Vize, jakou potřebujeme/1285

Vize, jakou potřebujeme/1285

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/96

Pokračování série tam, kde skončila.

108. článek:Pitirim Sorokin a změna směru 11.6.2025 Michal Ševčík

Celé zde: https://casopisargument.cz/64299

Pojednání Michala Ševčíka ukazuje, že trochu více opory ve filozofii neuškodí. Naopak – nejrůznější inspirace (s řadou přichází např. I. Budil) umožňují lépe navázat na historický vývoj myšlení a lépe pochopit současnost. Zde je příslušné pojednání M. Ševčíka (jako vždy odlišuji barvou od svého textu a doplňuji poznámkami):

Pitirim Sorokin a změna směru

Michal Ševčík

Ve svém zásadním díle Krize našeho věku (1934) nabízí komi-rusko-americký sociolog a filozof Pitirim A. Sorokin hlubokou kulturně-historickou analýzu, která i s odstupem téměř jednoho století působí s podivuhodnou aktuálností (mj. zakladatel katedry sociologie na Harvardu). Sorokin se v tomto textu nepokouší pouze o popis specifických aspektů krize západní civilizace ve 20. století, ale předkládá systematickou teorii kulturní dynamiky, podle níž se civilizace vyvíjejí v cyklických fázích. Tyto fáze jsou určovány hodnotovou orientací společnosti a oscilují mezi dvěma základními typy kultury: ideační a sensitivní.

Ideační versus sensitivní kultura: hodnotové napětí a cyklický pohyb

Ideační kultura je v Sorokinově konceptu charakterizována orientací na duchovní, transcendentní a morální hodnoty. V těchto obdobích se civilizace obrací k náboženství, etice, metafyzice a neutilitárním formám umění a poznání. Naproti tomu kultura sensitivní se vyznačuje důrazem na empirické poznání, materiální užitek, technický pokrok a ekonomickou efektivitu. Veškeré poznání, stejně jako životní orientace jednotlivce i společnosti, jsou zaměřeny na uspokojování pozemských a smyslově uchopitelných potřeb.

Sorokin však nehodnotí tyto kulturní typy binárně jako "dobré" a "špatné" – jejich střídání je naopak přirozeným mechanismem kulturního vývoje. Pomocí metafory kyvadla ukazuje, že každá kulturní formace má svůj vrchol i bod vyčerpání, po němž nevyhnutelně následuje pohyb opačným směrem. Důležité přitom je, že tento pohyb není zcela závislý na lidské vůli či racionálním plánování – spíše se jedná o strukturovaný, částečně autonomní vývoj, podobný přírodním zákonitostem. Civilizační směřování je sice ovlivnitelné, ale nelze je plně řídit; změna kulturní orientace přichází spíše jako důsledek vnitřního vyčerpání dominantních hodnot než jako výsledek kolektivního rozhodnutí.

Krize západní civilizace jako důsledek sensitivní hypertrofie

V době vzniku knihy Krize našeho věku vnímal Sorokin západní civilizaci jako nacházející se ve stadiu pokročilé sensitivní kultury. Materiální pokrok, vědecká racionalita a technologické inovace sice přinesly nevídaný rozvoj, avšak zároveň vedly k morální fragmentaci, kulturnímu vyprázdnění a sociální polarizaci. Ve své analýze poukazuje Sorokin na to, že společnost se orientuje na hodnoty, které jsou měřitelné, okamžitě použitelné a ekonomicky rentabilní, přičemž duchovní a etické principy jsou odsunuty na okraj. Tento stav považuje za neudržitelný a krizový, neboť jednostranná orientace na materiálno vede k vyčerpání smyslu bytí.

Jedním z klíčových pojmů, které Sorokin tematizuje, je pojetí svobody. Kritizuje jednostranné chápání svobody jako rozšiřování možností a uspokojování nových potřeb – tedy "svobody od" překážek, omezení a závazků. V sensitivní fázi dochází k expanzi této formy svobody, jež se projevuje neomezeným růstem konzumních nároků a technických možností. Sorokin však ukazuje, že skutečná svoboda má duchovní rozměr a znamená především schopnost odepřít si určité možnosti, včetně těch, které jsou technicky či ekonomicky dosažitelné.

Tuto dimenzi svobody lze chápat jako "svobodu k" – tedy svobodu k sebezapření, k mravnímu rozhodnutí či k duchovnímu směřování. Oproti rozšířenému pojetí autonomie jako možnosti volby mezi různými objekty spotřeby či životními styly, Sorokin zdůrazňuje hodnotu vnitřní svobody, která umožňuje jedinci zvolit si dobro, i za cenu omezení vlastního pohodlí. Tento typ svobody je pro něj výrazem kulturní zralosti a nezbytnou podmínkou obnovy rovnováhy v krizových obdobích... Sorokin varoval, že společnost, která ztratí morální soudržnost a nahradí ji utilitárním pragmatismem, se stává zranitelnou vůči hlubší kulturní erozi.

Krize jako možnost obratu: návrat k rovnováze

Přestože Sorokin chápal kulturní vývoj jako cyklický a do jisté míry autonomní, nezříkal se možnosti lidského přispění k obnově rovnováhy. Upozorňoval, že právě krizová období – tedy momenty hlubokého kulturního a hodnotového otřesu – mohou vést ke změně směru kulturního vývoje. V tomto smyslu je krize nejen symptomem úpadku, ale i potenciálním impulsem k obrodě...

Pitirim Sorokin přinesl v Krizi našeho věku nejen kritiku současnosti, ale i hluboce promyšlený rámec pro její pochopení. Jeho cyklický model kulturní dynamiky, rozlišení mezi ideační a sensitivní kulturou, a především jeho důraz na duchovní dimenzi svobody, zůstávají mimořádně inspirativními podněty pro reflexi současného světa a zejména zdrženlivosti vůči pokušení poroučet větru a dešti (racionální přesvědčení o schopnosti člověka měnit z gruntu podstatu skutečnosti).

K tomu:

- Takovou pikantnůstkou ze života P. Sorokina je, že mu (patrně nevědomky) zachránil život V. Lenin, když jeho názory využil v článku nazvaném Cenné přiznání profesora Pitirim Sorokina, což vedlo k tomu, že jeho trest  smrti byl změněn na vyhoštění (k nám). V jeho životě sehrál významnou roli i T. Masaryk a Československo. Více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pitirim_Sorokin

- Polarizace "ideační versus sensitivní kultura" (odvíjející se od tradičního rozum-emoce(víra), existenční-existenciální, ekonomika-kultura, konzum-přirozenost...) je přínosná, ale její řešení není dotažené: Cyklický vývoj vyvažující krajnosti.

- Jedna z hlavních příčin: Ruská filozofie nebyla v té době dostatečně kultivována klasickou německou filozofií (stručně lze tematizovat jako pochopení cesty "od Kanta k Hegelovy"). V carském období i ti filozofové, kteří se k Hegelovi hlásili, jej nikdy zcela "nestrávili", nikdy nepochopili jeho pojetí pravdy jako rozvíjejícího se systému, který překonává vnitřní rozpory a znovu je obnovuje na vyšší úrovni. Podobně i P. Sorokin nehledá skutečně vyřešení jím pojmenované polarity.

- Např. v souvislosti s jeho odmítnutím konzumu a apelováním na (nejen) spotřební zdrženlivost lze poukázat na možnost syntézy obou polarit, které P. Sorokin objevuje, na úrovni teorie produktivní spotřeby, které sjednocuje praktické i existenciální aspekty.

- Nedotažení, tj.  i nedořešení vztahu "ideační versus sensitivní kultura" nemusí být tak zcela nevinné, v určité době se může stát oporou pro hlásání iracionality. Ostatně původ některých současných restriktivních teorií (včetně Green dealu) můžeme hledat v Sorokinově "řešení" formou sebeomezení.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Úplně náhodou jsem se ocitnul v místech, kde jsem nikdy nebyl. Na kraji Vysočan za železniční tratí v Klíčovských sadech. Donedávna prý opuštěná oblast s bezdomovci. Radnici se prýpodařilo  dojednat s nimi určitý konsensus. Podílejí se i na obnově půvabu zdejší přírody.

I tady probíhá ekologické spásání. Prý pomáhají i bezdomovci.

Možná bydlí zde. Všimněte si malinkých solárních panelů. 

Trochu to kontrastuje s lukrativními domy, které jsou postaveny kousek odtud.

Přední stěna bývalého cukrovaru, která má za úkol přežít jakožto architektonická památka. To už jsme kousek od stanice Metra B Vysočanská. Stojí za to poznamenat, že jsme vyšli ze stanice Kolbenova. Docela pěkná proocházka.