Trump a Putin: Co je za tím a o jakou hru jde?

S předstihem jako avízo významného článku uveřejňuji nejdůležitější část 1202. seriálu k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Považuji ji za velmi významnou. V širším kontextu vyjde 1. dubna (ale nebude to aprílový žert, prostě tak to vyšlo). Zde je:

Dobré teorie není nikdy dost. Pokrok spočívající v propojení ekonomie produktivní spotřeby s teorií pozičního investování se ukazuje jako vhodné prizma ke zviditelnění toho, co se děje "pod pokličkou" jednání Trump-Putin. K tomu několik poznámek:

- Nejnovější bádání v oblasti ekonomie produktivní spotřeby a teorie pozičního investování ukázala, že rozdíl v efektivnosti ekonomických systémů, ve kterých působí poziční investování (což má za následek výraznou ztrátu efektivnosti a přeměnu her v nekooperativní, ve hry, které určuje nashovská rovnováha spočívající v "umění" podrazit druhého hráče), a her, v nichž se vyplatí oběma hráčům kooperovat v tom smyslu, že zde splývá paretovská i nashovská rovnováha, je propastný. Spočívá zejména v roli kaskádovitě generovaných vzájemných investičních příležitostí s reálnou možností jejich realizace.

- Jak to souvisí s jednáním Trump-Putin? Podle dostatečného množství náznaků a příznaků se dlouhodobá neveřejná jednání mezi zástupci skupin reprezentovaných těmito lídry vedou už dlouhou dobu. Jsou to, která se nyní zviditelňují a která jsou zaměřena na využití efektů uvedených v předcházejícím bodě.

Tj. jde o vytvoření podmínek pro vzájemně výhodné využívání kaskádovitě generovaných investičních příležitosti na územích, na které bezprostředně dopadá současný konflikt, a následně udělat orientaci na využití těchto investičních příležitostí atraktivní pro některé globální ekonomické hráče.

- Pokud by se podařilo dosáhnout pozitivního výsledku, znamenalo by to nejen aktuální řešení konfliktu, ale i řešení trvalé a koneckonců výhodné i (a možná i zejména) pro obyvatele Ukrajiny. Současně by posílili globální ekonomičtí hráči podílející se na využití těchto možností, zatímco ti, kteří sázejí na nekooperativní hry založené na schopnosti podrazit druhého hráče, by byli odstaveni na vedlejší kolej, patrně trvale.

- Proti alternativně vývoje konfliktu působí řada "kazišuků". I jejich strukturu lze poměrně dobře vyčíst z toho, co máme k dispozici veřejných zdrojů. Obecně platí, že vysvětlení toho, co se děje mezi viditelnými hráči, hledej uvnitř toho, co jako "hráč" vystupuje navenek. (Když kočka chytá myš není to hra mezi kočkami a myšmi, ale evoluční hra mezi myšmi, které nechají a které se nenechají chytit, následně zplodí potomstvo a kočkami které se nenažerou a které se nažerou, následně zplodí potomstvo; ostatně známe to ze hry "rybičky, rybičky rybáři jedou, kterou jsme hráli v dětství.)

- Není to tedy především hra USA-Rusko, ale při podrobnějším pohledu je to v USA hra mezi Trumpovou skupinou a skupinou reprezentující globální moc, v Rusku hra mezi Putinovou skupinou a tím, co vzešlo z kukaččích vajec současné globální moci v jelcinovském hnízdě v dobách unipolarity. Při ještě bližším pohledu (a bylo to zřejmé i z nejnovějších jednání) jde o hru mezi těmi, kteří poctivě usilují o kooperativní řešení, a mezi penetrováním výše uvedené polarity uvnitř USA a uvnitř Ruska do skupin reprezentovaných Trumpem a Putinem. To je maximální horizont, který lze vidět čtením reality z otevřených zdrojů prostřednictvím prizmatu vyzbrojeného teorií na současném stavu jejího vývoje.

- Nelze si nepovšimnout (což je jedním z dokladů toho, že se jedná právě o výše pospané hry), že kooperace mezi Trumpovou a Putinovou skupinou se v logice věci projevuje v poměrně úspěšné snaze izolovat rozhodování o dlouhodobém řešení konfliktu od vlivu současné reprezentace nejen Ukrajiny, ale i Evropské unie, což má zásadní význam. Právě tyto reprezentace se totiž snaží udělat z příměří jen boxerskou přestávku mezi koly, tak aby se během ní našel způsob, jak obnovit síly vyčerpaného boxera a najít způsob, jak podrazit ty, kteří tomuto "příměří" jako cestě k řešení konfliktu uvěřili. S tím ovšem nyní neuspějí (po překročení určité míry podrazů se již podrazákům nevěří, mj. právě o tom je povídka Lva Nikolajeviče Tolstého Chlapec a vlci) a spíše lze očekávat, že ve snaze podílet se na využívání obrovských kaskádových investičních příležitostí, pro využití kterých se otevírá prostor, se začne skupina eurozoufalců rozpadat.

Místo závěru: co dál?

Teď je nejvhodnější doba seznámit se s tím, co se podařilo v rozvoji teorie, tj. v propojení konceptu ekonomie jako hlavního přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směru jejího vývoje (která tímto přesahem přestává být "neoklasickou", ale stává se ekonomií vyššího typu) udělat. Tak, aby to bylo co nejvíce srozumitelné každému, kdo umí a chce přemýšlet. To ovšem není tak jednoduché. Uvidíme, jak se to podaří počínaje příštím dílem seriálu k vizi