Logika dějin a současnost/6

Zpracováno pro pěstování vize, vzhledem k aktuálnosti uveřejňuji též v předstihu.

Logika dějin a současnost/6

Při přípravě na jednu mezinárodní vědeckou akci (v září tohoto roku) se mně podařilo podstatným způsobem pokročit v rozpracování teorie produktivní spotřeby a pozičního investování. To má význam nejen pro pochopení současného dění a jeho alternativ, ale i zpětné vyhodnocení významných událostí v dosavadních dějinách. V této části vybírám z připraveného pojednání pro výše zmíněnou mezinárodní vědeckou akci ty pasáže, které jsou více či méně srozumitelné širší veřejnosti (vynechám zejména použití grafického a analytického popisu). Odlišuji barvou. Doplňuji komentářem. Vycházím z názoru, že dobrou teorii lze vyložit i populárně, na druhé straně však výklad na úrovni odborného textu má pro rozvoj teorie z řady důvodů (zmíním průběžně v textu) nezastupitelný význam.

V této části je také trochu více teorie, ale žádný strach, průběžně doplním poznámkami:

Teorie her, ekonomie produktivní spotřeby a poziční investování – část IV.

Současně je vhodné zmínit ještě jeden důležitý aspekt dané problematiky, který implicitně vstupuje do dalšího výkladu. Mezi dvousložkovým modelem trhu spotřebních statků v provedení K. Binmore a dvousložkovým modelem finančního trhu v našem provedení není ostrá hranice. Jednak existuje řada přechodných situací, jednak jde i o to, z jakého zorného úhlu na určitý konkrétní problém nahlížíme: Zda při pohledu na určitou reálnou situaci převažuje hledisko profilu užitků v Neumann-Morgensternově smyslu, nebo hledisko budoucího příjmu; zda jsou výplaty ze hry hráčů čistě individuální a výplata jednoho hráče nemá na výplatu jiného hráče žádný vliv, či zda není nutné nějakým způsobem uvažovat i to, že hráči porovnávají svoji výplatu s výplatou druhého hráče z hlediska dopadu na jejich budoucí situaci, zda lze či nelze , byť i jen částečně, ocenit nepeněžní výnosy peněžními, apod. Proto lze nástroje analýzy pozičního investování, kterými se budeme dále zabývat, promítnout i do Nashova vyjednávacího problému.

Z hlediska výše řešeného neoklasická ekonomie nyní funguje jako "dosluhující základ" podstatné části teorie her, viz myšlenek z Trockelova článku (napsaného ve spoluautorství): O Maskinově monotónnosti pravidel sociální volby na základě řešení (Claus-Jochen Haake - Walter Trockel, Springer-Verlag 2008).

"Je zřejmé, že existuje několik možností, jak faktorizovat vektor výplatní funkce na funkci výsledku a vektor funkcí užitku. Dva krajní případy jsou vzít

(a) výsledkový prostor jako identický se strategickým prostorem, přičemž výsledkovou funkci zvolíme jako mapu identity a funkce užitku jako výplatní funkce;

(b) výsledkový prostor jako prostor výplatních vektorů, přičemž funkce užitku se zvolí jako projekce do výplat a výsledková funkce jako funkce výplatního vektoru."

Interpretace výše uvedeného: V neoklasické ekonomii je ústřední postavou člověk jako spotřebitel, který maximalizuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. (Preference se v této ekonomii vyjadřují většinou prostřednictvím indiferencí, resp. indiferenčních křivek, které můžeme v laické rovině chápat i jako ochotu směnit něco za něco v určitém poměru, obecněji se vychází z Neumann-Morgensternovy axiomatizace preferencí, která je přílohou "bible" teorie her, tj. jejich práce z roku 1944 Teorie her a ekonomické chování.) Pojem "užitek" je přitom chápán jako subjektivní prožitek (pocit). Ve většině her to, co se interpretuje jako výplaty (výplatní matice, resp. vektor výplatní funkce) není "užitek" (uvažovaný v tomto smyslu), ale jiná veličina. Často jsou to peníze, ale též např. (jak asi každý ví z jednoho nejčastěji uváděných příkladů her, tzv. "vězňova dilematu") čas strávený ve vězení, jindy třeba výhra či prohra v nějaké hře či válečném střetu apod. V rámci teoretického systému založeného na ekonomii produktivní spotřeby se vždy jedná o výnosy ze spojení investičních prostředků a investičních příležitostí, což na jedné straně vede k podstatnému zjednodušení formulování některých optimalizačních úlohy, na druhé straně umožňuje nastolit některé nové a velmi důležité otázky.

To, co jsme si právě řekli, má naprosto zásadní význam. Nalezli jsme obecnější teoretický základ pro řešení otázek rozdělení výnosů ze společné akce. To nastoluje mj. i otázku, proč již dávno nedošlo k "přesahu" tímto směrem? Proč nebyl objeven nový prostor úloh, pro řešení kterých by bylo nutné vytvořit nové pojmy, aparát, postupy a které by měly dostatečnou praktickou relevanci? Pokud je námi navrhovaný postup správný, musíme dát odpověď i na tuto otázku.

Poznámka:

Zde pokračujeme v rozlišení pohledu na realitu prizmatem neoklasické ekonomie (tj. hlavního proudu) a prizmatem příjmový efektů spotřeby. Je to text trochu náročnější, ale při troše snahy srozumitelný i laikovi. Formulace "neoklasická ekonomie nyní funguje jako "dosluhující základ"" je sice hodně drzá, ale myslím ji naprosto vážně. Už dávno se mělo jít dál. Na čem to vázne? – Odpověď je na pořadu dne a také ji hned v příští části dám. A nejen to, je tam i další významný krok.

(Pokračování)