Vize, jakou potřebujeme/1319

Vize, jakou potřebujeme/1319

Logika dějin a současnost/15

Při přípravě na jednu mezinárodní vědeckou akci (v září tohoto roku) se mně podařilo podstatným způsobem pokročit v rozpracování teorie produktivní spotřeby a pozičního investování. To má význam nejen pro pochopení současného dění a jeho alternativ, ale i zpětné vyhodnocení významných událostí v dosavadních dějinách.

Podstata pozičního investování. Teorie to ví líp?

V této části se budeme věnovat tomu, co by se dalo nazvat teoretickou lahůdkou. Začnu tím, co jsem tak trochu očekával, ale co mě opravdu překvapilo. To, jak Renčínova karikatura přispěla k pochopení (přesněji částečnému pochopení) toho, co je to poziční investování. Přitom nejen v případě laické, ale i odborné veřejnosti. Proto ji také používám v některých odborný výstupech. "Pořád jsme nechápali, o co jde, teď už to víme" – slyšel jsem i od lidí "z branže". Většina těch, kteří čtou tento článek, má příslušný obrázek v živé paměti, pro jistotu jej však připomenu:

Nejsem si však jist "jak moc to vědí" ti, kteří "vědí, o co jde". Jsou dvě cesty k poznání toho, o co v určité oblasti reality jde:

- Empirická, kdy porovnáváním jevů, hledáním společného, následným ověřováním empirickou indukcí objevujeme obecný základ toho, co se odehrává v realitě.

- Deduktivní, kdy z obecně platných předpokladů logickou úvahou odvozujeme obecně platný závěr.

Při konkrétní badatelské činnosti se obě cesty vzájemně doplňují. Jedním z nejnovějších významných výsledků bádání v oblasti pozičního investování je podstatné zvýšení míry deduktivního odvození fenoménu pozičního investování z předpokladu paretovské optimality v systému pojatém jako vztah nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí. Tomu jsme se věnovali v 7. části, viz:

K podstatě toho, o co jde, se dostaneme, když budeme konkretizovat paretovské optimum (situaci, kdy si nikdo nemůže polepšit, aniž by si druhý nepohoršil) pro případ modelu založeného na nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí: Investiční příležitosti jsou využívány podle míry jejich výnosnosti a rozdělovány tak, aby si každý polepšil, a to bez ohledu na to, komu  patří tyto investičních příležitosti a komu patří investiční prostředky.

To, že paretovské optimum nemůže nastat v případě, že investiční příležitosti nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, komu patří tyto investiční příležitostí a komu patří investiční prostředky lze snadno dokázat. Pokud tato podmínka není splněna, znamenalo by to, že existují méně výnosné investiční příležitostí, které byly realizovány z disponibilních investičních prostředků než ty, které realizovány nebyly. Pokud některé z méně výnosných nahradíme více výnosnými, celkový výnos se zvýší s o toto zvýšení se mohou oba subjekty (hráči) podělit, tj. výchozí situace nemohla být paretooptimální.

Směřováním k výše uvedenému optimu je určena základní přirozená tendence společenského vývoje, čímž vzniká otázka, co brání jejímu naplnění. V logice věci to musí být něco, co znemožňuje, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti. Přičemž to, co brání využití investičních příležitostí musí být pro jednoho z hráčů výhodné, musí mu přinášet větší výnos, než pokud by se dělil  s druhým hráčem o výnos z využití investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti.
Celé zde: https://radimvalencik.pise.cz/12298-logika-dejin-a-soucasnost-7.html

To má VŽDY podobu potlačení či omezení investičních příležitostí jednoho subjektu druhým. Ne "někdy", ale "vždy". To si ne každý, kdo si osvojil pojem "poziční investování", uvědomuje. Přesné pojmenování obecné podstaty určitého fenoménu je vždy velmi důležité. V našem případě okamžitě nastoluje otázku: Jakým způsobem může jeden subjekt formou určité diskriminace druhého subjektu omezit či potlačit (způsobit nerealizaci) jeho investičních příležitostí? Zde je zase vhodné vrátit se k empirickému utřídění jevů a odhalit následující formy:

- Využití finančních nástrojů: Omezením přístupu k investičním prostředkům, které jsou nezbytné pro realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití administrativních nástrojů: Znemožněním realizace určitého typu investičních příležitostí administrativními omezením, zpravidla selektivními (tj. postihujícími diskriminovaný subjekt).

- Využití informačních nástrojů: Znepřístupnění (zpravidla selektivním) určitých informací diskriminovanému subjektu, které jsou nezbytné pro generování či realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití silových nástrojů: Destrukce prostředků nezbytných k realizaci určitého typu investičních příležitostí (k čemuž dochází zpravidla tehdy, když diskriminace formou pozičního investování přeroste v konflikt).

Současně můžeme rozlišit přímé a nepřímé formy pozičního investování:

- O přímé formy se jedná tehdy, když jeden subjekt bezprostředně působí na druhý (např. neposkytne finanční prostředky či použije silové nástroje).

- O nepřímé formy se jedná tehdy, když jeden ze subjektů investuje do deformací institucionálního systému.

Pokud bychom nedisponovali dostatečně přesnou (až deduktivně reflektovanou) definicí pozičního investování, tak bychom se z metodologického hlediska "utopili v moři rozmanitosti". Z tohoto hlediska je nutné uvědomovat si rozdíl mezi tím, že "vím" a "chápu". Pochopení je vyšší úroveň poznání.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.

Bohužel pobyt nakrásném místě končí. Poslední vycházka. Soukromá. Vyrážím samostatně do okolí hotelu směrem na sever.

Do kopců. I tento směr nabízí pěkné výhledy.

Místní kaplička.

A večer už startujeme do Prahy. Ještě nám nabídl krásný pohled z letadla.