Vize, jakou potřebujeme/1307

Vize, jakou potřebujeme/1307

Od Rudolfa Hegenbarta dostávám články obsahující vzpomínky na různá období jeho života i úvahy vztahující se k dnešku poměrně často. Je to vzdělaný člověk a měl krátce možnost dostat se do nejvyšších pater naší předlistopadové politiky, aby pak ti, kteří se podíleli na dlouhodobě připravovaném listopadu 1989 z pozice Djilasovy "nové třídy" se prostřednictvím něj a nepravdivých fabulací pokusili odvést pozornost od skutečných listopadových "hráčů" a jejich cílů. Zneužili přitom to, že se celý život, všude tam, kde působil, pokoušel napravit nedostatky minulého systému. To mu nikdy ti, kteří z těchto nedostatků tyli, tyto nedostatky udržovali a rozmnožovali, neodpustili. Především se však zasloužil o slušovický zázrak. Vydalo by to na samostatné povídání. Dodnes si myslím (a patrně nejsem sám), že československá ekonomika mohla být transformována slušovickou cestou do podoby, ve které měla šanci na dynamický vzestup. Ale dějiny nezměníme, tak raději k článku. Od svého textu odlišuji barvou a zveřejňuji na pokračování:

Jsme v dokonalé pasti? – část I.

Krátké, nesouvislé osobní zamyšlení pisatele

Rudolf Hegenbart

Všichni dnes dobře známe, že práce vytvořila člověka. Jeho podstatou je, že si dovede svůj život vytvářet, že dovede vědomě řídit své vztahy k přírodě na základě práce. Člověk však tímto pracovním vztahem nevytváří jen užitné hodnoty, Měněním přírody mění i sebe. Karel Kosík ve svém díle Dialektika konkrétního psaném v roce 1966 píše: Člověk se zpředmětňuje ve výsledcích své práce na základě svého vědění, vědy, vzdělání, názorů estetických i světonázorových. Člověk je bytost jejíž bytí je charakterizováno praktickou produkcí společenské  a duchovní reprodukcí lidské a mimolidské skutečnosti, skutečnosti vůbec.

V tomto dění se člověk stal, v první naší republice po roce 1918 a zejména po 2. světové válce tím, čím chtěl být, a to prostřednictvím společnosti, která přijala program přeměny společenské skutečnosti. Obrovské výsledky práce po 2. světové válce prokazují, že člověk naplnil smysl svého života. Člověk prokázal, že jeho zájmy a potřeby vedly k velkým úspěchům ve všech oblastech lidského života.  Stalo se tak díky osvobození vlasti, národnostně i sociálně. Díky novému rysu v povaze českého národa, díky vzrůstu sebevědomí člověka. Lid se stal správcem svého státu, pociťoval hrdě a odpovědně svou státnickou úlohu. V neposlední řadě tomu bylo proto, že přijal životaschopný světonázor, který naučil člověka chápat a rozumět dějinným souvislostem a nezavírat oči před skutečností.  Respektoval  fakta i veliké mravní ideály. Viděl člověka jako střed svého zájmu a nabádal zaměřit své úsilí k jeho štěstí a radosti.

Dnes se odsuzuje Masarykova první republika protože zklamala německé zájmy, a především se likviduje období socialismu, kde člověk se stál skutečným člověkem. Každý poctivý Čech , Moravan či Slezan má obavy o svůj další vývoj. Rozbila se velká centra dělnické třídy, rozprášila se průmyslová historická odvětví, ožebračilo se zemědělství. Do popředí vstoupily pokusy o válku. Zbrojí se, manipuluje se veřejným míněním. Člověk se stal snadno manipulovatelným. Různé manipulace vedou až ke krajnostem, k sebezničení ideálů člověka. Boří se do základů socialistický svět. Nebezpečí vychází ze současného politického "hrabivého"  kapitalistického  systému. Každý nesprávný počin jednotlivce či skupiny vede k ohrožení celé kultury, které občané vytvořili v první republice a po 2. světové válce. Proces  obecné kultivace člověka je ohrožena. Jsme v pasti, aniž si to míníme přiznat.

Vlastenectví se neuznává. Velké myšlenky T. G. Masaryka jsou odstraňovány, obdobně jako odkaz národního obrození, stejně jako myšlenky  a socialistické ideály po 2. světové válce, ale i program A. Dubčeka  z roku 1968.

Nejhorší na tom je, že vše se děje prostřednictvím sil našeho národa, s patřičným, ale směšným  zdůvodněním, což vede k ohlupování a znevažování všeho, co bylo pozitivní v socialistické společnosti. Odstranit tuto praxi je v rukou celé společností pod vedením odpovídajících řídících struktur. Nesmíme podcenit nebezpečí, které nám hrozí. Nemůžeme spoléhat na zázraky, ani na teze pana Poselta o jakémsi "nezdravém nacionalismu". Takové teze vedou k našemu ohlupování, k odmítání odkazu našich národních buditelů a vedou nás do německé náruče.

Musíme spoléhat na člověka.  Mít pevnou důvěru v jeho tvůrčí a pozitivní schopnosti abychom znovu došli k  upevnění síly naší vlasti, ke spokojenosti našeho lidu. T. G. Masaryk psal:  Braňme pravdu. Buďme uvědomělým národem. Pečujme o velikost svého národa. Uznávejme ideál humanity, lidství. Uznávejme  ideje volnosti, rovnosti, bratrství, usilujme o spravedlnost. Važme si svobody a samostatnosti státu. Mějme na paměti Prohlášení o československé samostatnosti z roku 1918. Zajímejme se o vývoj v Evropě a ve světě. Dbejme o kulturu slova. Starejme se o školu a učitele. Témata  se mně zdají aktuální. Jsou to přesné návody, jak pracovat, když se společnost ocitne v krizi.

Ptám se sám sebe:

Proč jsme nechali zapomenout, či  mlčeli  k znetvoření odkazu osobností národního obrození a ideálů socialismu?

Proč se vrátily myšlenky na fašismus a proč opadla víra obyvatel ve spravedlivou společnost?

Kam se podělo naše přesvědčení a slova přísahy o věrnosti socialismu?

K tomu:

Zvlášť oceňuji důraz na člověka, jeho schopnosti. Intelektuální i morální. Máme v tom dlouholetou tradici a velké množství osobností v naší historii. Naše společnost je polarizována. Jak? Je stále ještě někdo, kdo nevidí, jak se na jedné straně do nejvyšších špiček prosazují (za dominantní pomoci současné globální moci) morálně a intelektuálně vyprázdněné, snadno manipulovatelné osoby, na druhé straně jak dochází sice k pomalému, ale dnes již nepřehlédnutelnému zvyšování úrovně všeobecné povědomí, vědomí a zejména sebevědomí veřejnosti?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12287-vize-jakou-potrebujeme-1296.html

Čtvrtý den. Podél moře u Kalami v severovýchodní části ostrova. Pohled na Kalami. Naproti, přes nejužší místo, je Albánie.

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v hlavním městě Kerkyře. Slavná malá pevnost. Jako stvořená k obraně města i ostrova.

Ve své době velmi moderní pevnost.

Setkání v parku.