Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/1248

0pt;font-family:"Times New Roman",serif;mso-fareast-font-family: "Times New Roman";mso-fareast-language:CS">Původní článek Christiana Parentiho z časopisu Compact přeložil Jiří Cieslar

Co je to hluboký stát? A jak se z levicové kritiky systému stal jeden z nosných bodů trumpismu?

Pro lepší stravitelnost rozděluji prezentování článku na dvě části, odlišuji barvou a doplňuji svým komentářem:

Válka zasáhla "deep state" (česky zhruba hluboký či stínový stát), nebo to tak alespoň vypadá. Během prvních týdnů svého úřadování Donald Trump okamžitě propustil desítky vysokých představitelů FBI a podobný počet amerických státních zástupců, kteří byli považováni za nepřátelské vůči Bílému domu. Do svého kabinetu zároveň nominoval kritiky deep state, jako jsou Tulsi Gabbard, Kash Patel a Robert F. Kennedy Jr., a vydal exekutivní příkazy k odtajnění všech dokumentů souvisejících s atentáty na bratry Kennedyovy a Martina Luthera Kinga Jr. Mezitím ministerstvo vládní efektivity vedené Elonem Muskem rozložilo USAID, oblíbený nástroj CIA.

Vzhledem k tomu, že hnutí MAGA pokládá pojem "deep state" za ústřední součást svého pohledu na svět, už jen jeho zmínění vás okamžitě zařadí mezi Trumpovy příznivce. Přitom tento koncept dlouho patřil spíše do levicové části politického spektra. Pochopení jeho původu a vývoje ukazuje, že ve hře je mnohem víc než jen politický osud Donalda Trumpa a hnutí MAGA. Deep state je rakovina podkopávající suverenitu lidu. Každý, kdo usiluje o obnovu demokratické vlády, bez ohledu na politickou orientaci, by jej měl brát vážně.

Pojem "deep state" se do angličtiny dostal v 90. letech 20. století, kdy jej příležitostně používali akademici, kteří jej převzali z turečtiny. Popularizoval ho však Peter Dale Scott, emeritní profesor Kalifornské univerzity v Berkeley, který ho poprvé použil ve své knize The Road to 9/11 z roku 2007.

V turečtiněderin devlet ("deep state") označuje tajné sítě uvnitř armády, které se považují za nositele nadřazené legitimity a autority, vycházející ze samotného vzniku republiky pod vedením Mustafy Kemala Atatürka. Tyto struktury si nárokovaly právo použít i nelegální metody k ochraně státu před vnějšími i vnitřními hrozbami, zejména ze strany sekulární marxistické levice a islamistické náboženské pravice. Panovaly obavy, že obě tyto vnitřní hrozby by mohly využít tureckou demokracii ke změně v politickém směřování země. S těmito idejemi se turecká armáda v průběhu let zapletla do politických zásahů, spolupracovala s drogovými kartely a iniciovala několik vojenských převratů – úspěšných i neúspěšných.

Jak se pojem "deep state" šířil mimo Turecko, začal označovat podobné sítě i v dalších zemích. Vždy však implikoval význam, že nevolení úředníci a byrokraté mohou oslabovat zvolené politické vedení a utvářet politiku bez demokratické kontroly. Ve Scottově pojetí se jedná o "moc, která nevychází z ústavy, ale je mimo ni a nad ní, silnější než veřejný stát." Ještě dlouho předtím, než Scott přejal turecký termín, psal o "deep politics" – skrytých sítích vládních i korporátních elit, které vykonávají moc proti vůli občanů a jejich zvolených zástupců.

Podle Scotta deep state představuje volně propojenou formaci, kombinující bezpečnostní složky státu a stálý byrokratický aparát s vlivnými sítěmi ultrabohatých finančníků ze soukromého sektoru. Jde o "uzavřenou moc shora, která se staví proti otevřené moci veřejného státu, reprezentujícího lid jako celek." Jinými slovy, má jakési ultimátní právo veta. Klíčovou charakteristikou deep state je, že sítě elit, které se cítí omezovány demokracií, použijí nelegální metody k jejímu obejití. Téměř všichni autoři, kteří tento pojem používají, ji popisují ne jako jednu organizaci, ale propojené sítě jednotlivců a institucí – "sítě sítí", jak to vyjádřil Trumpův nový ředitel FBI Kash Patel.

Aaron Good ve své knize American Exception: Empire and the Deep State (2022) rozvinul Scottovy myšlenky do trojvrstvé teorie státu. Podle něj stát tvoří:

1. Veřejná složka státu, tedy volené vlády na federální, státní a místní úrovni a jejich úřednický aparát,

2. Bezpečnostní složka státu, tedy zpravodajské a bezpečnostní služby,

3. "Deep state" – tajná složka státu bez odpovědnosti, složená z neformálních sítí uvnitř prvních dvou vrstev, které se propojují se soukromým ekonomickým sektorem "nadsvětem soukromého bohatství" i "podsvětím organizovaného zločinu".

Tyto sítě provádějí tajné a nelegální operace k udržení kontroly, včetně politického vydírání, ovlivňování voleb, skrytého financování, atentátů, vyhlašování stavů nouze a faktických státních převratů.

Historie je plná příkladů takovýchto skrytých mocenských struktur. Od vměšování CIA do italských voleb v roce 1948, přes její podíl na heroinovém obchodě korsické mafie, který se později stal zdrojem financování války v Laosu, až po FBI a její nezákonnou likvidaci levice v rámci programu COINTELPRO v 60. letech. Podobně aféra ĺrán-Contras ukázala, jak deep state obcházel zákony – tajně prodával zbraně ĺránu a financoval nikaragujské Contras. A pak je tu dovoz kokainu do USA na letadlech pronajatých CIA, o čemž svědčily televizní výslechy v Senátu v roce 1987.

Schopnost deep state obejít demokratická pravidla nás vrací k základní otázce politické suverenity: Co to je a kdo ji má? V posledních desetiletích získala znepokojivou relevanci definice Carla Schmitta, nacistického právního teoretika. Podle něj je suverénem ten, kdo může legálně vyhlásit výjimečný stav a pozastavit platnost ústavy. "Suverénem je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu."

Většina liberálních ústav skutečně obsahuje ustanovení, která umožňují jejich vlastní pozastavení ve stavu nouze nebo výjimečném stavu. Z jistého úhlu pohledu mohou být tato ustanovení nezbytnou součástí demokratické politiky ve světě plném nebezpečí, nebo naopak představovat jakousi sebevražednou dohodu demokratického zřízení se sebou samým. Italský politický teoretik Giorgio Agamben ve své knize State of Exception, publikované v počátcích globální války proti teroru, zkoumal rizika, která tento právní mechanismus přináší; nacistická diktatura, jak poznamenal, byla fakticky legálním přerušením demokracie, umožněným článkem 48 Výmarské ústavy.

K tomu:

Jako osvěta dobré. Za povšimnutí stojí zdůraznění vazby mezi zpravodajskými a finančními strukturami. Z hlediska geneze Deep state v jednotlivých zemích a jeho přerůstání v globální fenomén (živnou půdou pro expanzi bylo jelcinovské období globální monopolární moci) stojí za to upozornit na jeden důležitý moment: Kdekoli současná globální moc narazila na určitá omezení spočívající v nemožnosti prosazovat své záměry avizované prostřednictvím tímto způsobem vytvářených vlivových sítí (které jsou podstatným způsobem na poskytování inside informací závislé), ať se jednalo o jakoukoli součást institucionálního systému či neformálních struktur (levicové strany, mediální svět, právní struktury včetně ústavní soudů, dokonce i akademická půda), použila metodu špiclování a následného vydírání, zpravidla doplněné protěžováním oběti v institucionálních systémech. Z oblasti, ve které narazila na odpor, tak udělala nástroj rozšiřování svého vlivu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Další "klasika". Každoroční výlet na Ranou (457 mnm) u Loun. Vzácná květe a nádherné výhledy. Na hlavou vám krouží paraglindisté. Velejším cílem - soubor kulturních památek Kotěrova dělnická kolonie, viz:

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Louny_Kot%C4%9Brova_322.JPG
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12195-vize-jakou-potrebujeme-1247.html

Pohled z Rané - severočeská klasika. V dálce pod Krušnými horami je vidět Chomutov a Jirkov.

Další ukázka ze souboru kulturních památek Kotěrova dělnická kolonie.

A ještě jedna se svatozáří.

A

Zpět na hlavní stranu blogu