3xCampbell: Co nás čeká a nemine/2

3xCampbell: Co nás čeká a nemine/2

Uveřejňuji komentovaný výtah ze tří na sebe navazujících článků Jana Campbella věnovaných globálním úvahám v kontextu významných aktuálních událostí uveřejněné od 9. do 23. července (dne zpracování této minisérie). Patrně na ně navážou další, protože dění ve sledované oblasti nabývá na dynamice.

Spojují je následující (vnitřně provázaná) témata:

- Přeformátování světa na 4+0 (v pojetí J. Campbella 3+0,5). (Spojené státy – Čína – Rusko – Indie + Evropská uhnije,  resp. Spojené státy – Čína – Rusko –Evropská unie)

- Úpadek EU (Evropské uhnije).

- Polarizace světa na část usilující o řešení problémů jednáním a použitím rozumu a část, která pod vlivem vlastních problémů a vnucené vnější vůle hrotí situaci do krajnosti.

- Postupné, a především všestranné posouvání Číny do role klíčové země překonání současného globálního kritického období.

Jedná se o následující příspěvky:

Dialog globálních civilizací, celé zde: https://www.ceske-novinky.cz/2025/07/09/jan-campbell-dialog-globalnich-civilizaci/

Zlé sny a suflér, celé zde: https://www.ceske-novinky.cz/2025/07/16/jan-campbell-zle-sny-a-sufler/

25. summit EU–Čína, celé zde: https://www.ceske-novinky.cz/2025/07/23/jan-campbell-25-summit-eu-cina/

Druhý článek je také uveřejněn s předstihem (na první zbylo už jen třetí místo). Souvisí to s otázkou: "Do čerta, co se to na té Ukrajině děje?!"

Problém s tím nejen běžný občan, ale i naše mainstreamová propaganda. Vyrazil jsem včera (24.7.) autem z Prahy a zprávy v 6 a 7 hodin byly plné vzpoury proti Zelenskému. Pak už ani pípnutí. Proč? K tomu se dostanu. Nejdříve však ke druhému z uvedených článků, ze kterého vybírám to nejdůležitější, co se současným děním na Ukrajině souvisí (od svého textu odlišuji barvou a zvýrazňuji nejdůležitější):

Suflér Colby

Suflér (z francouzského souffleur) je osoba, která napovídá, tedy česky nápověda. Je jedno, zda se jedná o divadlo, nebo o každodenní život, který je také divadlem. Při představení připomíná hercům v případě potřeby text jejich role. Politikům pomáhá čtečka nebo i ministr.

Jednoho z důležitých suflérů současného politického života představuje zástupce šéfa amerického ministerstva obrany Elbridge Colby. Nedávno jsem se o něm krátce zmínil, dnes mu věnuji část článku, protože předpokládám, že elity NATO, EK a České republiky mají často zlé sny, co se týče Ukrajiny, existence NATO, jejich osob a života rodiny, pokud se k ní hlásí.

Seznam zprávy dne 11.07 několik hodin před odjezdem do zahraničí, a ještě nekorigovaném příspěvku zveřejnil analýzu pana Martina Jonáše-Elbridge Colby: Muž, který se pokusil zarazit pomoc Ukrajině, dostal lekci od Trumpa. Věřím, že lekci od prezidenta Trumpa dostanou ne jenom jednou a brzy NATO, evropští a národní politici a proradní slouhové.

Náměstek ministra obrany pro politicko-vojenské záležitosti, který dočasně zakázal dodávat zbraně na Ukrajinu, dráždí všechny v administrativě prezidenta Trumpa a udržuje americké spojence ve střehu. Píše o tom v časopise Politico Maxim Gabrielyan, vedoucí redaktor oddělení Mir s odvoláním na zdroje. Vyhodil téměř každého, koho znám v administrativě (...) Všichni ho vidí jako toho, kdo donutí USA, aby dělaly méně pro svět jako celek, řekl prý úředník Pentagonu pod podmínkou anonymity. Kdo teda je Colby?

Elbridge Andrew Colby se narodil 30. prosince 1979. Jak poznamenává Bloomberg, kvůli svému původu vypadá spíše jako rodák z hlubokého státu než jako Trumpův příznivec. Jeho dědeček, William Colby, sloužil jako ředitel CIA v letech 1973 až 1976 a jeho otec řídil tokijskou pobočku First Boston Bank. Elbridge Colby absolvoval Harvard v roce 2002 a Yale Law School v roce 2009. Proto má tituly z Harvardu a Yale, členství v Metropolitan Club of Art ve Washingtonu, upravený účes a jasný přízvuk, charakteristický pro zástupce modré krve.

Svou kariéru začal v Pentagonu, poté ve zpravodajské službě. V roce 2003 byl součástí prozatímní americké administrativy v Iráku po svržení Saddáma Husajna. Podle Rosse Doutheta byl Colby jediným republikánem, který považoval politiku George W. Bushe za neúspěšnou. V roce 2015 se pokusil dostat do týmu potenciálního kandidáta na prezidenta Spojených států. Byl odmítnut na žádost prominentních neokonzervativních intervencionistů.

V roce 2017 byl Colby jmenován zástupcem šéfa Pentagonu pro vojenskou strategii a rozvoj. Byl jedním ze spoluautorů Národní bezpečnostní strategie z roku 2017 a Národní obranné strategie z roku 2018. V obou strategiích Colby navrhl revoluční myšlenku: terorismus přestal být hlavní výzvou pro Spojené státy a jeho místo opět zaujalo soupeření velmocí. Za hlavní rivaly byly označeny Rusko a Čína. Sám sebe označil a doposud se označuje za realistu...

Stratég Pentagonu navrhl snížit pomoc Kyjevu a požadoval, aby Evropa zvýšila své dodávky.

Jak můžeme dnes vidět, Colby se prosadil. Ukrajina dostane to, co předem zaplatí koalice ochotných z NATO Spojeným státům. Colby se prosadí i co se týče přesunu sil do asijsko-pacifického regionu. Osobně předpokládám, že se tak stane k roku 2027, kdy bude Německo spolu s EU na kolenou, Čína si bude 1. srpna 2027 připomínat 100 let od založení ČLOA a Rusko se bude bránit sabotážním útokům po kapitulaci Ukrajiny bez Oděsy a dalších území.

Těžko bych během svého působení ve Washingtonu jmenoval jediného člověka, který by měl větší vliv na pokrok v diskusích o Ukrajině a Číně než Colby, řekl Wess Mitchell, bývalý náměstek ministra zahraničí USA pro evropské a euroasijské záležitosti...

Colby zůstane jedním z mála profesionálů v Pentagonu, který prezident Trump nemá zcela pod kontrolou i proto, že nyní píše novou americkou národní bezpečnostní strategii, která bude první v nové Trumpově administrativě.

K tomu:

1. V celém příspěvku J. Campbella, ze kterého je tato ukázka, najde čtenář mnoho dalších zajímavých faktů.

2. W. Colby není jedinou osobností, která hraje významnou roli v tom, co se právě děje na Ukrajině, ale je osobností, podstatným způsobem ovlivňující chod událostí v této oblasti. K současnému dění na Ukrajině pár mých poznámek (proloženě):

Zelenský končí. Ostudně. Trumpových 50 dní

Pohřbívá ho mainstream i Lipavský. Dostali inside informace, aby se pokusili uhájit své kolaborantství s nejzrůdnějším režimem v Evropě po 2. světové válce:

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-lide-na-ukrajine-znovu-vysli-do-ulic-40531539

Též:

https://www.infokuryr.cz/n/2025/07/23/protestujici-v-kyjeve-skanduji-zelenskij-je-dabel/

Co předcházelo:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/ukrajinsky-parlament-schvalil-zakon-omezujici-nezavislost-protikorupcnich-uradu-363220

A jak se projevily inside informace poskytnuté slouhům?

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-lipavsky-kritizuje-ukrajinu-nase-podpora-neni-bianko-sek-pro-jakekoli-kroky-vlady-40531481

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-zelenskyj-po-zdrcujici-kritice-otaci-40531527

Co  bude dál? Evidentně domluveno Trump-Putin. Hyperkorupce a pokus jejího exportu do Evropské uhnije, to bylo už moc. Tak trochu matení a teď jasný plán na obnovu regionu. Nutno odlišit teritoriální, ekonomický, investiční a bezpečnostní aspekt. Půjde hlavně o využívání tímto vývojem vytvořených investičních příležitostí kaskádového typu.
3. W. Colby je patrně jeden z těch, kteří se podílejí na hledání východiska ze současné krize podobně jako ti, kteří hráli významnou roli při řešení tzv. Karibské krize v říjnu 1962, viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karibsk%C3%A1_krize Shodou okolností právě teď byl uveřejněn rozhovor Martiny Kociánové se mnou na Rádiu universum, mj. i ke Karibské krizi a roli teorie her, viz https://www.youtube.com/watch?v=38ZCxbIYgKw

4. Nejdůležitější, i když jen hypotéza: Nejvýznamnějším aspektem současné vzpoury proti korupční neomalenosti a nenažranosti Zelenského je to, že poprvé došlo ke střetu přímo uvnitř jádra současné globální moci, kdy reformátoři koketující s Trumpovým týmem nacházející se na okraji tohoto jádra ovládli podstatnou část vlivových sítí založených na poskytování inside informací, a to jak Ukrajině i v části jejího eurouhnijního okolí.

(Současnou vzpouru proti Zelenskému lze sice potlačit, ale jádro současné globální moci definitivně ztratí kontrolu nad těmito sítěmi, muselo by ji nahradit přímou rolí naci-represivních složek ukrajinského režimu, což by bylo nejen krátkozraké, ale i krátkodobé řešení či spíše neřešení problému.)

(Pokračování)