Vize, jakou potřebujeme/1280

18. červen 2025 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/91

Pokračování série tam, kde skončila.

106. článek:Konkurenti a spojenci levice v nové epoše 21.5.2025 Vladimír Prorok

Celé zde: https://casopisargument.cz/63804

Článek Vladimíra Proroka se věnuje jednomu z nejvýznamnějších témat: TEORETICKÉMU UCHOPENÉ A POCHOPENĺ ZMĚN, KTERÉ V SOUČASNÉ DOBĚ PROBĺHAJĺ. Není první. První delší sérii z jeho bádání jsme uveřejnili v rámci pěstování vize v dílech 1037-1053, druhou v dílech 1177-1780, třetí v dílech 1797-1799. Bez pochopení toho, o čem je současná doba, se nikam nepohneme.

V. Prorok vychází z Leninovy charakteristiky epoch přechodu od kapitalismu ke komunismu a postupně, v návaznosti na reálný průběh změn, svou analýzu konkretizuje. Proti jeho přístupu mám určité výhrady, které uveřejním, nicméně jeho práce je přínosná. Tak se podívejme na jeho nejnovější teoretické výboje ‚od svého textu odlišuji barvou, přidám komentáře:

Konkurenti a spojenci levice v nové epoše – část II.

Vladimír Prorok

Abychom se vyhnuli sporům, kdy začíná globalizace, budeme hovořit o globálním kapitalismu, který se rodí v 80. letech 20. století v USA, jejíž korporace potřebovaly pro udržení zisků neomezeně expandovat. Ideologicky je globální kapitalismus spojen s tzv. novou pravicí, která je představovaná dvěma proudy – neokonzervatismem a neoliberalismem, které se liší od konzervatismu a liberalismu. Tradiční konzervatismus vychází z teze, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží, a proto se preferuje nezasahování do jejich vnitřních záležitostí, výjimku tvoří komunistické režimy, proti kterým je nutné bojovat, protože odmítají základní hodnotu společnosti – soukromé vlastnictví. Neokonzervatismus usiluje o udržení světového řádu, založeném na dominanci Západu, a pokud někdo odmítá uznat jeho hegemonii, je nutné ho zničit pomocí všech dostupných prostředků, včetně násilí. Liberalismus vychází z požadavku šíření hodnot svobody a rovnosti všude ve světě cestou pozitivního příkladu a spolupráce, kdežto neoliberalismus pro šíření západních liberálních hodnot, které umožňují ekonomickou expanzi kapitálu, akceptuje i použití síly. Rozdíl mezi oběma proudy je tak pouze v tom, zda se preferují tradiční hodnoty nebo hodnoty spojené s individuálními právy jedinců a menšin.

Současná globalizace je spojena se zmenšováním sociálního prostoru a času (butterfly effect), jako následku rozvoje nových především informačních technologií, s volným pohybem kapitálu, zboží a pracovní síly, což mělo podle původních představ vést k vyrovnávání rozdílů mezi civilizacemi, státy, regiony, jak o tom hovořil liberální myslitel F. Fukuyama (*1952) a socialista A. Giddens (*1938). Globalizace v první fázi sloužila k expanzi kapitálu USA, jako nejvyspělejšího státu světa. Nicméně volný pohyb kapitálu vedl postupně od 90. let jednak k deindustrializaci USA – průmyslová výroba se přesunovala do zemí s nižšími náklady, jednak k zastavení růstu reálných mezd, přičemž spotřeba je kompenzována úvěry a zadlužováním. Jestli v roce 1945 USA produkovaly 50 % světového HDP, pak k roku 2025 to je jen okolo 15 % a HDP USA je dnes cca 29 bilionů dolarů (podle některých ekonomů to je 18 bilionů, zbytek je kapitalizace) při dluhu 36 bilionů dolarů USA. USA se tak staly z nositele globalizace další její obětí a ztratily schopnost konkurovat s novou průmyslovou mocností – Čínou.

K tomu:

1. Za sebe se domnívám, že dříve, než se začneme vyrovnávat s těmi, kteří mají odlišný názor, je dobré si prostudovat ty, kteří se z podobných pozic zabývají podobným tématem. Pokud bude každý prosazovat jen svůj přístup a nevidět-neslyšet spříznění přístupy, nikam nedojdeme. Tak jako se zbytečně až nepochopitelně štěpí politické síly, tak se stále setkáváme i s neschopností spolupracovat (reagovat na přínosy podobných přístupu) a štěpit tak ideové síly. Ideové síly jsou přitom dnes moc a moc potřebné.

2. Pokud narážíme na Fukuyamův Konec dějin, měli vždy explicitně zmínit to, jak on sám revidoval svůj původní názor. Podrobně jsme se tím zabývali s kolegy v online přístupném článku v impaktovaném časopisu Politická ekonomie, viz: Miroslav Jurásek, Václav Leinweber, Radim Valenčík: POLITICKO-EKONOMICKÁ REFLEXE SOUČASNÉHO STAVU GLOBÁLNĺ SPOLEČNOSTI, ročník 64 | číslo 02 | 2016. Vybírám alespoň krátkou ukázku:

"Jedním z nejslavnějších vědecky fundovaných děl usilujících o komplexní reflexi současného dění je Fukuyamův The End of History and the Last Man z roku 1992 (v českém originále vyšla v roce 2002 pod názvem Konec dějin a poslední člověk)... Fukuyama se také pokusil nalézt odpověď na otázku, proč se jeho vize nenaplnila, v jeho poměrně rozsáhlé a interdisciplinárně pojaté práci, kterou příznačně nazval Velký rozvrat (2006, originál The Great Disruption, 1999). Nedokázal však odhalit jinou příčinu než tu, že v určitých dobách z blíže nejasných důvodů převládne ve společnosti "bezuzdný individualismus". (Fukuyama 2006, s. 27) Oproti individualismu staví sociální kapitál v Putmanově pojetí: "Sociální kapitál můžeme definovat prostě jako soubor neformálních hodnot nebo norem, kterými se řídí příslušníci určité skupiny a které jim umožňují spolupracovat." (Fukuyama 2006, s. 29) V souvislosti s mafiánským vnitřním kodexem chování – zákonem omerty – si Fukuyama všímá, že se i o mafiánech může mluvit jako o "čestných mužích" (Fukuyama 2006, s. 29). I v těch strukturách, které jsou založeny na porušování obecně přijatých zásad (zákonů a morálních norem, jako je např. mafie), dochází k přijetí vnitřních zásad, které nelze porušit, jejichž dodržování si struktura založená na porušování obecně přijatých zásad velmi bedlivě hlídá a jejichž porušení velmi tvrdě sankcionuje... Za povšimnutí a zdůraznění stojí, že při rozboru první příčiny, tj. "růst chudoby a/nebo nerovnosti příjmů" (Fukuyama 2006, s. 77–81) se nikde nezmiňuje o něčem, co by bylo spojeno s rolí pozičních statků, přesněji pozičním investováním, s tím, co omezuje rovnost příležitostí, vytváří společenskou segregaci apod. Patrně v tom hraje dost významnou roli i ideová pozice, kterou zaujímá. Fukuyama se sice nějakým způsobem pokusil (2006, s. 150–152) "rekonstruovat společenský řád", nicméně přesto se mu nepodařilo plně vyhladit nedostatečné identifikování "velkého rozvratu". Jeho knize (2006) tak chybí určité pozitivní programové vyústění."

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pohledy z hlavní tribuny na Julisce během Odložilova memoriálu. Kromě zdařilé akce (padla řada rekordů a potkal jsem spoustu známých) i méně známé části Prahy v pozdním slunci. Zde je vidět kousek Vltavy u Trojského ostrova.