Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Historická skola také verila v dobach rozvinutého statu ve státem podporované programy sociálního povznesení delnické trídy, zejména prostrednictvím vzdelávání. Z tohoto důvodu a také proto, ze mnozí z nich byli akademici, byli nekdy oznacováni jako "socialisté z kresla" (německy Kathedersozialisten, doslova "socialisté z katedry"). Ac se bavime o dobe pozdejsi, pocatky muzeme hledat v 1798, kdy prusky král poveril finanční komisi aby "zvázila vybírání pozemkové daně od slechty". Zámerem Fridricha Viléma III. v ediktu bylo zvýsit pozemkovou dan, kterou slechta odváděla státu. Zámer vsak ztroskotal, protoze vyssí státní úredník zverejnil královský príkaz a pruské stavy protestovaly. V roce 1799 vydal král narízení o zrusení poddanství na královských statcích, ale králova snaha narazila na tvrdý odpor generálního reditelství, protože slechtictí statkári se obávali, ze by se rolníci na jejich statcích mohli vzbourit. Teprve po roce 1803 Fridrich Vilém III. tyto obavy ignoroval a postupne omezil nevolnictví sedláků na svých panstvích. V roce 1804 se Fridrich Vilém III. seznámil se zemedelským reformátorem Albrechtem Danielem Thaerem. Dosavadní metody pruského zemedelství byly neúcinné. Thaer nahradil stredoveký systém trí polí strídáním plodin. Král sponzoroval Thaerem zalozený vzdelávací ústav, který byl v roce 1819 oficiálne pojmenován "Královský pruský vzdělávací ústav". (jak daleko to ma od „vlastenecke“ akademie). Další důlezitou oblastí raných reforem byla lékarská péce. Na osobní pozvání krále prijel v roce 1800 do Berlína lékař Christoph Wilhelm Hufeland, který byl jmenován osobním lékarem královské rodiny a prvním lékarem berlínské Charité. Z techto reforem se tedy mohli etablovat „socialiste z katedry“ ne z jakych si posluhovacu landlordu Jandejsku, Buresu tlacicich na „ceske“ potraviny ci rozpad EU atd. Pokud jde o zdaneni pudy vidime, kam v CR ex/komuniste/krachsocialiste dosli, kdy dane nejsou na dalsí nemovitosti nad ramec bydleni nijak nastaveny. Mezi „socialisty z katedry“ byl Kostanecki konkrétne stoupencem mladší nemecké historické školy, která zastávala názor, že ekonomové by se meli angažovat v politice prostrednictvím navrhování nástrojů pro podnikatele a politiky. Britský ekonom John Maynard Keynes a pred ním polský ekonom Michał Kalecki navrhovali, aby vlády stimulovaly zamestnanost prostřednictvím verejných prací a zakázek (v CR se verejne zakazky vyhlasuji hlavne – kvuli „zpatece“ pro zadavatele), i když v dobe krize by to znamenalo deficitní výdaje. (Keynes si získal větší pozornost především proto, ze se rozhodl publikovat v anglictine, zatímco Kalecki dával prednost „vlastenecky“ polstine a francouzstine.)
Mezitím v Polsku a po celém svete - v Anglii, Svédsku, Norsku a Americe - ekonomové stále více uplatňovali vedeckou metodu a spickovou matematiku pri rešení svých problémů. Tolik se hádali, bojovali, zabíjeli a umírali kvůli ekonomickým otázkám - socialismus, kapitalismus, volný trh, centrální plánování - na základě hluboce pociťovaných, ale obvykle jen mlhave definovaných ideálů. Tato debata v CR nikdy neexistovala, jelikoz tam bylo snadnejsi si chybejici hodnotu „nekde dokrast“. V lednu 1920, publikoval rakouský ekonom Ludwig von Mises slavný clánek "Ekonomická kalkulace v socialistickém spolecenství", v nemz zdůvodnil, ze státní vlastnictví vsech výrobních prostredků - základní definice socialismu – VYLUCUJE racionální rozhodování o výrobních zdrojích. Mises tvrdil, ze s jediným vlastníkem nemůze být smysluplná smena (nákup a prodej) výrobních prostredků. Protoze ekonomická směna je prostredkem, jímz se vytvárí hodnota a zdroje alokované ve slozitých ekonomických systémech, socialismus eliminuje jediný praktický způsob racionálního, ekonomicky podlozeného rozhodování o tom, jak alokovat, rozmístit, vyradit z provozu, modernizovat nebo rozsírit různé výrobní prostredky v moderní ekonomice velkého rozsahu. Mnozí, kteří si vsímali zjevných neúspěchů bolsevického ekonomického programu (kteri mnozi pestitele VIZE nevidi dodnes!), povazovali Misesovy argumenty za zcela presvedcivé. Mises totiz dospel k záveru, ze "kazdý krok, který nás od soukromého vlastnictví výrobních prostredků a od pouzívání penez (zámer Great resetu), nás také odvádí od racionální ekonomie". (Mises a další klasictí liberálové trvali na tom, že pro ekonomickou efektivitu je nezbytný volný trh, který není omezován zásahy státu. Asi nejvýznamnějsí protiargument predstavil polský ekonom a presvědcený socialista) Oskar Lange. Lange ve svém dvoudílném clánku O ekonomické teorii socialismu, který vysel na prelomu let 1936 a 1937, navrhoval kombinovat centrální plánování s necím, co by alespoň napodobovalo volný trh. Lange veril, ze by se to mohlo vyrovnat a mozná i zlepšit výkonnost kapitalistického systému. Tak se zrodil "trzní socialismus". V takzvaném "Langeho modelu" se volný trh simuloval prostrednictvím dialogu mezi ústredním plánovacím výborem (CPB) a výrobci, a to jeste pred zahájením výroby. CPB by vytvorila plán hypotetických cen vyrábeného zbozí; výrobci by uvedli, kolik by za tuto vyrobili. Výroba by tedy byla rízena prostrednictvím systému podobného trhu, i kdyz by ti, kdo rídí výrobní zarízení, nevlastnili výrobní prostredky.