Vize, jakou potřebujeme/1281

19. červen 2025 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/92

Pokračování série tam, kde skončila.

106. článek:Konkurenti a spojenci levice v nové epoše 21.5.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/63804

Článek Vladimíra Proroka se věnuje jednomu z nejvýznamnějších témat: TEORETICKÉMU UCHOPENÉ A POCHOPENĺ ZMĚN, KTERÉ V SOUČASNÉ DOBĚ PROBĺHAJĺ. Není první. První delší sérii z jeho bádání jsme uveřejnili v rámci pěstování vize v dílech 1037-1053, druhou v dílech 1177-1780, třetí v dílech 1797-1799. Bez pochopení toho, o čem je současná doba, se nikam nepohneme.

V. Prorok vychází z Leninovy charakteristiky epoch přechodu od kapitalismu ke komunismu a postupně, v návaznosti na reálný průběh změn, svou analýzu konkretizuje. Proti jeho přístupu mám určité výhrady, které uveřejním, nicméně jeho práce je přínosná. Tak se podívejme na jeho nejnovější teoretické výboje ‚od svého textu odlišuji barvou, přidám komentáře:

Konkurenti a spojenci levice v nové epoše – část III.

Vladimír Prorok

Tři současné projekty

Globální fáze rozvoje kapitalismu vede k vyprofilování nových subjektů a mění i pravidla hry. Jejich vidění situace a zájmy se promítají do projektů, které se snaží prosazovat v reálné politice. Dnes lze hovořit o existenci tří globálních projektů usilujících o dosažení světové hegemonie, o regionálních projektech s globálním dopadem (makrozóny) a o regionálních projektech s lokálním dopadem (např. Trojmoří, Rakousko 2). Ke globálním patří projekt tzv. hlubinného státu (deep state) respektive hlubinné moci představované světovou finanční oligarchií, fondy a transnacionálními korporacemi (TNK), projekt velkého resetu K. Schwaba realizovaný EU a projekt udržení dominance Západu, který má svůj původ v minulé epoše a je představen částí politické a vojenské elity EU a NATO.

Základem projektu "hlubinného státu" byl tzv. Washingtonský konsenzus – desatero hospodářských pravidel, sepsaných roku 1989 ekonomem Johnem Williamsonem, považovaných za manuál neoliberální politiky. Na Washingtonský konsenzus navazoval pokus Transpacifického partnerství (Trans-Pacific Partnership, TPP) z roku 2005, představující vícestrannou regionální dohodu o volném obchodu. I přes námitky, že dohoda upřednostňuje zájem transnacionálních korporací a ostatní zájmy jsou jen jejich přikrytím, dohoda nakonec ztroskotala na nezájmu USA ji ratifikovat, protože podle D. Trumpa, tehdejšího prezidenta, USA sice oslabuje Čínu, která na ní neparticipovala, ale neřeší problém amerických deficitů. V návaznosti na to ztroskotalo rovněž Transatlantické obchodní a investiční partnerství (The Transatlantic Trade and Investment Partnership – TTIP). Hlubinný stát v první fázi představoval propojení zájmu finanční oligarchie, fondů a TNK, coby nositelů globalizace, se státem (USA, EU), respektive jeho institucemi. S posílením pozice nositelů globalizace došlo k oddělení "hlubinné moci" (deep power) od státu, kdy část establishmentu začala realizovat zájmy často neformálních (?) struktur hlubinné moci na úkor stability národních států. Příchod k moci D. Trumpa a jeho politika jsou projevem tohoto rozporu. Protivníky "hlubinné moci" jsou národní státy, a hlavně státy, které se snaží prosazovat vlastní zájmy jako Rusko, Čína, okolo kterých se formuje opozice v podobě BRICS. Protivníkem, jsou rovněž nižší vrstvy, které jsou postiženy omezováním národního sociálního státu, aniž je jim nabídnuta reálná globální alternativa.

Druhý projekt "Velký reset" deklaruje budování "odolnějšího, spravedlivějšího a udržitelnějšího" systému s využitím environmentálních, sociálních a správních metrik (ESG) a využití inovací čtvrté průmyslové revoluce. Tento projekt, realizovaný elitou EU, navazuje na projekt Římského klubu "Meze růstu", který byl základem pro prosazení konvergence Západu a Východu v zájmu přežití civilizace, který nicméně skončil likvidací východoevropských komunistických režimů. Podle stoupenců projektu Velkého resetu k zachování lidské civilizace je nutné realizovat radikální kroky. Jádrem koncepce se stává Green Deal – záměna tradičních paliv (ropa, uhlí, plyn, jaderná energetika) obnovitelnými zdroji, zastavení industrializace méně rozvinutých zemí, přechod na udržitelné zemědělství. Důsledkem těchto opatření bude růst ceny produkce a omezení spotřeby, takže slíbený blahobyt může být jen těžko pro všechny. Část teoretiků Velkého resetu dokonce předpokládá, že daná omezení nebudou pro záchranu planety dostačující a že je žádoucí snížit počet lidí na planetě. K protivníkům Velkého resetu patří stoupenci hlubinného státu, s výjimkou těch, kteří mohou profitovat na realizovaných změnách, dále státy, které jsou momentálně v nevýhodné ekonomické pozici a dohání vyspělý Západ (státy BRICS...), Velká Británie, která vstoupila z EU a usiluje o vytvoření vlastní makrozóny a rovněž část obyvatelstva EU, kterých se změny dotknou, aniž by získali nějakou kompenzaci. Problematická průchodnost projektu je překonávána cenzurou alternativních názorů a ideologickým konceptem tzv. narativů, o kterých se nesmí pochybovat. Realizace Velkého resetu činí EU nekonkurenceschopnou a praktickým důsledkem může být rozpad EU.

Poslední globální projekt – udržení hegemonie Západu se opíral o potenciál USA, které ho dlouhodobě financovaly, přičemž cenou za to je růst zadluženosti a ztráta konkurenceschopnosti. Logickým vyústěním je politika D. Trumpa, jejímž deklarovaným cílem je reindustrializace USA, doprovázená omezením zahraniční pomoci a hledáním dohod s konkurenty. Tím de facto končí unipolární model mezinárodních vztahů, což ovšem část elit zemí EU není ochotná připustit a snaží se uplatňovat diktát vůči jiným zemím (Rusko, Čína...), aniž by k tomu měly kapacity. Paradoxem politiky EU je to, že z jedné strany prosazuje Velký reset a z druhé strany hovoří o přezbrojení a nahrazení USA v roli klíčového aktéra mezinárodní politiky, přičemž nelze dělat oboje. Tato situace může skončit jen "velkým třeskem".

K tomu:

"Přihořívá, přihořívá, samá voda..." – Kdysi jsme hráli tuto hru. Podobně v této části dělá V. Prorok několik kroků k tomu, aby přesněji v pojmech uchopil a následně pochopil, jak vznikl a jak funguje Deep state. Zatím mu ale podstata toho, o co jde, zase proklouzla děravou sítí pojmového uchopení. Samotný pojem Deep state je zavádějící, protože se nejedná o žádný stát, ale zcela jinak vytvořenou strukturu, pro kterou je vhodnější pojem "Současná globální moc". Tady popsána a zviditelněna: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html A tady je upřesněno, jak vznikla: " Současná globální moc totiž koncentruje, a to nikoli náhodou, globální rozdělování finanční prostředků, globální špiclování, globální mafiánské vydírání, globální dosazování do všech institucionálních struktur, globální manipulaci, globální výklad práva na bezpráví. Tato komplementarita účinných složek moci se v podmínkách monopolárního světa se zrodila přirozeně. V logice věci subjekty působící v těch oblastech, kde se dílčí složky moci dostaly do vzájemného konfliktu, podlehly těm subjektům, které dokázaly v dané oblasti využít synergické efekty komplementarity formou vzájemné spolupráce. Vznikla tak velmi konzistentní prorostlice moci, která jako svůj stmelující ideový základ, rovněž tak v logice věci, nedokázala využít nic jiného než setrvačné vidění světa, tak, jak je naivně naservíroval Klaus Schwab." Viz: https://radimvalencik.pise.cz/12279-forum-24-zase-predvedlo-svou-tupost-10.html

Důležité je, že si V. Prorok všímá rozporů mezi současnou globální moci a Trumpovou skupinou, což ovšem interpretuje jen jako rozpor mezi státní a kryptostátní strukturou. Tento střet je mnohem významnější. Je projevem krize současné globální moci a jedním z projevů toho, jak se zatím velmi disparátní síly snaží zvrátit neblahou roli současné globální moci. Pokud bychom použili Prorokův (Leninův) pojem "epocha", tak můžeme říci, že Trumpovým nástupem začala Epocha narůstání střetů současné globální moci a disparátního, ale postupně stále více spolupracující konglomerátu sil, které se snaží vyvést globální lidskou pospolitost ze slepé uličky koncentrace degenerující moci a setrvačného vývoje směřující do slepé uličky zániku civilizace.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z každoroční procházky do Kozích hor (nad Dobříší). Asi 8 km. Od parkoviště u Čapkova památníku na Strži (s malou odbočkou) nahoru, odbočení vlevo k jezírku, kolem kterého vede zelená značka. Ta končí až u Čapkova památníku. Necelých 10 km. Přechod mezi modrou a zelenou není značený, ale jedná se o širokou lesní cestu, která vede po vrstevnici.

Začínám malou odbočkou od parkoviště k lesu, kde je místo se spoustou vzácných květin. Toto je kosatec sibiřský, kterému se zde daří. Je odsud i výhled k Dobříši a vzdálenému hřebenu Brd.