Vize, jakou potřebujeme/1220

Vize, jakou potřebujeme/1220

Jaroslav Šulc se věnoval problematice Green Dealu z dosud neuplatněného pohledu, který by se dal nazvat mechanismus velké lži. Z hlediska pěstování vize velmi významné, protože na této lži stojí některé, dnes již mrtvé, alternativní vize. J. Šulcovi se podařilo umístit tento příspěvek do Naší pravdy a přispěl tak k určité osvětě jedné z významných politických sil. Mj. využil i výsledky práce jednoho z dalších pěstitelů vize, P. Kalendy. Uveřejňuji rozdělené na dvě části, druhou doplním navazujícím aspektem, který dává lepší představu toho, o co jde.

Tak co s tím Green Dealem? - I.

Jaroslav Šulc

Dnes již dospělí lidé nejen tady, ale i v zahraničí si stále více uvědomují, že v posledních dvaceti letech byli terčem přinejmenším hned tří masívních mediálních útoků na jejich duševní pohodu.

Nejdříve, zkraje první dekády, po otestování důsledků hrozby masových úmrtí i lidské populace na ptačí chřipku zmutovaným virem (tehdy nebylo ve světě ani deset mrtvých osob s tou diagnózou v Jihovýchodní Asii) se analogická morbidní kampaň – známá jako pandemie Covid-19 zopakovala zcela nedávno a v mnohem větším měřítku. A šlo do tuhého. Jen u nás bylo mrtvých za tři roky přes 57 tisíc osob (oproti průměrnému počtu zemřelých mezi lety 2015 až 2019), ale ve světě za tu dobu zemřelo navíc oproti průměrům asi deset milionů lidí.

Právě teď souběžně frčí dvě strašidelné kampaně – jednak "hrozba" pochodu Putinových armád na západ přes Ukrajinu, Polsko, nás či Německo daleko za Rýn, a jednak mnohem uvěřitelnější jsou varovné prognózy o katastrofálních dopadech oteplování planety kvůli neuvážlivému chování lidí způsobujícího růst koncentrace kysličníku uhličitého (CO₂). Všechny tyto a podobné operace mají hrůzný společný jmenovatel motivace – horentní zisky jejich iniciátorů a s nimi spojených kruhů.    

Základem je vyvolávat strach

V každé lepší manažerské příručce na téma "Jak dělat úspěšný byznys a přitom nezkrachovat" nepochybně najdete kapitolku o vyzkoušeném postupu jednotlivých kroků opravdu dobrého byznysplánu.

Zaprvé musíte u budoucího zákazníka vyvolat obavu – či přímo strach. Říci mu, co by se mu stalo, kdyby si váš produkt snad včas neosvojil. A je vcelku lhostejné, zda pod slovem "produkt" půjde o lék na nějakou potenciální nemoc, nebo "jen" přitakání (pokud se ho vůbec někdo bude ptát!) k přesunu peněz původně určených v rozpočtu třeba na valorizaci důchodů místo toho na zbrojení.

Zadruhé je nutné průběžně kontrolovat, jak lidé přijímají vámi nabízené "produktové řešení", že se mají možnost od vámi vyvolaného strachu odpoutat a vrátit se do duševní pohody.

Zatřetí na výši příjmů či tržeb apod. uvidíte, zda vaše výchozí strašení bylo dostatečně působivé a masivní, a tudíž i následně patřičně ziskové.

Začtvrté – pokud vámi nabízené "produktové řešení" zabralo, pak je třeba byznys dál udržovat v chodu – tedy nekompromisně bránit ziskové pozice. Pokud snad nezabralo, je nutno razantněji opakovat kroky jedna až tři a nemít zbytečné zábrany, jak přimět "zákazníka", aby byl povolnější.

Jak to souvisí s Green Dealem?

Green Deal – čili "zelená dohoda" - je zřejmě až dosud nejlépe – aspoň co do vzletných proklamací – propracovaný evropský byznys projekt v historii. V představách protagonistů možná i prospěšnější a výnosnější než dříve vysoce ziskový byznys třeba s bílým masem, drogami, farmaky – vakcínami, obchodem se zbraněmi či pašováním emigrantů do Evropy prostřednictvím balkánské a středomořské mafie za přispění poblouzněných užitečných idiotů v bruselských strukturách a houfu neziskovek. Text zelené dohody je naformulován brilantní kombinací naprosto racionálních úvah, pokud jde třeba o žádoucí ochranu biosféry či biodiverzity. To je jistě rajská hudba jak pro mladou, revolučně naladěnou generaci logicky inklinující k potřebě zachovat kvalitu životného prostředí, ale i pro starší věkové skupiny, kterým také není cizí myšlenka dlouhodobě udržitelného rozvoje.

Text se proto jen hemží vzletnými moderními termíny jako "chytré – smart – technologie", "solidarita", "inovace", "spravedlivá inkluze" či "ambice evropského vůdcovství" apod. Proti návrhu takto vzletnému textu snad ani nešlo hlasovat. Neboť kdo by nechtěl mít životní prostředí bez toxických látek a příjemné klima, a to díky ambicióznímu cíli nulového znečišťování v horizontu pár dekád?

Avšak jen asi málokdo byl při čtení zelené dohody schopen dobře a v potřebném souhrnu vyhodnotit všechny (často jen mezi řádky uváděné) nástroje "cukru". Tedy hlavně velkorysých dotací pro ty, kdož budou zelenou dohodu uvádět do života s patřičným nasazením, ale též "biče" pro případné pochybovače či snad sabotéry. Poměrně rychle se podařilo znásilnit třeba klíčový finanční sektor, aby výhodným úvěrováním podpořil tzv. ekologické financování investic a naopak, miliardy euro byly vyplaceny P.R. agenturám masírující zmatenou veřejnost k podpoře dohody – ať to stojí, co to stojí. Hlavně ať se konečně zlepší pozice Evropské unie v globálním měřítku. A ta ať – svým příkladem stát se světovým lídrem v ochraně klimatu a tvůrčím přístupem k politice trvale udržitelného rozvoje – se rychle a bez ohledu na transformační náklady vrátí třeba do čelné pozice v bilanci světového obchodu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Srbsko - Bubovické vodopády - Chlum. Každý rok na jaře sem zavítám, právě zde začíná jaro u Prahy.

Chlum - pohled z cesty vedoucí od Srbska.

Hlaváčci pod Chlumem.  Ze jich roste nejvíc v celém Českém krasu.

Labyrint opuštěného lomu v Chlumu.

Zbytky Tetína. Z tohoto místa se zdá, žádná Berounka kousek od nás není. Je. Hned pod námi i s frekventovanou vlakovou tratí do Plzně.