Vize, jakou potřebujeme/1310

Vize, jakou potřebujeme/1310

Logika dějin a současnost/11

Při přípravě na jednu mezinárodní vědeckou akci (v září tohoto roku) se mně podařilo podstatným způsobem pokročit v rozpracování teorie produktivní spotřeby a pozičního investování. To má význam nejen pro pochopení současného dění a jeho alternativ, ale i zpětné vyhodnocení významných událostí v dosavadních dějinách. Po ukončení prezentace vybraných částí příspěvků na mezinárodní vědeckou akci (díl 3 – 9) zařazuji několik interpretačních dílů, které ukazují význam dobré teorie.

Autorem první ukázky je Kolektiv pro práci, kulturu a vědu, viz: https://kominternet.cz/Podrobněji o něm v předcházejícím dílu. Možná se tomuto týmu podaří vrátit levici k její základní myšlence, totiž že "Bez revoluční teorie není revoluční hnutí.". A možná, že si dokonce ze zapomenutých myšlenek osvojí i tuto akční: "Nepokoušejte se nové problémy řešit starými metodami – nic se vám nepodaří a nic dobrého z toho nevzejde."

Materiál, na kterém si Kolektiv pro práci, kulturu a vědu dal hodně záležet a který se bezprostředně týká jedné z nejvýznamnějších oblastí, v nichž lze nastartovat hry, ve kterých se všem zúčastněným vyplatí kooperovat, uveřejňuji po částech, odlišuji barvou, doprovázím poznámkami. V přecházející části jsem tomuto materiálu vytkl, že nezařazuje problematiku změn v penzijním systému:

a) Do kontextu historické změny, kterou prochází lidská pospolitost.

b) Do kontextu zásadního střetu, který se při této změně odehrává.

Ještě zřetelněji se to projevuje v dalších částech materiálu včetně této:

Nejnovější důchodová "reforma”: Další krok v pokračujícím oslabování sociálního státu – část II.

Hlavní body reformy aneb jak pokročit v destrukci sociálního systému

1. Věk odchodu do důchodu jako pohyblivý cíl

Neustálé postupné zvyšování důchodového věku je jedním z nejmarkantnějších projevů plíživého zhoršování důchodové ochrany. Věk odchodu do důchodu je navázán na "střední délku dožití”, což v praxi znamená, že lidé nezřídka budou pracovat až do smrti – doslova. Tento mechanismus, prezentovaný jako "vědecky objektivní", ignoruje realitu: fyzicky náročné profese (např. horníci, stavební dělníci, zdravotní sestry) již dnes nezvládají pracovat do současného důchodového věku. Reforma tak de facto legalizuje vykořisťování až do biologického vyčerpání. Oproti původnímu vládnímu návrhu byl sice nakonec zastropován postupně se zvyšující věk odchodu do důchodu na 67 let, nicméně beztak je každé zvýšení důchodového věku oproti současnému stavu velmi znatelné, a to nejen pro fyzicky náročné profese. Nemluvě o tom, že v budoucnu se jistě objeví nové tlaky na další posouvání této hranice. Oproti původnímu návrhu se navíc značně snížil původní rozsah tzv. rizikových profesí, které mají nárok na dřívější odchod do důchodu.

Je třeba přitom třeba vzít v úvahu, že zhoršování přístupu k důchodu nespočívá pouze ve zvyšování samotné důchodové hranice, ale v souvislosti s tím i s potřebou započitatelné doby pojištění 35 let, přičemž se zároveň do budoucna nebudou započítávat některé tzv. náhradní doby, či se rozsah jejich započítávání bude různě omezovat (např. studium, péče o děti apod.). Tzn. že nemálo lidí nebude moci odejít do důchodu v 67 letech, neboť nebude mít splněn příslušný počet odpracovaných let. To ostatně není úplně nový problém; za stávajícího stavu k tomu již dnes nezřídka dochází.

2. Předčasný důchod: Privilegium především pro majetné

Zpřísnění podmínek pro předčasný důchod (nutnost 40 let pojištění, vyšší penalizace) fakticky znemožňuje předčasný odchod pracujícím s přerušovanou kariérou – ženám pečujícím o děti, lidem s chronickými nemocemi nebo těm, kdo byli obětí dlouhodobé nezaměstnanosti. "Předčasný” důchod si tak reálně budou moci dovolit hlavně vysoko příjmové skupiny s možností privátního spoření, či osoby žijící ze spekulativního kapitálu nebo renty.

Poznámky:

Bohužel, i v těchto důležitých bodech jen "čajíček" bez pochopení podstaty problému:

1. V této formulaci je velké množství nepřesností: "Věk odchodu do důchodu je navázán na "střední délku dožití”, což v praxi znamená, že lidé nezřídka budou pracovat až do smrti – doslova. Tento mechanismus, prezentovaný jako "vědecky objektivní", ignoruje realitu: fyzicky náročné profese (např. horníci, stavební dělníci, zdravotní sestry) již dnes nezvládají pracovat do současného důchodového věku. Reforma tak de facto legalizuje vykořisťování až do biologického vyčerpání.":

- Vždy bude platit, že část lidí "bude pracovat až do smrti", tj. že umřou, aniž by so dožili penze.

- Vždy je nutné udržet určitou proporci mezi těmi, kteří budou z penzijního systému prostředky čerpat, a těmi, kteří do něj přispívají. Autoři textu se (patrně nechtěně) dostávají na stejnou pozici jako Jurečka a spol. Ten se za každou cenu se snaží zamlžit to nejdůležitější. Totiž to, že zásadní spor je v tom, zda prodlužovat dobu odchodu do penze administrativně a všem, nebo zda vytvořit účinný motivační systém, jehož výsledkem by bylo dobrovolné prodloužení doby odchodu do penze podle individuálních možností doplněný solidaritou mezi těmi, kteří mohou a chtějí být produktivně činní ve vyšším věku, a mezi těmi, kteří z řady důvodů schopnost produktivní činnosti ve vyšším věku ztrácejí. Autoři prostě nepochopili podstatu problému a ani nevidí cestu k řešení trvalé stability penzijního systému.

- Označení "legalizace vykořisťování až do biologického vyčerpání" sice zní úderně, ale ve skutečnosti je to blbost. Úplně ignoruje to, že většina lidí má radost ze studia a následného uplatnění znalostí ve své profesi, spojují to s možností profesní seberealizace i ve vyšším věku, s pocitem vlastní významnosti, možnosti být užitečný pro druhé, seberealizace, možností být v kontaktu s lidmi apod.

2. Lumpárna s předčasnými odchody do důchodu (advokátů, ambulantních lékařů, různých poradců apod.) spočívá zejména v tom, že přestávají přispívat ze svých několika- i vícemilionových příjmů ročně do penzijního systému, ale nadále pokračují ve své výdělečné činnosti. Pochopitelně pak Kolektiv ani nevidí konkrétní možnost, jak vytvořit systém, ve kterém by bylo i pro tyto vyšší střední třídu výhodné (i oproti stavu, který tyto úniky umožňuje) být solidární s těmi, kteří mají nižší příjmy a kteří nemají možnost výt výdělečně činí ve vyšším věku. V našem přístupu máme popsáno, jak.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html

Čtvrtý den. Podél moře u Kalami v severovýchodní části ostrova. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Kerkyře. Čekala nás ještě jedna malá zastávka. Proč právě zde? Nejen kvůli těmto dvěma ostrůvkům.

Tady je jeden z konců (nebo začátek) jedné z nejkratších přistávacích (startovacích) dráh v Evropě.

Tady jedno přistává. Na výkony letců se sem chodí dívat desítky ledí. Docela poutavý zážitek.

Pozůstatky tohoto kláštera jsou v perfektním stavu, resp. udržovány tak, že se staly jedním z nejnavštěvovanějších míst.