Vize, jakou potřebujeme/1312

20. červenec 2025 | 00.01 |
blog › 
Vize, jakou potřebujeme/1312

Vize, jakou potřebujeme/1312

Logika dějin a současnost/13

Při přípravě na jednu mezinárodní vědeckou akci (v září tohoto roku) se mně podařilo podstatným způsobem pokročit v rozpracování teorie produktivní spotřeby a pozičního investování. To má význam nejen pro pochopení současného dění a jeho alternativ, ale i zpětné vyhodnocení významných událostí v dosavadních dějinách. Po ukončení prezentace vybraných částí příspěvků na mezinárodní vědeckou akci (díl 3 – 9) zařazuji několik interpretačních dílů, které ukazují význam dobré teorie.

Autorem první ukázky je Kolektiv pro práci, kulturu a vědu, viz: https://kominternet.cz/Podrobněji o něm v předcházejícím dílu. Možná se tomuto týmu podaří vrátit levici k její základní myšlence, totiž že "Bez revoluční teorie není revoluční hnutí.". A možná, že si dokonce ze zapomenutých myšlenek osvojí i tuto akční: "Nepokoušejte se nové problémy řešit starými metodami – nic se vám nepodaří a nic dobrého z toho nevzejde."

Materiál, na kterém si Kolektiv pro práci, kulturu a vědu dal hodně záležet a který se bezprostředně týká jedné z nejvýznamnějších oblastí, v nichž lze nastartovat hry, ve kterých se všem zúčastněným vyplatí kooperovat, uveřejňuji po částech, odlišuji barvou, doprovázím poznámkami. V přecházející části jsem tomuto materiálu vytkl, že nezařazuje problematiku změn v penzijním systému:

a) Do kontextu historické změny, kterou prochází lidská pospolitost.

b) Do kontextu zásadního střetu, který se při této změně odehrává.

Projevuje se to i v této části materiálu:

Nejnovější důchodová "reforma”: Další krok v pokračujícím oslabování sociálního státu – část IV.

Třídní podstata reformy: Kdo zaplatí krizi kapitalismu?

Důchodová reforma není odpovědí na údajné demografické stárnutí, ale důsledkem systematického vyvlastňování veřejných zdrojů. Miliardové dotace pro průmyslové magnáty, daňové úlevy pro korporace a militarizace ekonomiky vytvořily deficit, na který nyní mají doplatit pracující.

* Kapitalismus potřebuje levnou pracovní sílu: Prodlužování důchodového věku udržuje na trhu práce masu lidí bez jistoty příjmu, a tedy ochotných pracovat i za nízké mzdy, aby přežili. To navíc umocňuje i častá neochota zaměstnavatelů zaměstnávat lidi ve vyšším věku.

* Důchodci jako zátěž: Stát přebírá rétoriku korporací, které vidí v penzích "neefektivní náklady". Cílem je přesvědčit společnost, že solidarita se starými je přežitek. Čím menší budou výdaje na důchodu, tím větší budou zisky kapitálu.

* Privatizace jako cíl: Oslabení veřejného důchodového systému otevírá dveře soukromým penzijním fondům – dalšímu nástroji finančního kapitálu k vysávání úspor pracujících.

Odpor je nutnost: Kam směřuje třídní boj?

Odbory (včetně těch "přizpůsobivých”, jako je ČMKOS) sice kritizují dílčí body reformy, ale jejich protesty postrádají systémovou analýzu. Jejich požadavky na "udržení současné výše penzí" nebo "spravedlivější valorizaci" ignorují skutečnost, že kapitalismus není reformovatelný. Dokud bude ekonomická moc v rukou oligarchie, budou sociální práva vždy pod útokem.

Co dělat?

1. Vytvářet solidaritu pracujících: Místo snahy o "sociální dialog" organizovat masové stávky a protesty, které jsou jedině schopny vytvářet efektivní tlak na vládu.

2. Vzdělávat se v třídním vědomí: "Reforma” je logickým důsledkem vlády kapitálu.

3. V budoucnu větší tlak na zespolečenštění a přerozdělování: Jedinou cestou k důstojným zabezpečení ve stáří je převzetí kontroly nad ekonomikou pracující většinou.

Závěr

Vládní reforma není "nutným zlem", ale zkouškou, kam až lze zajít v oslabování sociálního státu. Pokud pracující nevytvoří dostatečný solidární odpor, stáří se postupně pro miliony lidí promění v noční můru práce do úmoru a existenčního strachu. Důchodová otázka není jen o penězích – je to boj o to, zda lidský život a jeho důstojnost má větší hodnotu než kapitalistické zisky. Odpověď musí být jasná: Ani rok navíc, ani korunu méně!

K tomu:

Zní to pěkně, ale:

- Na demografické trendy je nutné reagovat a na změny na profesních trzích též.

- Dnes současné moci nejde ani tak o "levnou pracovní sílu", ale o to "neutralizovat" přebytek populace, který je vývojem technologií včetně AI vyřazován zejména, ale nejen, z oblastí tradičně levné pracovní síly. Odsud schwabovská restriktivní (skrytě genocidní přerůstající v "plnohodnotnou" genocidní) strategie "řešení" současných problémů. Ten, kdo se pohybuje ve stereotypu uvažování, realizaci této strategie nahrává.

- Privatizace systému penzijního pojištění (= destrukce průběžného systému) je jen "vedlejší cíl". Hlavní cíl: Nepřipustit, aby se pozitivní reforma systému průběžného pojištění stala jednou z oblastí nastartování nové ekonomiky, která se vrací k člověku a která vrací člověka (jakožto člověka, a ne přívěsek technologie) do ekonomiky.

- Původní kapitalistický systém rychle degeneruje a současně dochází ke koncentraci všech atributů moci (silové, finanční, legislativní, mediální, vzdělávací, zpravodajské, informační) do podoby současné globální moci, jádro této moci degeneruje s předstihem, což je hlavní problém, který dostává lidskou pospolitost do situace osudového úskalí. V této situaci jsou klíčové otázky: Role poznání, hegemona změny, spojenců hegemona změny.

- Co dělat? Šířit pochopení toho, o co jde a co dělat, vymanit se ze stereotypů, které nás nevyvedou ze setrvačného vidění reality. K tomu využít všechny pokroky skutečného vědeckého poznání, včetně těch nejnovějších, které je nutné sledovat, a dosáhnout toho, aby co nejširší veřejnost mohla sledovat rozvoj poznání (tj. vědy) zaměřeného na společenské dění.

- Bylo by dobré konkrétněji sdělit, co je to "převzetí kontroly nad ekonomikou pracující většinou". Byť třeba s využitím Leninových prací zaměřených na otázku, "jak reorganizovat rabkrin". Především ovšem tak, aby odlišná pozice v realizace vlastnických funkcí nevytvářela ekonomickou základnu pro vznik (djilasovské) "nové třídy". Odpověď na tuto otázku těmi, kteří hauzírují s citovanou formulací, nelze "cudně" obcházet.

(Pokračování dalším příkladem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html

Výlet na Mys Drastis a Kanál lásky. Vycházíme z tohoto místa. Jeden z ostrovů patřících ke Korfu, v dálce Albánie.

Mys Drastis. Bizár. V dálce krásná a slavná Albánie.

Typická olivová plantáž i se sítěmi pro snadný sběr plodů.

Můj objev. Právě jsme povídali o lodi, kterou dostal Odyseus k návratu na Ithaku. Tu pak nechal bůh moře zkamenět. Tady je zkamenělá ponorka. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář