Vize, jakou potřebujeme/1235

4. květen 2025 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/76

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

93. článek: Levicový purismus jako nástroj delegitimizace demokratických hnutí: případ Stačilo! 19.2.2025 Michal Ševčík

Celé zde: https://casopisargument.cz/62086

Avízo:

Jeden z nejlepších článků z poslední doby. Výraz "puristická levice" použitý M. Ševčíkem je původní a vhodnější než téměř synonymický "dogmatická levice". Nejdříve uveřejňuji článek M. Ševčíka, pak stručný komentář. Předznamenávám jej tímto motto z pera V. Renčína:

Z technických důvodů uveřejňuji za částí věnovanou přírodě.

Ševčíkův text od svého odlišuji barvou:

V současné politické debatě dochází k ostrým sporům ohledně ideologického zařazení hnutí Stačilo!, které je některými kritiky označováno za nacionalistické a antisystémové. Tato kritika se však mnohdy opírá o rigidní levicový purismus, jehož účelem není věcná analýza politických pozic, nýbrž ochrana zavedených a vydobytých pozic v neziskovém sektoru, veřejné správě, akademických institucích a hlavně médiích. Tento článek chce nastínit, jak slouží tzv. levicový purismus jako mechanismus k udržení pozic etablovaných elit, a argumentuje, že některá opatření prosazovaná hnutím Stačilo! – jako zvláštní registrace zahraničních neziskových organizací či zestátnění veřejnoprávních médií – nejsou ani levicová, ani pravicová, nýbrž představují nezbytné kroky k obnově demokratického rozhodování a omezení vlivu nevolených aktérů na veřejné mínění.

Politická scéna v posledních dekádách zažívá nárůst nových radikálně demokratických hnutí (klidně populistických), jejichž cílem je redefinovat vztah mezi státem, občanskou společností a médii. Hnutí Stačilo! patří mezi takové iniciativy, avšak jeho ideologické ukotvení je předmětem někdy racionálních, jindy dost poťouchlých debat na sociálních sítích. Samozvaná autenticky levicová kritika jej označuje za nacionalistické a reakční, čímž by ti tzv. levicoví puristé chtěli docílit jeho vyloučení z legitimního politického spektra. Tento článek analyzuje roli levicového purismu v tomto procesu a jeho funkci při ochraně existujících mocenských struktur, přičemž se zaměřuje na několik klíčových oblastí.

Levicový purismus jako mechanismus ochrany vydobytých pozic

Levicový purismus (v realitě levicově liberální či progresivistický) lze chápat jako normativní rámec, který striktně vymezuje přijatelnou politickou agendu v souladu s hodnotami domnělé tradiční levice. Tento rámec nejenže definuje, co je považováno za "skutečně levicové", ale zároveň slouží k obraně pozic těch, kteří se v rámci současného systému etablovali jako jeho hlavní hlasatelé – zejména v neziskových organizacích, veřejné správě, akademické sféře a médiích. Tato obrana se nejvýrazněji projevuje v otázce financování těchto organizací.

Mnohé organizace působící v oblastech lidských práv, genderové rovnosti či klimatické politiky jsou závislé na dotacích, a jejich udržitelnost je přímo svázána s podporou vládních nebo nadnárodních institucí. Jakákoli snaha o reformu v oblasti transparentnosti financování nebo regulace zahraničních dotací je tudíž vnímána jako útok na liberální hodnoty, přestože jde o otázky institucionální spravedlnosti a demokratické odpovědnosti. Tento postoj se přenáší i do mediálního prostoru, který formuje veřejné mínění.

Mediální krajina a kontrola veřejného mínění

Veřejnoprávní média představují další klíčovou oblast, v níž dochází k monopolizaci diskurzu. Kritici navrhovaného zestátnění médií argumentují, že jde o útok na nezávislost žurnalistiky a krok směrem k autoritářství. Tento pohled však nebere v úvahu skutečnost, že současný model veřejnoprávních médií často slouží jako nástroj jednostranné ideologické propagandy, v níž dominují narativy preferované liberálně levicovými akademickými kruhy.

Prostřednictvím financování z veřejných zdrojů se tak vytváří nerovné podmínky, kdy se určité ideologické šablony dostávají do popředí na úkor pluralitní diskuse. Návrh zestátnění médií tedy není otázkou politické orientace, ale spíše obnovením demokratické kontroly nad institucemi, které mají zásadní vliv na utváření veřejného mínění, a propojuje se s širším kontextem psychologických dopadů těchto ideologických konstruktů.

Psychologické dopady ideologických nesmyslů

Současný ideologický diskurz, prosazovaný především progresivními liberálními kruhy, má rovněž reálné důsledky na duševní zdraví populace. Nadměrná fixace na individuální identitární otázky (levicoví puristé o nich hovoří jako o příznaku levicovosti v duchu pokroku), radikální dekonstrukce společenských a kulturních hodnot a neustálé posilování pocitu krize a ohrožení vede k rostoucímu výskytu psychických poruch, což se odráží v nárůstu pacientů u psychiatrů a psychologů.

Současně dochází ke komercionalizaci těchto jevů farmaceutickým a kosmetickým průmyslem. Různé formy hormonální terapie, estetických úprav těla či psychofarmakologické intervence vytvářejí nové trhy s vysokým ziskovým potenciálem. Tento vývoj nelze chápat izolovaně, nýbrž jako součást širšího ekonomického modelu, v němž jsou společenské normy a individuální identita přetvářeny v komodity. Tento proces zpětně ovlivňuje veřejnou debatu, která se soustředí spíše na udržení statu quo než na kritické zkoumání jeho důsledků.

Levicový purismus se v současné debatě využívá jako nástroj k delegitimizaci radikálně demokratických hnutí, která usilují o redefinici vztahu mezi státem, médii a občanskou společností. Kritika hnutí Stačilo! jako nacionalistického či reakčního je do hodně velké míry motivována snahou zachovat status quo, v němž určité skupiny disponují nadměrným vlivem na veřejné mínění, politické rozhodování a dotační byznys.

Budoucnost vyžaduje nové modely demokratické kontroly nad veřejnými institucemi, které zabrání zneužívání ideologie k udržení úzkých zájmových skupin u moci a poskytnou občanům možnost skutečné participace na tvorbě politických rozhodnutí. Kdo tuto realitu zpochybňuje je opravdu kus užitečného idiota ve službách kdovíkoho.

K tomu:

Ať se to komu líbí, či nikoli, je tzv. "progresivistická levice" nikoli levicí, ale jsou to poskoci současné globální moci, které dokázala tato moc zmanipulovat. Podařilo se jí to díky ideové vyprázdněnosti levice. V intencích své role se chová "puristicky" právě proto, aby zabránila vytvoření široké občanské fronty proti současné globální moci a globálnímu ohrožení, které tato moc přináší. Nechápe a nechce chápat zásadní střet současné doby. "Radikálně" vystupuje s požadavky boje proti "vykořisťování" či boje za "socialismus", ale neukazuje ani cestu ani cíl. Pracuje s těmito pojmy jako prázdnými floskulemi. A tak ji zcela unikl fenomén pozičního investování, které je současnou formou vykořisťování a ze kterého současná globální moc vyrostla. Přitom podstata pozičního investování – jak to ukázal v citovaném motto Renčín, je tak průzračná: Přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Stratená - Slovenský ráj. Měli jsme naplánovaný přechod kaňonem k Dobšiné ledové jeskyní, ale cesta je v rekonstrukci. Tak aspoň pár foto z menší vycházky.

Skály u obce