Vize, jakou potřebujeme/1291
Jak se rodí vize: Časopis !Argument/98
110. článek:Jak zachránit Evropskou unii? 19.6.2025 Jan Zeman
Celé zde: https://casopisargument.cz/64431
Jan Zeman se odvážně (nikoli poprvé, v článku najde zájemce odkazy) pustildo kontroverzního tématu z pozice, kterou patrně málokdo docení: Protichůdné strany se sice shodnou na otázce "Proč EU zachraňovat?!", ale vidí ji z opačných zorných úhlů: Jedni se domnívají, že není třeba nic zachraňovat, druzí, že EU již zachránit nelze. Tím hůř pro EU, tím hůř pro obě strany, tím lépe pro J. Zemana. Zemanovo pojednání nepochybně patří k pěstování vize, obsahuje dobře shromážděný a utříděný materiál, takže jej doporučuji celý k prostudování. Pokud jej výrazně krátím, tak především proto, aby vyniklo to nejdůležitější. Jako vždy odlišuji od svého textu barvou a doplním poznámkami:
Je tomu už hodně let, kdy jsem psal článek na téma: "Jak zachránit Evropskou unii?" Příčiny tématu se za ta léta nezměnily. Jen jsou dnes ještě podstatně naléhavější než před lety...
O narůstající zvůli nevolených i volených vládců EU (volený Evropský parlament má velmi malé pravomoci, reálně nejde o parlament) již toho bylo v alternativních médiích napsáno poměrně dost... K tomu se připojuje negativní výběr vysokých politiků EU, kdy se na úrovni členských států i EU jako celku vybírají vesměs politici nekompetentní a servilní, a to jak volení (poslanci Evropského parlamentu) tak nevolení (eurokomisaři Evropské komise, která si uzurpovala prakticky diktátorské pravomoci). Obojí šíří cenzuru, kriminalizaci opozice, soudní převracení výsledků voleb, hrubě se vměšují do vnitřních věcí "neposlušných" (rozuměj národní zájmy hájících) členských států EU... Krizi EU významně prohlubují čtyři novodobí jezdci apokalypsy – multikulturalismus (ničením evropských národů podporou masivního přistěhovalectví lidí z jiných kulturních okruhů), "genderismus" (rozbíjení rodiny, základu společnosti, pod pláštíkem boje za menšinu LGBT osob), rusofobie (když to obrovské přírodní bohatství Ruska tak láká ke zcizení) a od prosince 2019 i podivná politika ochrany stability klimatu tzv. Zelená dohoda pro Evropu, resp. Green Deal. Výsledkem je prudký úpadek mnoha členských států EU a EU jako celku...
Drcení slabých ekonomik eurem má dva rozměry:
– Ekonomicky slabší státy jsou ničeny "silným" eurem, kterému nejsou s to odolávat. Jejich ekonomika je dále tlumena, podobně životní úroveň a veřejné finance. Jejich zaostávání se dál prohlubuje.
– Ekonomicky silné státy, zejména Německo a v minulosti i Francie, mají do určité míry výhodu z pro ně slabého eura. Díky němu dosahují značných přebytků v zahraničně obchodní bilanci, ale za cenu značného napětí v eurozóně. I z těchto států se kapitál stěhuje za levnou prací, např. do Asie. Dochází k deindustrializaci. Jejich hospodaření není udržitelné, zvláště pak vůči státům mimo EU, v první řadě Číny a Indie...
Vstup do eurozóny měl pro slabší evropské ekonomiky sociálně ekonomicky negativní důsledky, a to navzdory slibované prosperitě. Typickými příklady jsou Estonsko, Lotyšsko, Litva, kde se k tragickým následkům osamostatnění na někdejším Sovětském svazu, kdy nově vzniklá bída a silný útisk národnostních menšin začaly ve velkém vyhánět zejména mladou generaci do emigrace, a to i po vstupu do EU – špičkou ledovce je zavření jaderné elektrárny Ignalino v Litvě jako jedna z podmínek vstupu do EU, a pozdější přijetí eura...
Dlouhá léta kritizuji zejména tyto směrnice EU a jejich novely:
První čtyři směrnice tvoří určitý logický zhoubný celek...
Je veřejným tajemstvím, že výše uvedené směrnice daly základ Zelené dohodě pro Evropu, programu EU zvaný Green Deal. Nedostatečné poznání příčin klimatické krize, v řadě směrů chybné pojetí klimatických škod, a hlavně naprosto chybný postup k tzv. klimatické neutralitě, tj. nulovým antropogenním emisím skleníkových plynů, jsou hlavními příčinami tohoto nešťastného kroku vedení EU. K tomu se vedení EU nenamáhalo ani stanovit komplexní emisní náročnost získávání elektřiny a tepla z jednotlivých druhů paliv a jiných zdrojů. Takže přednostní útlum uhlí a jeho nahrazování zemním plynem celkové emise skleníkových plynů snižuje jen v EU, resp. rozsáhlé úniky silného skleníkového plynu metanu v zemích těžby ropy a zemního plynu nejsou kalkulovány. Celková zátěž emisemi skleníkových plynů v CO2ekv. se tak mírně zvyšuje...
Samotná Zelená dohoda mohla vypadat jako neškodné akademické cvičení. Nikoliv. Následovala série kroků k její realizaci, které vesměs vzbuzují děs. Nahrazování principu bezplatného přidělování emisních povolenek principem jejich částečného prodeje v dražbách a stahování části povolenek na emise CO2 z oběhu vedlo k prudkému růstu jejich cen a také k vysokému kolísání ceny těchto povolenek a následně i cen elektřiny a tepla na trhu. Získávají na tom hlavně spekulanti, z nichž část se nachází v USA. Za předsednictví premiéra "pětidemoliční" vlády ČR Petra Fialy byly schváleny směrnice, zavádějící obchod s povolenkami na emise CO2 i pro střední, malé a mobilní zdroje včetně zákazu prodeje aut na fosilní paliva od roku 2035...
Chceme-li zachránit Evropskou unii, musíme:
K tomu:
Podnětné, ale chybí dva důležité momenty:
- Role současné globální moci (která poté, co je vyháněna z domovských Spojených států dělá z EU+Británie placdarm revanše a rukojmí současně). Nejzjevněji se působení této "temné síly" projevuje v dosazování intelektuálně i morálně vyprázdněných existencí do vrcholných funkcí, což ostře kontrastuje s úrovní politiků, kterými byly země EU po dlouhá poválečná léta rozmazlována. Namátko uvádím ty, které si pamatuji: Konrad Adenauer, Charles de Gaulle, Willy Brandt, Brunovi Kreisky, Franz Vranitzky, Olof Palme, atd. atd.; snad poslední svéprávný byl Helmut Kohl, možná Silvio Berlusconi. Kdeže loňské sněhy jsou...
- Otázka není, zda zachraňovat či nezachraňovat EU, ale jak co nejvíce ochránit obyvatele EU, zejména v nám blízkých zemích, před důsledky hnilobného rozkladu tohoto útvaru. Zde je naprosto nejdůležitější a prvořadé: Orientovat se na emancipaci Středounijního prostoru vůči kryptokoloniálním atavismům euroatlantické části společenství. Co nejdříve, co nejkvalifikovaněji, co nejintenzivněji a co nejvíce empaticky vůči nám blízkým zemím. Samozřejmě zejména na bázi ekonomické (surovinové, exportní) politiky, ale i v bezpečnostní oblasti a při realizaci reforem zaměřených na systémy sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání-zdraví-penze).
A k tomu trochu inspirující přírody:
Na Korfu. Vždy jsem se chtěl dostat na tento zelený ostrov. Podle prvního ohledání se skutečně zdá být hodně zelený. Uvidím, co nás tady během týdne čeká. Jsem zde poprvé.
První kroky kolem hotelu. V dále, ta špička, je prý Pantokrator (906 mnm), nejvyšší hora ostrova. Tam bychom se také měli podívat.
Ještě před tím pohled z letadla těsně před přistáním. To by měla být Albánie a městečko Ksamil.
Pohled z okna našeho pokoje.
Pohled přes úžinu na řeckou pevninu. Ta vypadá méně zeleně.