Vize, jakou potřebujeme/1246

15. květen 2025 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/87

Pokračování série tam, kde skončila.

104. článek:Budoucnost levice a emancipace. Několik myšlenek k obnově emancipace v podmínkách digitálního kapitalismu 17.4.2025 Michal Ševčík

Celé zde: https://casopisargument.cz/63106

Avízo:

Inspirativní pohled z pera M. Ševčíka. Uveřejňuji mírně zkrácené, barevně odlišeno, přidávám komentář:

Ve věku digitálních platforem, algoritmického řízení a všudypřítomné těžby dat (z anglického data mining – dobývání, vytěžování dat) dochází k zásadní přestavbě strukturální topologie kapitalismu. Přesto se většina levicového diskurzu pohybuje v analytickém a strategickém rámci dvacátého století. Hovoří se o státu a trhu, o nezaměstnanosti, sociálním státu a důchodech, ale klíčové otázky moci v digitálním prostoru zůstávají mimo dosah hlavního zájmu. Digitální infrastruktura je přitom dnes nejen nástrojem reprodukce moci, ale i hlavním polem hegemonického boje (Zuboff, 2019). Levice, která toto nevidí, riskuje svoji blízkou budoucnost.

Tento text navrhuje uchopení digitalizace z perspektivy teorie hegemonie Chantal Mouffe a skrze pojem kognitivního extraktivismu jako systému sběru, akumulace a analýzy dat a dalších aktiv (v níž kapitál čerpá hodnotu nikoli z fyzické práce, ale z kolektivního vědění, pozornosti, dat a jazykových projevů jednotlivců, skupin, komunit atd.). Ukazuje, že digitální sféra není apolitickým nástrojem, ale politickým polem, kde se střetávají antagonistické byznysové a společenské projekty. Právě zde by se měl artikulovat nový levicový hegemonický projekt, pokud má levice přežít nejen jako důležitá síla minulosti, která dala člověku důstojnost v podmínkách průmyslové revoluce, ale jako politický aktér budoucnosti.

Chantal Mouffe ve své teorii hegemonie trvá na tom, že každá politická formace je konstitutivně založena na vyloučení: hegemonický řád vždy univerzalizuje určité partikularity, přičemž jiné činí nemyslitelnými (Mouffe, 2000). Politika není management ani správa společných věcí, ale trvalý boj o to, co bude považováno za legitimní, přirozené a rozumné. V tomto boji nejde pouze o moc ve smyslu donucení, ale o moc definovat samotné hranice možného (Mouffe, 2013). Mouffe proto odmítá konsensuální model liberální demokracie jako falešný a depolitizující. Místo něj navrhuje model "agonistické demokracie": formu politického uspořádání, kde se antagonistické vztahy proměňují v otevřený, ale institucionálně zprostředkovaný konflikt mezi alternativními projekty.

Jak vypadá hegemonie v digitálním věku? Nevládne se již jen nad lidskou prací a půdou, ale nad daty, jazykem a algoritmy. Politický boj se přelévá do digitální infrastruktury: kdo navrhuje architekturu platforem, rozhoduje, co je vidět a slyšet (Srnicek, 2017). Kdo vymýšlí jazykové modely, spoluurčuje smysl slov. A kdo shromažďuje (doslova těží) data, vládne jako nový feudál. Tento přístup můžeme nazvat kognitivním extraktivismem. Jeho logika spočívá v přivlastňování kolektivního vědění, jazykové produkce a pozornosti lidí bez adekvátní náhrady (Terranova, 2000; Wark, 2019). Platformy jako Google, Meta nebo OpenAI přeměňují spontánní, veřejně sdílenou společenskou produkci v byznysové algoritmické modely, které generují obrovský zisk (Zuboff, 2019).

Kognitivní extraktivismus tak není pouze ekonomickým problémem, nýbrž hluboce politickým. Vyvlastňuje nejen práci, ale i samotný obsah, ideje, myšlenky a významy. Určuje, kdo má přístup k tzv. viditelnosti, kdo je relevantní (sledovatelný), kdo může definovat jazyk a kdo je odsouzen k tichu (Wark, 2019). Je to hegemonie nejen ve smyslu moci nad výrobou, ale i nad reprezentací. A právě zde se musí odehrát politická bitva o levici... zde by mohla vyrůst nová levicová hegemonie. Potenciálním subjektem není tradiční dělnická třída, ale široké spektrum digitálně vykořisťovaných: od prekarizovaných clickworkerů, přes digitální tvůrce, až po uživatele, jejichž jazyk, pozornost a chování jsou trvale těženy (Terranova, 2000). Tito lidé nejsou pouhými konzumenty, ale producenty hodnoty — a jako takoví mají právo na uznání a ochranu (na celkovou konceptualizaci problému). Nový levicový projekt by tedy neměl pouze reagovat na digitalizaci, ale měl by ji spoluvytvářet: artikulovat demokratickou vizi infrastruktury, datové a digitální suverenity a rovnosti vlastnických forem (Zuboff, 2019).

Mouffeovská hegemonie v tomto kontextu neznamená ovládnutí technologií, ale jejich politickou redefinici. Agonismus se musí přenést i do digitální sféry: tam, kde se dnes hegemonie tváří jako technická nutnost, je třeba odhalit její ideologickou povahu a nabídnout alternativní model (Mouffe, 2013). Demokracie není jen otázkou voleb a redistribuce, ale i přístupu k datům a algoritmům. Digitální prostředky musejí být pojmenovány a institucionalizovány jako prostor politického zápasu — nikoli jako prostor post-politického řízení a nebezpečné feudální technokracie (digitální oligarchie).

Závěrem lze říct, že otázka digitalizace je dnes pro levici zásadní nejen technologicky, ale ontologicky. Týká se samotného chápání politické moci, hodnoty a jazyka. Kognitivní extraktivismus není okrajovou deformací trhu, ale centrálním mechanismem pozdního kapitalismu (Wark, 2019) a právě proto je třeba ho učinit klíčovým tématem emancipace. Jinak levice zůstane uzavřena ve světě, který už neexistuje.

Reference

Mouffe, C. (2000). The democratic paradox. Verso.

Mouffe, C. (2013). Agonistics: Thinking the world politically. Verso.

Srnicek, N. (2017). Platform capitalism. Polity Press.

Terranova, T. (2000). Free labor: Producing culture for the digital economy. Social Text, 18(2), 33–58. https://doi.org/10.1215/01642472-18-2_63-33

Wark, M. (2019). Capital is dead: Is this something worse? Verso.

Zuboff, S. (2019). The age of surveillance capitalism: The fight for a human future at the new frontier of power. PublicAffairs. (česky vyšlo v roce 2022)

K tomu:

Invence a apely, které článek přináší, jsou podnětné. Je dobré uvažovat s nadhledem, ale je také důležité nepřeskočit některé podstatné aspekty dané problematiky, zejména:

1. Podrobit analýze rozlišení těch lidských schopností, které jsou nahraditelné (substituovatelné) AI, od těch, které stávající typ AI není schopen nahradit. Tomu podřídit strategii vzdělání orientovanou na nabývání a posilování specificky lidských schopností.

2. K fenoménu pozičního investování (největšímu nešvaru současné doby, zdroji civilizačních rizik, bariéře změny kvality ekonomického růstu) může být AI zneužita, nutno hledat cestu, jak tomuto zneužití zabránit.

3. Směřování k ekonomice, která se vrací k člověku a člověka do ekonomiky jako člověka (a ne jako doplněk technologie, včetně technologií typu AI), tj. k ekonomice, ve které jsou dominantním sektorem produktivní služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatňování schopností člověka je obecným rámcem změn, mezi kterými mají své místo i ty, o kterých píše M. Ševčík.

4. AI nabízí významnou oblast investičních příležitostí nového typu, právě tak jako i příležitostí pozičního investování. V této oblasti je podstata politického střetu – zda vývoj půjde cestou ovládnutí této oblasti pozičním investování, nebo zda se v této oblasti podaří identifikovat a využít situace, v nichž může dojít ke kaskádovému využití investičních příležitostí.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Další "klasika". Každoroční výlet na Ranou (457 mnm) u Loun. Vzácná květe a nádherné výhledy. Na hlavou vám krouží paraglindisté. Velejším cílem - soubor kulturních památek Kotěrova dělnická kolonie, viz:

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Louny_Kot%C4%9Brova_322.JPG

Pohled na Ranou od kostela v obce Raná.