Nové volební téma: Krize veřejných univerzit/7

Nové volební téma: Krize veřejných univerzit/7

Pokud chce opozice vůči současné okupační vládě zvítězit v blížících se volbách, musí prosadit svoji volební agendu. Nespoléhat na marketingovou úpravu líbivých tzv. "priorit", tj. nevážně míněných slibů, ale reagovat na problémy, které vyvolala a vyvolala tato vláda sloužící cizí moci, a nabídnout jejich řešení. Jinak jí hrozí, že tato vláda s pomocí mainstreamu všechny problémy svede na ukrajinskou válku. Takto to vyplynulo i z nedávného 81. online setkání k pěstování vize, podrobněji zde: https://radimvalencik.pise.cz/12219-81-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

Takovou agendou se stala, a to v rozměrech zcela nevídaných, tragická situace na některých veřejných univerzitách a fakultách. Tragická ve všech aspektech tohoto slova. Tuto situaci dokumentuje nezávisle na sobě několik článků renomovaných autorů. Udělám stručný výtah toho nejdůležitějšího, okomentuji a navrhnu pozitivní řešení kritické situace.

Několik následujících pokračování vychází z dříve publikovaného textu v monografii VALENČÍK, Radim a kol. Metodologická role vize při orientování, integrování a využití výzkumu zaměřeného na problematiku společenského vývoje [online]. Praha: VŠFS, 2023. Edice SCIENCEpress. ISBN 978-80-7408-263-4. Celé dostupné zde:

https://www.vsfs.cz/prilohy/lk_metodologicka_role_monografie.pdf

Protože podstatná část byla již publikována i v rámci seriálu k vizi, chtěl jsem původně krátit. Když jsem začal text připravovat pro uveřejnění v rámci této série, zjistil jsem, že by to nebylo ku prospěchu věci. Text je ještě více aktuální než v době, kdy byl napsán. Proto ho uveřejňuji celý, odlišuji barvou a doprovázím aktualizačními poznámkami. Po jeho uveřejnění se návazně budu věnovat otázce, co a jak by bylo možné využít i v rámci volební kampaně tak, aby se zvýšila šance na odstartování změn k lepšímu. Zde je původní text:

Část V.

6.10 Společenská vize očima univerzity

Zde stojí za připomenutí to, co jsme si řekli ve třetí části. Univerzity mají dvojí roli: Měly by nejen poskytovat takové vzdělávací služby, které by umožnily jejich absolventům rychlejší kariérní růst, dosažení co nejvyšší kariérní úrovni v příslušné profesi a prodloužení zenitu i horizontu výdělečného uplatnění, ale měly by se obecně zabývat společenskou vizí z hlediska rostoucí role produktivních služeb v dalších oblastech ekonomiky. Při sestavní společenské vize by univerzity měly identifikovat příležitosti a rizika, tak jak je vidí výše uvedeným prizmatem na základě vlastní aktivity, kterou v uvedených směrech vyvíjejí. Neustále si klást otázku a stále přesněji i konkrétněji na ni odpovídat: Co brání tomu, aby produktivní služby (poskytované v rámci vzdělání, zdravotní péče, výchovy v rodině i společenskou výchovou prostřednictvím kultury, poskytované v rámci sociální práce apod.) působily efektivněji?

Tuto otázku lze ještě podstatným způsobem konkretizovat takto: Proč investiční příležitosti spojené s rozvojem, uchováním a využíváním lidských schopností nejsou dostatečně využívány podle míry jejich výnosnosti?

Nebo v mírnější podobě: Jak dosáhnout toho, aby investiční příležitosti byly více využívány podle míry jejich výnosnosti?

Univerzita by na tyto otázky měla dát:

- Jak v rovině působení jejích vlastních produktivních služeb (nejen vzdělávacích).

- Tak v určitých oblastech, které univerzita vybere jako prioritní, tj. přispět výzkumnou činností k tomu, aby v dané oblasti byly investiční příležitosti využívány více podle míry jejich výnosnosti. (Příkladem může být např. rozpracování komplexních opatření vedoucích k prodloužení doby výdělečného uplatnění člověka na základě jeho dobrovolného individuálního rozhodnutí.)

Odpověď na uvedenou otázku v obou rovinách je pro univerzitu důležitým východiskem pro řešení vztahu mezi vizí jejího vlastního rozvoje a její představou o vizi rozvoje společnosti. Univerzita by měla v rámci svého výzkumu hledat odpověď na otázku, "Proč tak těžko?"

Poznámka: Ve smyslu MATĚJŮ, Petr, Ondřej SCHNEIDER a Jiří VEČERNÍK, ed. Proč tak těžko...?: výroční publikace Institutu pro sociální a ekonomické analýzy ISEA. Praha: ISEA, 2003. ISBN 80-903316-0-2.

Hledání odpovědi je běh na dlouhou trať. Nelze ho uspěchat, a především je nutné se vyhnout jeho politizaci. Univerzita je půdou, kde by měl být prostot pro kvalifikované diskuse, které vyvstávají z porovnávání různých alternativ možných odpovědí. Hledání odpovědi na otázku, na čem to vázne, proč rozumná doporučení narážejí na nepochopení a jejich realizace na překážky, je (nebo alespoň by mělo být) dimenzí řešení každého prioritního tématu. Cílem a kritériem řešení by pak měla být odpověď na otázku, čím začít při realizaci, toho, co je zdůvodněno jako řešení určitého problému či podpora žádoucích trendů, a jak krok za krokem pokračovat. V této oblasti může univerzita počítat:

- S podporou dalších univerzit, pokud tyto také zodpovědně přistoupí k plnění společenské role odpovídající jejich postavení a společenské době (včetně univerzit zahraničních).

- S multiplikačním efektem absolventských sítí při využití svého potenciálu, tj. při realizaci výsledků svého výzkumu a jejich přenosu do praxe formou vzdělávání studentů a přímým kontaktem s absolventy.

To, že tyto možnosti jsou využívány nedostatečně, ještě neznamená, že není potřebné jít právě touto cestou. Z univerzit jejich společenskou zodpovědnost nikdo nesejme. Otázka zdánlivě jednoduchá: Co učit? – Ukážeme si, že tak jednoduchá není

K tomu:

V této části jsme záměrně vyhrotili otázku "Na čem to vázne?". Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se jí věnuje zcela nedostatečná pozornost. Pokud máme vymezeno jasné směřování zefektivňování práce univerzity v aktuálním společenském kontextu a s podloženou představou o celé perspektivě vyúsťující v univerzitu jako "továrnu" společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, měla by tato otázka v návaznosti na vymezení nejbližších kroků kladena na každé poradě. A pochopitelně v rámci možností i zodpovězena tak, aby postupně vyvstávající překážky na cestě vpřed byly odstraňovány. Nereálné snění? Ale kdež. To jen současná praxe je projekcí deformované společenské reality do akademické půdy. Cesta k normálnímu stavu existuje. Ukážeme si ji. Současný deformovaný stav je mj. dán i tím, že se reprezentace univerzit bojí (skutečně a doslova bojí) ukázat, že úroveň práce v oblasti výzkumu i vzdělání lze podstatně zvýšit. Místo odměny by totiž mohly být (a většinou k tomu i dochází) vystaveny různým skrytým sankcím. Chce to trochu "ševčíkovské" odvahy. A nevzdávat to, ani když se odpor ze strany těch, kteří parazitují na současném stavu, projeví.

(Pokračování)