Vize, jakou potřebujeme/1331

Vize, jakou potřebujeme/1331

K hlavním směrům pěstování vize/4

Delší dobu považuji za důležité vymezit hlavní směry rozvíjení vize. Vedou mě k tomu zejména připomínky těch, kteří více či méně pravidelně sledují pěstování vize, konkrétně to, že, jak si někdy stěžují, "ztrácejí orientaci". To se snažím už delší dobu řešit tím, že každých 30 dní vkládám report toho, co bylo uděláno (nejnovější je zde: https://radimvalencik.pise.cz/12354-vize-jakou-potrebujeme-1320r.html ). Od ostatních dílů jej odlišuji písmenem "R" za pořadovým číslem příspěvku.

Nyní je patrně vhodná doba pokusit se o určitý přehled.

Nástin hlavních směrů pěstování vize v současné době u nás – část III.

3. Sledování a zviditelňování oblasti nejintenzivnějšího styku pěstování vize (včetně jejího teoretického fundamentu) s reálnou praxí: SPOR O PENZIJNĺ SYSTÉM

Znovu a znovu, trpělivě a průběžně je a bude nutné obracet pozornost k oblasti, ve které se nejzřetelněji projevu rozdíl mezi restriktivním přístupem a přístupem otevírajícím cestu k lepší budoucnosti. Připomenu:

- Restriktivní přístup (v podobě "Velkého resetu" Klause Schwaba a spol.) přerůstající ve skrytě a následně zjevně v přístup genocidní je výrazem setrvačného vidění světa, snahy o udržení výsad, překrývání bezvýchodnosti stávajícího typu držby globální moci stále většími zločiny a provokováním konfliktů.

- Přístup otevírající cestu k lepší budoucnosti, změnám, které navrátí ekonomiku k člověku a člověka jakožto člověka do ekonomiky, ke vstupu do "vyššího levelu" společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách zaměřených na rozvoj, uchování a uplatňování schopností člověka.

Tento střet má nejviditelnější podobu v našich podmínkách v podobě dvou protichůdných koncepcí zabezpečení trvalé stability penzijního systému:

- Restriktivní přístup "ořezávající" průběžný penzijní systém a podrývající důvěru v něj nejen neefektivním, ale efektivnost podlamujícím administrativně nuceným prodlužováním doby odchodu do důchodu.

- Prorůstovým a kvalitu růstu měnícím komplexem reforem vedoucích k tomu, aby všechny zúčastněné subjekty byly motivovány k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích v bezprostřední návaznosti na prodloužení jeho plnohodnotného života. (Zúčastněným subjekty jsou nejen klienti průběžného penzijního systému, ale i poskytovatelé a zprostředkovatelé vzdělávacích, zdravotních či lázeňských služeb, ale také manažeři zodpovědní za pěstování firemní kultury, mj. i podporu tvůrčích mezigeneračních týmů.)

Pokud se týká prorůstového přístupu, tak lze doložit:

- Je naprosto dostačující k tomu, aby náš penzijní systém bez problémů prošel obdobím nepříznivé demografické situace (odchod "Husákových dětí" do penze, který se začne projevovat cca za 20 let) bez jakýchkoli restrikcí.

- Otevírá cestu k nové kvalitě ekonomického růstu a motivující role penzijního systému se stává výrazným zdrojem ekonomického růstu.

- Posiluje společenskou sounáležitost a důvěru ve stát.

- Zabezpečuje trvalou udržitelnost penzijního systému a jeho odolnost jak proti demografickým vlnám, tak i kolísání ekonomiky.

Otázka, která doslova bije do očí:

Proč od nástupu této vlády se v mediálním mainstreamu nepřipustila veřejná rozprava o těchto protichůdných (proti sobě stojících a vzájemně se vylučujících cestách)?

To je přece nenormální situace. Vždyť i Jurečka byl před vznikem této vlády zastáncem vytvoření systému motivací k dobrovolnému prodloužení doby ochodu do důchodu. Proč tato cesta řešení problémů tak vadí?

Související otázka (která je možná ještě významnější):

Proč politické strany, která se hlásí k tomu, napraví devastaci způsobenou současnou vládou, neotevřely tuto otázku jako naprosto zásadní?! Proč se v této oblasti chovají váhavě a většinou nekvalifikovaně? Proč místo toho, aby obsadily tento prostor a nastolily s tím spojená vlastní témata, tento prostor vyklízejí a vystavují se riziku, že se dostanou do vleku témat nastolených současnou vládou?

Pokud jde o tyto otázky, budeme jim věnovat pozornost v příští části této minisérie. Dostaneme se tak přímo do současné reality, blížících se říjnových voleb. Ještě před tím je nutné zdůraznit, že sledování alternativy "nucené administrativní doby prodloužení odchodu do penze : vytvoření motivačního systému pro všechny zúčastněné subjekty k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích" je jeden z nejvýznamnějších směrů pěstování vize. Tak, jak tomu bylo v tomto případě:

Vize, jakou potřebujeme/1313

K rozhodnutí Ústavního soudu o penzích
Zde: https://radimvalencik.pise.cz/12338-vize-jakou-potrebujeme-1313.html

Další důkaz snahy zamlčet alternativu s argumentací nedůstojnou Ústavního soudu.

(Pokračování tím, co je uvedeno o pár řádků výše – téma "vize a volby")

A k tomu trochu inspirující přírody:

V Ráji (slovenském). Jedno z mých nejoblíbenějších míst. Tuto část dovolené jsem sice trávil v krásné přírodě, ale vyčlenil jsem ji na napsání několika důležitých článků a dokončení jedné monografie. Na výlety mně zbylo méně času, volil jsem trasy kolem dvou hodin.

Jedna z nich byla na Zlenou horu nad začátkem Průlomu Hornádu. Zde je na tomto foto. Věděl jsem, že na Zelné hoře bylo poslední sídlo posledních pozůstatků husitů po té, co opustili Spišský hrad.

Průlom Hornádu je nádherný. Prošel jsem ho dříve několikrát až do Čengova, nebo odbočil do vodopádů Klášterské doliny. Tentokrát jsem se vydal vpravo nahoru na hrad.

Šel jsem menší oklikou, takže jsem Zelenou horu obešel zleva a vystoupal k Ráji včel (malé lesní muzeum). Toto je funkční úl v historickém sty

Po cestě ke Hradu se nabízí několik moc pěkných výhledů na Průlom Hornádu a okolí shora.