Vize, jakou potřebujeme/1283

Vize, jakou potřebujeme/1283

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/94

Pokračování série tam, kde skončila.

106. článek:Konkurenti a spojenci levice v nové epoše 21.5.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/63804

Článek Vladimíra Proroka se věnuje jednomu z nejvýznamnějších témat: TEORETICKÉMU UCHOPENÉ A POCHOPENĺ ZMĚN, KTERÉ V SOUČASNÉ DOBĚ PROBĺHAJĺ. Není první. První delší sérii z jeho bádání jsme uveřejnili v rámci pěstování vize v dílech 1037-1053, druhou v dílech 1177-1780, třetí v dílech 1797-1799. Bez pochopení toho, o čem je současná doba, se nikam nepohneme.

V. Prorok vychází z Leninovy charakteristiky epoch přechodu od kapitalismu ke komunismu a postupně, v návaznosti na reálný průběh změn, svou analýzu konkretizuje. Proti jeho přístupu mám určité výhrady, které uveřejním, nicméně jeho práce je přínosná. Tak se podívejme na jeho nejnovější teoretické výboje ‚od svého textu odlišuji barvou, přidám komentáře:

Konkurenti a spojenci levice v nové epoše – část V.

Vladimír Prorok

A co levice?

Co z toho vyplývá pro levici? Největší riziko pro nižší a střední vrstvy, které jsou potenciálními voliči levice, představují globální projekty, které zohledňují zájmy finanční oligarchie, TNK a fondů a prakticky likvidují možnost demokratického rozhodování, a to nejen na úrovni národních států. Žít z milosti silných bylo vždy problémem. Vzhledem k tomu, že část elity dnes realizuje politiku řízeného chaosu s cílem destabilizovat systém a vytvořit předpoklady pro souhlas obyvatel podřídit se "velkému bratru", která má kapacity na řešení, je nutné rozbíjet "narativy" zjednodušující existující problémy, což neumožňuje jejich reálné řešení. Narativy nejsou analýzou problému, nýbrž emocionálně zatíženým příběhem.

Předpokladem řešení ekonomických problémů zohledňujících zájmy možných voličů levice, je udržení a rozvoj demokracie. Nesporným základem je informační demokracie a prolomení informačního monopolu globalistů a jejich stoupenců v establishmentu národních států. Nutností je dále prosazení demokratické kontroly státu a obnovení suverenity státu, což ale naráží na dva problémy. Jednak míru kompetentnosti občanů věcně se vyjadřovat a rozhodovat o problémech, kde ani mezi odborníky není shoda, přičemž rozdíly nemusí být spojeny jen s ideologickým a finančním zakotvením vědců, které je vede k určitému pohledu na problémy. Jednoduchá a přímočará řešení nemusí být tím nejefektivnějším řešením, protože společenské problémy mají zpravidla komplexní charakter a vyžadují systémový přístup a řadu vzájemně propojených kroků. Druhým problémem je to, že předpokladem funkční demokracie je suverenita, která zase předpokládá kontrolu ekonomiky. Ta je dnes ale kontrolovaná zahraničními bankami, a navíc jsme se stali součástí výrobních řetězců zahraničních firem. Je pochopitelné, že zahraniční subjekty sledují vlastní zájmy a pokud nebudeme schopni naše národní zájmy nejen deklarovat, ale i prosazovat, jsme odsouzeni do role polokolonie.

Změna trajektorie vývoje není možná bez podpory veřejnosti. Tu může získat levice jedině tehdy, když bude obhajovat každodenní potřeby svých potenciálních voličů a současně bude vysvětlovat příčiny zhoršování jejich situace politikou vládnoucích elit, přičemž je nutné se zároveň vyvarovat populismu – slibovat něco, co v zásadě není možné nebo oslabuje dlouhodobou stabilitu za cenu krátkodobé popularity je pro levici cesta do pekel. Zároveň levice může ale vysvětlovat, jaké změny v systému je nutné udělat, aby potřeby jejich voličů mohly být uspokojovány v budoucnu. Řadu změn lze podle názoru odborníků realizovat i v rámci existujícího právního systému, a i našeho členství v EU, další je možné realizovat při jeho dílčích změnách (reforma EU), některé pak jako následek zásadních změn vyvolaných přeměnou světa a narůstajícího chaosu a rozpadu existujících struktur. Poslední varianta sebou nese celou řadu rizik, na které je ale nutné se připravit.

Při realizaci obecně demokratických požadavků je možné najít celou řadu spojenců, včetně části konzervativní pravice a nacionálně orientovaných subjektů. Podřizovat se ale jejich iluzím o možnosti vrátit se do minulých epoch by bylo zásadní chybou. Levice musí mít vlastní platformu, vycházející ze znalosti tendencí současné epochy. Specifickou roli získá levice při plošném nasazování robotů, umělé inteligence a dalších, které povedou ke změnám sociální struktury a hodnot. Konec otrokářství byl spojen s křesťanstvím, konec feudalismu s osvícenstvím, konec kapitalismu předpokládá existenci projektu levice.

K Leninovu pojetí epochy: LENIN V. I. Pod cizí vlajkou. In: Sebrané spisy. Nakladatelství Svoboda: Praha 1986. Sv. 26, s. 167.

K tomu:

Přemýšlivému čtenáři této části neujde přílišná plytkost a následná proklamativnost této části Prorokova pojednání. Když už jsme u Vladimíra (Lenina), stojí za připomenutí jeho myšlenka, že "negramotný člověk je vně politiky". Negramotný nikoli ve smyslu, že neumí číst a psát, ale že nechápe, o co jde a co dělat. Bohužel současný stav: Negramotná (v Leninově smyslu) je celá levice. Je to kruté a z hlediska vyvažování politických sil to přináší řadu rizik, ale je to tak. (A to je naše česká levice na tom mnohem lépe než v "západních demokraciích".) Dokonce k tomu lze ještě dodat: Negramotný člověk je nejen vně politiky, ale i manipulovatelný a zneužitelný.

Hlavní příčina spočívá v nepochopení rámců přechodu od kapitalistické společnosti zplozené průmyslovou revolucí a podstaty současné proměny společnosti. Konkrétně: Nejde o dobytí politické moci a následné znárodnění (postátnění), kterým se vše vyřeší (tak jak se "vyřešilo", jsme již viděli, dokonce i zažili). Jde o změnu srovnatelnou, ale ještě výraznější. O změnu, kdy se jako nový dominantní ekonomický sektor prosazuje odvětví produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. Tím se ekonomika navrátí k člověku a člověk jako člověk (nikoli jako přívěsek technologie, ale svou "všeobecnou prací") vrátí do ekonomiky.

Kdy k tomu dojde? Bez pochopení toho, o co jde, to nepůjde. Společnost, ve které vládne negramotnost v politickém smyslu příslušnou změnu prosadit nedokáže a ani se na ní nedokáže podílet. Nadějí pro nás může být to, že kdo pochopí, o co jde, tomu je najednou zcela jasné, o co jde. Najednou vidí vše z nadhledu a diví se, jak to, že něco tak samozřejmého nevidí ti druzí. Chce to trpělivost. Nejenže reprodukční koeficient (exponent) šíření gramotnosti je větší než jedna (zatím o velmi málo) a základ rovněž, ale postupně se tento koeficient (exponent) bude zvyšovat. Z řady důvodů. Chce to jen zbavit se setrvačného myšlení. Rozřešení hádanky dějin (odkud kam jdeme) vždy předpokládalo překonání stereotypu.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z každoroční procházky do Kozích hor (nad Dobříší). Asi 8 km. Od parkoviště u Čapkova památníku na Strži (s malou odbočkou) nahoru, odbočení vlevo k jezírku, kolem kterého vede zelená značka. Ta končí až u Čapkova památníku. Necelých 10 km. Přechod mezi modrou a zelenou není značený, ale jedná se o širokou lesní cestu, která vede po vrstevnici.

Louka u jezírka. Dost prší, ale to přidává místu zvláštní půvab.

Skála nad malou osadou u zelené značky blízko Kocáby.

Lesní krasavice.

A další holubinka. Všechny byly v rizotu vynikající.