Vize, jakou potřebujeme/1282

Vize, jakou potřebujeme/1282

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/93

Pokračování série tam, kde skončila.

106. článek:Konkurenti a spojenci levice v nové epoše 21.5.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/63804

Článek Vladimíra Proroka se věnuje jednomu z nejvýznamnějších témat: TEORETICKÉMU UCHOPENÉ A POCHOPENĺ ZMĚN, KTERÉ V SOUČASNÉ DOBĚ PROBĺHAJĺ. Není první. První delší sérii z jeho bádání jsme uveřejnili v rámci pěstování vize v dílech 1037-1053, druhou v dílech 1177-1780, třetí v dílech 1797-1799. Bez pochopení toho, o čem je současná doba, se nikam nepohneme.

V. Prorok vychází z Leninovy charakteristiky epoch přechodu od kapitalismu ke komunismu a postupně, v návaznosti na reálný průběh změn, svou analýzu konkretizuje. Proti jeho přístupu mám určité výhrady, které uveřejním, nicméně jeho práce je přínosná. Tak se podívejme na jeho nejnovější teoretické výboje ‚od svého textu odlišuji barvou, přidám komentáře:

Konkurenti a spojenci levice v nové epoše – část IV.

Vladimír Prorok

Makrozóny a budoucnost

Alternativou výše uvedených globálních projektů jsou regionální projekty s možným globálním dopadem, realizované v rámci vznikajícího multipolárního světa. Přechodným subjektem se jeví být BRICS, sdružující dnes 9 zemí, kde k původním 5 státům se připojily   Egypt, Etiopie, ĺrán, Spojené arabské emiráty, přičemž je zjevný zájem dalších 43 států. V současné době ve státech BRICS žije 42 procent obyvatelstva světa, celkový HDP uskupení tvoří 26 procent světové ekonomiky a země BRICS se podílejí z 18 procent na světovém obchodu. BRICS vystupuje jako protiváha globálním projektům, nicméně v rámci multipolárního světa je pravděpodobnější vytváření makrozón okolo ekonomicky silných států – USA, Čína, Rusko, Indie, Brazílie, JAR. Je otázkou, zda Evropa může nebo pod vedením koho (Velká Británie, Francie, Německo) by mohla vytvořit vlastní makrozónu. Podle názorů odborníků funkční makrozóna musí disponovat zdroji a dostatečně velkým trhem (500 miliónů obyvatel?) a Evropě chybí zdroje, respektive jejich cena v kontextu Velkého resetu nezajišťuje stabilitu. BRICS by mohl tvořit platformu pro dosahování dohod mezi některými makrozónami.

Kromě makrozón svou roli mohou sehrát i mikrozóny sdružující menší státy, které by vytvářely pro ně lepší vyjednávací pozici ve vztahu k velkým hráčům. Příkladem může být Trojmoří, Rakousko 2, zóna formovaná Tureckem, či arabská mikrozóna. Otázkou nicméně je, zda rozpory mezi menšími státy umožní podobné propojení dříve, než budou tyto státy začleněny do nějaké makrozóny.

Co vyplývá z výše uvedeného, je, že žijeme v přechodné epoše, kdy se vytvářejí základy budoucí postkapitalistické civilizace. Katalyzátorem změn se stala válka na Ukrajině, která měla oslabit Rusko, které spolu s Čínou představují překážku globálním projektům a udržení unipolárního modelu mezinárodních vztahů. Vojenský konflikt na Ukrajině se ale vyvíjí jinak, než byla očekávání globalistů. Ukrajina byla dlouhodobě Západem formována jako "ne-Rusko", a to i za cenu podpory i nacionalistických, krajně pravicových sil s nadějí, že se Rusko dříve nebo později dostane s Ukrajinou do konfliktu a Rusko se v konfliktu vyčerpá nebo rozpadne. Ještě před Majdanem (2014) Západ, respektive banky a fondy skoupily ukrajinské dluhopisy a postupně je přetransformovaly do nákupů půdy, těžby surovin a získání politického vlivu na část ukrajinské elity. Ruská elita z druhé strany mylně předpokládala, že si udrží vliv prostřednictvím ekonomických vazeb z dob SSSR a prostřednictvím početné rusky mluvící populace na jihovýchodě Ukrajiny. Podcenily však pragmatismus Ukrajinců, snažících se získávat výhody ze soupeření Západu a Ruska, a odhodlání Západu oddělit Ukrajinu od Ruska. Majdan, jeho hodnoty a symboly odrážely pozici obyvatelstva na západní Ukrajině, na jihovýchodě však byly vnímány vlažně až odmítavě. Proto se objevují tzv. separatistické republiky, kde část obyvatelstva odmítla revoluci Majdanu, ukrajinizaci a orientaci na Západ, včetně vstupu Ukrajiny do NATO. Zásadním problémem Západu a prozápadních ukrajinských elit byl konec roku 2022, protože sankce vůči Rusku začaly negativně dopadat na životní úroveň obyvatelstva a začaly posilovat proruské politické subjekty. Jejich eliminace byla spojena s eskalací konfliktu – Minské dohody, předpokládající federalizaci Ukrajiny, byly odmítnuty a nahrazeny tzv. chorvatským scénářem – silovým řešením konfliktu, do kterého se na straně separatistických republik zapojilo Rusko. I přes střídavé úspěchy na bitevním poli na přelomu let 2024-25 se ukázalo, že Rusko má potenciál na ukončení konfliktu podle jeho představ.

Vzhledem k této situaci byla část globální elity donucena přehodnotit scénář a akceptovat návrhy D. Trumpa, který tak byl zvolen nejen s podporou americké národní a průmyslové buržoazie, ale i části globální elity, obávající se ztráty svých investic na Ukrajině v důsledku její porážky. Odtud dvojakost politiky D. Trumpa – z jedné strany nemá zájem na pokračování konfliktu, protože USA vynakládají zdroje, které potřebují pro reindustrializaci a soupeření s Čínou, ze strany druhé musí garantovat sponzorům, že nepřijdou o jejich investice na Ukrajině a budou mít přístup k surovinám Ukrajiny. Řešením je dohoda s Ukrajinou o surovinách a slib ze strany Ruska uznat platnosti této dohody i na Ruskem obsazeném území. Na rozdíl od USA státy EU podobnou dohodu nemají, a proto trvají na pokračování konfliktu, respektive návratu situace do roku 2013 a začlenění Ukrajiny do EU a NATO, aniž by k tomu měly kapacity. USA zde hrají dvojí hru – z jedné strany hovoří o podpoře Ukrajiny a z druhé strany to nechávají na EU. Tím fakticky udržují konflikt a oslabují své protivníky – EU a Rusko.

K tomu:

Spíše standardní a méně zajímavá část, k čemuž jen několik drobných poznámek:

- BRICS je jen pokus o omezení prostoru, do kterého se může "vsáknout" dolar. Pokus, který bude dílčím způsobem úspěšný a který podvazuje finanční složku současné globální moci. Země BRICS, které samy o sobě představují velmi disparátní strukturu, jsou součástí širšího disparátního spektra hnutí odporu proti současné globální moci.

- Podobně jako BRICS je součástí disparátního spektra hnutí odporu proti současné globální moci, tak je součástí odporu proti současné globální moci i snaha přeformátovat globální hráče do podoby 4+0 (USA, Čína, Rusko, Indie + EU) v metternichovském stylu (vzájemně se vyvažující role velmocí). EU je vyřazena, protože se v současné době stala obětí odnože současné globální moci (ta se zmocnila jejích vnitřností i hlavy coby vetřelec, proto se s ní nepočítá). Toto uspořádání světa může vydržet poměrně dlouho.

- Na úrovni "mezozón" může za určitých podmínek výrazně vzrůst role Středounijního prostoru, jehož součástí je i naše země. Tento prostor má jednak šanci vytěsnit roli současné globální moci (zde mohou důležitou roli v návaznosti na význam vnitropolitické změny v Polsku) sehrát roli již podzimní volby do Sněmovny.

- Důležitou otázkou v intencích Prorokova pohledu je: Jaká "epocha" naváže na prostor pro celkový civilizační vzestup, který se uvolní vytlačením současné globální moci z globálního i lokálního dění?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z každoroční procházky do Kozích hor (nad Dobříší). Asi 8 km. Od parkoviště u Čapkova památníku na Strži (s malou odbočkou) nahoru, odbočení vlevo k jezírku, kolem kterého vede zelená značka. Ta končí až u Čapkova památníku. Necelých 10 km. Přechod mezi modrou a zelenou není značený, ale jedná se o širokou lesní cestu, která vede po vrstevnici.

Spojka mezi modrou a zelenou. Jedna z nejkrásnějších částí. Kolem rostou houby. Jednou jsem zde potkal 12 jelenů, kteří cestu přecházeli, každý se uklonil hlavou, když šel kolem, s noblesou jako prezident Zeman.

A také jsem našel pár holubinek. Udělal jsem si je na másle do rizota.

Jezírko na zelené značce, jméno jsem na mapě nenalezl. Asi proto, že je maličké. Každoročně v tuto dobu je pokryto bílými kvítky. Vzadu je vidět i žluté kosatce bahenní.

A také první jahody jsem zde našel.