Vize, jakou potřebujeme/1311
Logika dějin a současnost/12
Při přípravě na jednu mezinárodní vědeckou akci (v září tohoto roku) se mně podařilo podstatným způsobem pokročit v rozpracování teorie produktivní spotřeby a pozičního investování. To má význam nejen pro pochopení současného dění a jeho alternativ, ale i zpětné vyhodnocení významných událostí v dosavadních dějinách. Po ukončení prezentace vybraných částí příspěvků na mezinárodní vědeckou akci (díl 3 – 9) zařazuji několik interpretačních dílů, které ukazují význam dobré teorie.
Autorem první ukázky je Kolektiv pro práci, kulturu a vědu, viz: https://kominternet.cz/Podrobněji o něm v předcházejícím dílu. Možná se tomuto týmu podaří vrátit levici k její základní myšlence, totiž že "Bez revoluční teorie není revoluční hnutí.". A možná, že si dokonce ze zapomenutých myšlenek osvojí i tuto akční: "Nepokoušejte se nové problémy řešit starými metodami – nic se vám nepodaří a nic dobrého z toho nevzejde."
Materiál, na kterém si Kolektiv pro práci, kulturu a vědu dal hodně záležet a který se bezprostředně týká jedné z nejvýznamnějších oblastí, v nichž lze nastartovat hry, ve kterých se všem zúčastněným vyplatí kooperovat, uveřejňuji po částech, odlišuji barvou, doprovázím poznámkami. V přecházející části jsem tomuto materiálu vytkl, že nezařazuje problematiku změn v penzijním systému:
a) Do kontextu historické změny, kterou prochází lidská pospolitost.
b) Do kontextu zásadního střetu, který se při této změně odehrává.
Projevuje se to i v této části materiálu:
Nejnovější důchodová "reforma”: Další krok v pokračujícím oslabování sociálního státu – část III.
3.Valorizace: Důchody jako cíl úspor
Zhoršování situace občanů ve starším věku nepředstavuje jen zvyšování věku odchodu do důchodu a počet odpracovaných let, ale i výrazné zpomalení valorizace důchodů oproti současnému stavu, které znamená, že důchody budou s narůstající inflací postupně stále více ztrácet hodnotu. Vláda tím otevřeně přiznává, že pracující mohou stěží očekávat důstojné stáří – mají být rádi, že vůbec něco dostanou, aniž by se zabývala tím, zda z důchodu budou moci v budoucnu vyžít.
Kromě toho budou důchody oproti stávajícímu stavu nižší (v reálných číslech) i s ohledem na úpravy výpočtových základů, kdy se bude snižovat rovněž např. výpočtový základ či procentní výměra důchodu na každý rok doby pojištění.
5. Minimální důchod: Legitimizace bídy
Zvýšení minimálního důchodu na celkem 20 % průměrné mzdy (od 2026) je sice zdánlivě krokem správným směrem, ale zároveň i cynickým gestem. I při tomto navýšení zůstane minimální penze hluboko pod hranicí chudoby. Stát tím v podstatě říká: "Můžete pracovat 40 let, ale na stáří si stejně budete muset přivydělávat mytím oken nebo sběrem kovů."
Poznámka:
To je samozřejmě lumpárna. Ale autoři nedávají a ani nenaznačují řešení. Průběžný penzijní systém – pokud není zprzněn (tj. je dobře nastaven) – je samonosný. Stačí, když každý po odvodu do solidární báze systému, fondu na vykrytí rizik a správu systému dostane v podobě doživotní renty podle pojistné matematiky dožití to, co do systému vložil. Pak bude systém dostatečně motivovat i k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Stávající praxi je nutné pojmenovat prostě jako KRÁDEŽ.
Mělo by být ústavním zákonem zakázáno použít prostředky odváděné do penzijního jiným způsobem než na výplatu penzí. Ústavní zákon by plnil roli společenské smlouvy.Přitom odhadem:
- 10 % odvodů je dostatečná částka k zabezpečení obou typů solidarity (pojistné, tj. že máme různé předpoklady k výkonu profesní činnosti ve vyšším věku, i příjmové, tj. že každý dosahujeme různého příjmu). Z ní by byla financována jednotná základní testovaná penzijní dávka.
- 3 % stačí na vykrytí rizik plynoucích z krátkodobého kolísání ekonomiky i demografických cyklů.
- 0,3 % stačí na správu systému.
I při 15 % odvodech na tyto účely by doživotní renta mohla v reálné hodnotě tvořit 50 % celoživotní průměrné mzdy odváděné od věku 25 let pojištěnce do dovršení 65 let. Mj. dobře nastavený systém nemusí mít stanovenou hranici odchodu do penze, ale to nelze hned, vyladění a přechod vyžaduje několik let.
To, že dnes máme mnohem nižší tzv. náhradový poměr, je dáno tím, že z penzijního systému jsou odváděny prostředky (někdy je to skutečný bizár), se kterými penze nemají nic společného.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html
Čtvrtý den. Podél moře u Kalami v severovýchodní části ostrova. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Kerkyře. Čekala nás ještě jedna malá zastávka. Proč právě zde? Nejen kvůli těmto dvěma ostrůvkům. Nejkratší startovací dráha. Tady je další plně naložený hazardér. Nás to čeká, bohužel, už za tři dny.
Uvnitř malého kláštera na ostrůvku.
Bílá volavka. A taky nejbližší okolí letiště v Kerkyře.
Avízo páteho dne. Západní pobřeží Korfu. Jeden z ostrůvků, které patří k velkému ostrovu. Jdeme k největší atrakcím ostrova. Vlastně k jedním "z"...