Vize, jakou potřebujeme/1263

Vize, jakou potřebujeme/1263

Nové volební téma: Krize veřejných univerzit/3

Pokud chce opozice vůči současné okupační vládě zvítězit v blížících se volbách, musí prosadit svoji volební agendu. Nespoléhat na marketingovou úpravu líbivých tzv. "priorit", tj. nevážně míněných slibů, ale reagovat na problémy, které vyvolala a vyvolala tato vláda sloužící cizí moci, a nabídnout jejich řešení. Jinak jí hrozí, že tato vláda s pomocí mainstreamu všechny problémy svede na ukrajinskou válku. Takto to vyplynulo i z nedávného 81. online setkání k pěstování vize, podrobněji zde: https://radimvalencik.pise.cz/12219-81-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

Takovou agendou se stala, a to v rozměrech zcela nevídaných, tragická situace na některých veřejných univerzitách a fakultách. Tragická ve všech aspektech tohoto slova. Tuto situaci dokumentuje nezávisle na sobě několik článků renomovaných autorů. Udělám stručný výtah toho nejdůležitějšího, okomentuji a navrhnu pozitivní řešení kritické situace.

Atomový fyzik Jaroslav Kuba píše (17.5.) o obrovské ztrátě pro naši zemi, která je přímým důsledkem situace na akademické půdě.

To, co se stalo, volá po okamžité nápravě stavu. Zde je celé: https://www.lidovky.cz/nazory/cvut-tomas-mikolov-vysoke-skoly-veda-rektor-akademicky-senat.A250512_183017_ln_nazory_lgs

Jak si udržet špičkového vědce. Univerzity postrádají transparenci a adekvátní systém řízení

Jaroslav Kuba

V minulých týdnech média široce informovala o odchodu dalšího nespokojeného odborníka celosvětového významu z ČVUT. Tomáš Mikolov se možná trochu naivně vrátil z "velkého světa" na českou univerzitu, aby pomohl. Případ je podle mého mimořádný hlavně v tom, že se vrátil, nikoli že z ČVUT zanedlouho zase odešel.

Média uváděla, že se mu nepodařilo získat podporu pro svůj tým. Systém totiž příliš nepočítá s výzkumníky z firem, tj. z prostředí, kde nemají největší význam publikace, ale praktické výsledky.

Přestože je dnes nejcitovanějším českým vědcem, zejména díky svým starším výzkumům, působil dlouhodobě hlavně ve firemním sektoru (Google, Facebook) v Silicon Valley. Nevěšel tedy plakáty v kanceláři na sousední univerzitě (tzv. "odborná publikace – poster" v akademickém žargonu), nepronikl do českých akademických sítí a nesžil se s poněkud složitým českým akademickým prostředím.

V Americe totiž hrál první ligu. Své předchozí výzkumy dělal ještě jako začínající výzkumník bez nutnosti starat se o výzkumnou skupinu, bojovat o peníze, kanceláře apod., a nejspíš se mu nechtělo soupeřit se systémem i davy průměrných kvůli, z amerického hlediska, "pár drobným" (milionům).

Do jisté míry podobný odchod z nedávné doby je znám také z Masarykovy univerzity. Daniel Kráľ jako první nositel tamního prestižního grantu MASH získal profesuru pojmenovanou po Donaldu E. Knuthovi a evropské granty, přesto nakonec odešel do Lipska.

Z dosavadních mediálních reakcí je patrné, že vlastně nikdo není překvapen. O v akademickém prostředí zřejmě známých problémech české VŠ sféry jsem již v r. 2010 vydal (akademickou) knížku, kde jsem na základě vlastních zkušeností z řízení ČVUT jako jeho prorektor popsal mimo jiné i všudypřítomný klientelismus a nepotismus (systém příbuzných a přátel), "incestní chování" (nazývané též in-breeding), kdy akademici setrvávají na své alma mater od studií v podstatě až do smrti, stejně jako množství agentur rozdělujících peníze.

Myslím, že po 15 letech je knížka ještě aktuálnější než tehdy, a to zejména kvůli tomu, že do systému nyní plyne více peněz, takže jeho problémy a chyby jsou mnohem viditelnější a důležitější.

O některých dílčích "příznacích" problémů opakovaně psaly i Lidové noviny. Známý je případ jedné děkanky ČVUT, která dlouhodobě brala více než britská premiérka (děkanka byla po medializaci záležitosti povýšena), soudní porážky rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka (na kterých mám rovněž určitý podíl), když protiprávně tajil odměny děkanů a dalších řídících pracovníků, dlouholeté enormní odměny vedení Univerzity Karlovy, které se "provalily" až kvůli jiné aféře atd.

Přesto rektor ČVUT (ani rektorka UK) navzdory svým aférám zatím nebyli odvoláni, ale věřím, že v nejbližší době k tomu již, alespoň u takto "do nebe volajících" případů jako na ČVUT, musí dojít.

Problémy univerzit se přitom přelévají i na ministerstvo školství a do dalších poskytovatelů dotací, kterým často nezbývá než být "komplicem" (hovorově "nerozhoupat loď"), neboť jsou na přízni univerzit značně závislí.

Příčiny tohoto stavu vidím hlavně v nevyhovujícím systému řízení, kdy autonomie univerzit neumožňuje státu adekvátní kontrolu vynakládaných prostředků a zároveň ale neumožňuje dostatečně efektivní řízení ani k tomu určeným akademickým orgánům. Např. údaje o odměňování funkcionářů univerzit nemá ani akademický senát, a dokonce ani ministerstvo školství. Teprve nedávný (říjen 2022) rozsudek v kauze odborová organizace vs. rektor ČVUT u běžného soudu i Nejvyššího správního soudu univerzitám nařídil podřídit se veřejné kontrole těchto peněz podle zákona o svobodě informací.

Akademický senát, který je v řadě věcí nadřízený rektora a kontroluje jeho činnost, je přitom volený orgán, jenž tvoří akademičtí pracovníci a studenti a jeho členové nejsou – na rozdíl od rektora – placeni. V univerzitním systému, který je postaven jako (značně nedokonalý, pokřivený) model republiky, přitom chybí některé základní pilíře demokracie, třeba soudní systém nebo nezávislá média. Senátoři - akademičtí pracovníci jsou navíc obvykle pracovně podřízení těm, o nichž rozhodují (děkanům, rektorům) a studenti mohou často být spíše "věční studenti", kteří "v tom už umí chodit".

Situace je samozřejmě o to bolestnější, pokud někdo udělá "světovou" kariéru a do tohoto prostředí se vrátí. Problémem obvykle přitom není ani tak nižší výplata, ale právě tyto nevyhovující pracovní podmínky, včetně systému zvýhodňujícího jiné kvality než světovou extratřídu.

Domnívám se, že pro ozdravení akademického prostředí jsou třeba podstatné reformní kroky, např. podle vzorů západoevropských univerzit, vč. revize pravomocí akademických senátů, posílení vnější kontroly (dozorčí rady) a důsledné mezinárodní hodnocení výkonu a projektových žádostí. To vše ovšem samozřejmě při zachování autonomie a akademické svobody výuky a bádání.

Základním (prvním) krokem před nezbytnou větší reformou systému řízení a financování univerzit k řešení jejich nedobré situace je podle mého názoru především transparentnost. Například odměny všech funkcionářů placených z veřejných prostředků by měly být dostupné na internetu, tak jako je tomu v jiných zemích západního světa, třeba i v tajné jaderné vládní laboratoři v USA, kde jsem několik let pracoval. Jejich výše bývá zveřejňována i v rámci výběrových řízení na tyto pracovní pozice, což samozřejmě přispívá mezinárodní kompetitivnosti. Podle (nejen v USA) známé zásady: daňový poplatník platí – daňový poplatník má právo vědět komu a kolik.

K tomu:

Situace je hodně špatná. Za normálních okolností by měl ministr pro vědu Marek Ženíšek poté, co Česká republika přišla o jednoho z nejvýznamnějších a nejperspektivnějších vědců zásluhou selhání osob i mechanismů působících na akademické půdě, rezignovat. Ten ovšem dělá mrtvého brouka. Náprava patrně bude muset přijít zejména zdola a najít si oporu v některých osobnostech, které mají vliv a které zabrání tomu, aby iniciativy zdola nebyly potlačeny.

V následujících pokračováních uveřejním text, který se snaží o co nejkonkrétnější návod na to, co a jak lze dělat. K tomu napíšu širší úvod v dalším pokračování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po cestě do práce, vzal jsem to trochu oklikou přes Kunratický les. Prošel jsem se kolem zříceniny Nového Hrádku, kde žil v posledních létech Václav IV. a prošel nad Dolnomlýnským rybníkem po skalách s výhledy do údolí na na protější Kunratice.

Určitě zaujme pokus o rekonstrukci původní podoby v přímo konfrontaci s tím, do zde zůstalo.

Mj. v místě, kde Václav IV. zemřel. si lidé často kytičkami a svíčkami připomínají jeho památku.

Místo má řadu půvab.

O kousek dál, na kraji Horních Kunratic, v jejichž areálu je i kampus univrzity, jsou skály s pěknými výhledy. Tady je vidět Kostel sv. Jakuba (vlevo) a zámek Kunretice (uprostřed).