Vize, jakou potřebujeme/1211

Vize, jakou potřebujeme/1211

Práce na vizi se dostala do širšího povědomí a probíhá i v rámci různých akcí za aktivní účasti veřejnosti. Uveřejňuji jednu z reflexí takové zdařilé akce – XI. Brněnského odborného semináře z pera hlavního organizátora Václava Fišera. Rozdělil jsem na dvě části. Ve druhé připojuji své poznámky. Fišerův text od svého odlišuji barvou.

Co přinesl IX. Brněnský odborný seminář 

Václav Fišer

Rovnoprávné partnerství - Společné priority - Radikální iniciativa 

Letošní již devátý ročník Brněnského odborného semináře k nadepsanému tématu se odehrál v sobotu  22. března, přičemž spolupořádání  Institutem české levice a Klubem společenských věd poskytlo odbornou záštitu. K diskuzi  s pozvanými panelisty Josefem Skálou, Radimem Valenčíkem, Karlem Klimšou a Richardem  Štěpánem se sešlo více než padesát brněnských i mimobrněnských účastníků, přičemž cílem bylo dojít  ke konsenzu v otázce vymezení obecného národního zájmu z pohledu levice za pomoci osvědčených  protagonistů diskuzí na téma levice a její role v současném světě.  S přiměřenou stručností se tedy pusťme do shrnutí rokování.

V prvním z úvodních vystoupení Karel  Klimša nastínil některé z určujících jevů současné problematické přítomnosti, včetně probíhající snahy  KSČM o integraci širších levicových sil prostřednictvím podpory Hnutí STAČILO! Kromě obecně  známých faktů například trefně pojmenoval probíhající úpadek demokratické kultury,  charakteristický politickou hyperkorektností tzv. "hlavního proudu" jako deratizaci zdravého  rozumu. Ostře zkritizoval přepisování dějin, prosazované bez ohledu na doložitelná fakta a  v souvislosti poukázal na nikoliv náhodné prostoupení "horních pater" naší politické scény  absolventy/členy tzv. Aspen institutu. Osobní poznámka: O tomto podařeném spolku, "zaměřeném na  priority vůdcovství založeného na hodnotách, vzdělávání, transatlantických aktivitách a aktivitách EU,  technologiích, inovacích a kvalitě vládnutí" by vůbec mohl být uspořádán samostatný seminář právě  v souvislosti s hledáním vymezení levice, nebo s mnoha komentáři odsuzujícími krach vyjednávání  s paní Maláčovou, zastupující prý levicovou SOCDEM. Ta totiž také bývá uváděna členkou institutu,  stejně jako pan Středula, Farský nebo Rakušan. Krach jednání o společné kandidátce (!) mezi  SOCDEM a STAČILO! nevidím z tohoto pohledu jako škodu, ale jako záchranu ... Ve vystoupení pak  bylo mj. ještě připomenuto, že naše (koalice Stačilo!) "vítězství" v krajských volbách bylo opravdu  cenné, nebo spíše drahé ... protože nás v přepočtu každý získaný hlas stál přes 58 korun a byl druhým  nejdražším. 

Radim Valenčík přispěl do panelových vystoupení exkurzí do obsahu svého blogu "Vize, jakou  potřebujeme", která je alespoň podle mého názoru vcelku úspěšným pokusem o vědecké koncipování  levicové strategie pro budoucnost v širokých souvislostech. Velmi stručně je hledání potřebné vize  založeno či opřeno o pochopení a popis podstaty současné společenské proměny. Nelze si přitom  nepovšimnout, že jaksi ve shodě s marxismem svět přes nesčetné kotrmelce inklinuje ... ke  komunismu! Tedy ve smyslu jeho charakteristiky vyslovené již v komunistickém manifestu z roku  1848! Dává také uchopitelný principiální návod pro sestavování politických stranických  programů, od volebních po dlouhodobé. Jak zní? Musí mít horizont, musí být realizovatelný a  musí být srozumitelný. V součtu – bude přitažlivý.

Na vystoupení přirozeně navázal Richard Štěpán,  pro mnohé skutečné překvapení letošního ročníku. Teprve dvacetiletý student prokázal orientaci  v širokém spektru otázek současnosti a svým příkladem dal výraznou odpověď na letitou poptávku a  stesky po chybějící levicově/komunisticky orientované mládeži. Jeho zásadním přínosem do semináře  bylo především sdělení, že je nezbytné zvrátit pejorativní nálepku, kterou komunistické ideologii dává  nejen pravice, od ní je to nakonec pochopitelné, ale dokonce i řada subjektů, které samy sebe označují  za levici! Jak na to? Přestat se bát hlásit k revoluční minulosti, nebát se o ní veřejně diskutovat a  v neposlední řadě – ve stranické práci se vrátit ke kořenům či počátkům. Prostě přestat hrát  oportunistickou hru pravicových stran v podobě uzavřených klubů těch co spolu mluví (rozuměj,  dělají kšefty) a vrátit se mezi lidi přesně v duchu mota KSČM: S lidmi pro lidi! Levicová politika či  politika levicové strany přece musí být politikou života pracující většiny! Samozřejmě, k obratu  nemůže po desetiletích deformace dojít ze dne na den, ani od voleb do voleb. Ale začít se musí a to i  na kolbišti pro současnou dobu charakteristickém, v sociálních sítích.

Závěr panelových vystoupení  patřil Pepovi Skálovi, z jehož obsahu jako zásadní vezměme, že je třeba se opět naučit vytvářet  široká politická spojenectví. Je přitom třeba si přiznat, v rámci KSČM, že mezi příčiny ztráty této  schopnosti patří mimo jiné i zanedbání ideové práce a nahrazení spolupráce s Komunistickým svazem  mládeže vlastní nepříliš aktivní strukturou komisí mládeže. Za pokus o návrat můžeme pokládat  nejdříve koalice a nyní Hnutí STAČILO! Jen nesmíme rezignovat na svou vlastní identitu v jeho  rámci. Za mě je k tomu příkladem se socialistickou orientací státu vylitá vanička dřívější "Národní  fronta". Vzpomínáte si? Vždyť bez ní by se náš stát, Československo, po II. SV nedokázalo tak rychle  postavit na nohy, pravděpodobně by podlehlo Marshallovu plánu, o jehož důsledcích pro "suverenitu"  vědí na Západě své (v plné míře je prožívají v posledních desetiletích po "pádu železné opony" a  "vítězství" v tzv. studené válce) a nestalo by se do vysoké míry váženým mezinárodním suverénem!  Za příkladem zakládání současného širšího levicového hnutí je však třeba přiznat, že nebylo zvládnuto  uchopení "revolučního potenciálu" několika velkých demonstrací v roce 2022. "Naštěstí" se vláda  usilovně snaží tento potenciál oživit, a tak když jsme se konečně odhodlali, neměli bychom jej  promarnit podruhé. 

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Přírodní park Hřebeny. Malý kousek od Prahy (hned za Jílovištěm). Dělám si tam vycházku několikrát za rok a vždy jsem příjemně překvapen. Tentokrát jsem se sem vypravil za devětsilem bílým (z většiny míst u Prahy vymizel, tady je ho ještě dost velká kolonie). A také je zde výsky vzácného  druhu plicníku, patrně sekundární výskyt. A hlavně ty nádherné výhledy ze Hřebenů. Obojí roste u Všenorského potoka. 

Výhled ze hřebenů na Černolické skály a nad nimi rozhledna Korunka. Obojí je krásně vidět.

Pohled do údolí Všenorského potoka. V dálce jsou vidět pole a louky až za Vltavou a Berounkou u Vonoklas.

I spodní patro zdejších lesů je zde krásné. Toto je lišejník, který se vyskytuje jen tam, kde je hodně čistý vzduch.

Fotogenický vzácný druh plicníku. Daří se mu zde. Osídlil několik kilometrů podél Všenosrkého potoka.