Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Komunismus versus Nekonecne utopie a slibovani inflacnich penez?
Ruda fena s Vidlakem heftuji po namestich a slibuji utopie, aby se sami dostali z marastu a pomohli pohnout prostredky, ktere jim jsou od miliardarskych velkostatkaru dodavany. Pro Karla Marxe to byl pravý opak: kritika tech vzdusných zámků, které vznikají ze spatné reality, zádný hlad, zádná válka. Zádné hranice, zádná nadvláda. Nikdo nemusí pracovat pro zisk druhých, aby mohl zít. Zeny nejsou utlacovány, cerní nejsou ponizováni, vina nakonec není svalována na Zidy. „Sdruzení, v nemz svobodný rozvoj kazdého je podmínkou svobodného rozvoje vsech“. Taková spolecnost je mozná, pokud lidé konecne zacnou skutecne spolecne resit své spolecné zálezitosti. V tomto presvedcení ji Marx nazval komunismem. Ale není to jen utopie? Pekná myslenka, ale nereálná; prinejmensím nepozemská, nesystemova, pravdepodobne nebezpecná. Ne náboženství, ale komunismus je opium lidstva? Sám Marx to viděl jinak: komunismus správne chápaný komunismus je "nejrozhodnejsím protivníkem veskerého utopismu". Tento postoj můze být na první pohled prekvapivý. Marx chtel radikální zmenu, ale nic ríci neco konkrétního o tom, jak by mela vypadat? Stacilo, zde je jadro pudla (ve smyslu Arthura Schopenhauera), tady strategie rudé feny a vidlackeho kazatele konci, jelikoz se pohybuji na spielplatzu jimy neplacenych marketeru.
Abychom pochopili Marxův antiutopismus, je treba vzít v úvahu historický kontext. V 19. století bylo slovo „utopický“ pouzíváno jeste více nez dnes v ciste negativním smyslu. První socialisté – Robert Owen, Henri de Saint-Simon, Charles Fourier – sami své politické projekty za utopie nepovazovali. Teprve dodatecne byli Marxem a Engelsem oznaceni za „utopické socialisty“. Jde o urcitou politickou strategii, kterou Marx a Engels považovali za "utopickou" ve spatném slova smyslu: vytváret spolecenství které predjímají socialistickou budoucnost v malém merítku. Pocáteční kapitál mel pocházet od dobrocinných bohatých (ne ovsem od nabalikovanych Jandejsku, ci Tomanu), úspech experiment pak presvedcit stejne benevolentní politiky a podporit a povzbudit dalsí a dalsí lidi, aby je následovali. Důverovat mocným místo toho, aby je znemoznila, je naivní ve Marxových ocích naivní. Predevsím vsak vyjadruje tzv. falesné chápání spolecnosti. Ani zmena k lepsímu, ani vysvetlení, proc se tak deje na zaklade dobrých či spatných vlastností jednotlivců. Zacneme tím podle Marxe k utopickým klamům patrí i personalizovat (to presne po meetingach predvadi v rudem fena s vidlakem) strukturální problémy. Pro zakladatele historického materialismu jsou vzpomínky vzdy výrazem spolecenských pomerů. To platí i pro prechod od „utopického socialismu“ k jejich vlastnímu „vedeckému“ socialismu; Owen, Saint-Simon a Fourier patrili ke generaci, jejíz politické vedomí vycházelo z období francouzské revoluce. V této fázi se kapitalistický způsob výroby jeste plně nerozvinul a nove vzniklá trída námezdne pracujících jeste nebyla politicky organizována, aby mohla ohrozit systém jako celek. Za techto okolností byli raní socialisté „nuceni konstruovat prvky nové spolecnosti ve svých hlavách, protoze tyto prvky jeste nebyly obecne viditelné ve staré spolecnosti“.
Podle Marxe a Engelse se to vsak zmenilo v průbehu 19. století. Místo postulování morálních ideálů je nyní treba pochopit, jak se spolecnost jako celek reprodukuje a jaký potenciál v tom spocívá. Socialismus jiz nemusel být filosofickým jiz nemusí být filozofickým ideálním stavem, jde o konstrukcí cistého rozumu. Můze a musí být chápán konkrétneji: jako osvobození lidstva, které se dynamiky, kterou kapitalismus uvedl do pohybu a od svých vlastních limitů. Nebo méne optimisticky, ale aktuálneji: jako východisko z kapitalistické tendence k sebedestrukci. Podle Marxe a Engelse ocekávání idylického zivota v malém merítku nezohlednuje progresivní povahu komplexní delby práce a globálního obchodu. O kritice růstu uvažovali Marx s Engelsem jen málo. Sotva by litovali dnesního úpadku maloobchodu, ale naopak obhajovali jiný pohled: globální systém dodávek veskerého zbozí az do domu není neco, proti cemu bychom meli bojovat (zde je videt jak je rudá fena zase kompletne mimo a vidlak v hegenbartovskem stylu stve proti sousedum, tedy nemecky ci polsky mluvicim narodum). Podle Marxe a Engelse by globální systém dodávek musel by být pouze oddelen od soukromých ziskových zájmů a podrízen demokratické kontrole. Zde se nabizi moznost, zda by mel byt kontrolovan mechanismy zamezujici pozicnimu investovani. Ekonomická rozhodnutí se týkají vsech: co se má vyrábet, co se má spotrebovávat (kým a jak produktivne), co se má reinvestovat? V kapitalismu tato rozhodnutí ciní malý pocet soukromých osob. V ekonomii produktivnich sluzeb to mely byti jiné mechanismy. Marx to kritizuje jako skrytou formu nadvlády. Staví ji do kontrastu s perspektivou skutecné demokracie, v níz se o rozhodujících - ekonomických - otázkách skutečně diskutuje. Marx odmítá "malovat" tento nácrt budoucnosti v jasných barvách, jak by rekl Theodor W. Adorno - jeden z nejvernejsích zastánců Marxovy skepse vůci utopickým obrazům rudých fen s vidláky. Tato zdrzenlivost odpovídá poznatku historického materialismu, ze nase myslení je hluboce ovlivněno soucasnou organizací spolecenského zivota a sociálními médii. Ta urcuje to, co se nám zdá samozrejmé, a omezuje nase predstavy o tom, co je mozné. Ti, kdo se povazují za morálne prozíravejsí nez jejich soucasníci, mohou ucinit základem utopických návrhů rudé feny s vidlaky pod radami Milose Zemana a oranzove feny své vlastní potreby a ideály. Takové návrhy vsak zůstávají zakoreneny v soucasnosti. Az prílis casto se dokonce vracejí do idealizované zemanovske minulosti, kdy zdroje byly a oranzovi/y se balikovali. Marx a Engels neodmítali utopie proto, ze by jejich myslenky byly prílis radikální - naopak jim slo o to, aby horizont spolecenských zmen zůstal siroce otevrený, narozdil od soudruhu v realnem socialismu neexistujiciho Ceskoslovenska. Adornovými slovy byli "nepráteli utopie kvůli jejímu uskutecnení".