Vize, jakou potřebujeme/1202

1. duben 2025 | 00.01 |

blog ›

Do seriálu k pěstování vize zařazuji volné pokračování nedávno uveřejněného příspěvku doc. Vladimíra Proroka. Některé myšlenky prezentoval na 77. veřejném setkání k pěstování vize. Vsunutí tohoto příspěvku do série věnované otázce role teorie (a teoretického časopisu) má svůj význam, který objasním v návaznosti na Prorokovo pojednání. Předevčírem a včera jsem uveřejnil Prorokův příspěvek podnázvem AKTUÁLNĺ SITUACE A PERSPEKTIVY LEVICE.Dnes k němu přidám několik poznámek:

1. K tabulce v 1. části:

- Považuji pojem "Současná globální moc" za přesnější než "Deep state" z řady důvodů. Mj. i proto, že na rozdíl od různých "dýpstejtů" v dřívějších dobách tento přerostl v době monopolárního světa v největší koncentrát moci a také podle toho degeneruje nejnebezpečnějším způsobem.

"Velký reset" je jeho ideologií zamřenou na všestrannou restrikci ve vztahu k obyvatelstvu a – jak správně V. Prorok říká – "depopulaci" přerůstající ve stále zjevnější globální genocidu. Cílem je nejen "zastavit technologický rozvoj a omezit spotřebu (udržitelný rozvoj)" a tím"udržet vládu staré elity a existující nerovnosti", ale hlavně zamezit realizaci objektivních vývojových tendencí, tj. změně srovnatelné s průmyslovou revolucí, přechod ke společnosti, jejímž dominantním ekonomickým sektorem jsou odvětví produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka.

2. Ke 2. části: Pokud jde o naše místní podmínky, tak projekty "Trojmoří" či "Rakousko II" nejsou jediné. Pro nás (i pro levici) je cestou k řešení současných problémů projekt emancipace Středounijního prostoru a jeho přirozeného středoevropského okolí; je nezbytnou reakcí na neokoloniální praktiky uplatňované bývalými kolonizátorskými zeměmi euroatlantické provinience, které prosadily svoji dominantní roli v EU ovládané současnou globální mocí. Tím spíše, že tento projekt v podobě konferencí a dalších aktivit zaměřených na "Budoucnost střední Evropy" má u nás poměrné silné a kvalifikované zázemí, viz např.: https://www.idnes.cz/zpravy/mediahub/konference-nacher-vondracek-pyramida-evropa.A231016_095835_mediahub_maka

3. Dobré teorie není nikdy dost. Pokrok spočívající v propojení ekonomie produktivní spotřeby s teorií pozičního investování se ukazuje jako vhodné prizma ke zviditelnění toho, co se děje "pod pokličkou" jednání Trump-Putin. K tomu několik poznámek:

- Nejnovější bádání v oblasti ekonomie produktivní spotřeby a teorie pozičního investování ukázala, že rozdíl v efektivnosti ekonomických systémů, ve kterých působí poziční investování (což má za následek výraznou ztrátu efektivnosti a přeměnu her v nekooperativní, ve hry, které určuje nashovská rovnováha spočívající v "umění" podrazit druhého hráče), a her, v nichž se vyplatí oběma hráčům kooperovat v tom smyslu, že zde splývá paretovská i nashovská rovnováha, je propastný. Spočívá zejména v roli kaskádovitě generovaných vzájemných investičních příležitostí s reálnou možností jejich realizace.

- Jak to souvisí s jednáním Trump-Putin? Podle dostatečného množství náznaků a příznaků se dlouhodobá neveřejná jednání mezi zástupci skupin reprezentovaných těmito lídry vedou už dlouhou dobu. Jsou to, která se nyní zviditelňují a která jsou zaměřena na využití efektů uvedených v předcházejícím bodě. Tj. jde o vytvoření podmínek pro vzájemně výhodné využívání kaskádovitě generovaných investičních příležitosti na územích, na které bezprostředně dopadá současný konflikt, a následně udělat orientaci na využití těchto investičních příležitostí atraktivní pro některé globální ekonomické hráče.

- Pokud by se podařilo dosáhnout pozitivního výsledku, znamenalo by to nejen aktuální řešení konfliktu, ale i řešení trvalé a koneckonců výhodné i (a možná i zejména) pro obyvatele Ukrajiny. Současně by posílili globální ekonomičtí hráči podílející se na využití těchto možností, zatímco ti, kteří sázejí na nekooperativní hry založené na schopnosti podrazit druhého hráče, by byli odstaveni na vedlejší kolej, patrně trvale.

- Proti alternativně vývoje konfliktu působí řada "kazišuků". I jejich strukturu lze poměrně dobře vyčíst z toho, co máme k dispozici veřejných zdrojů. Obecně platí, že vysvětlení toho, co se děje mezi viditelnými hráči, hledej uvnitř toho, co jako "hráč" vystupuje navenek. (Když kočka chytá myš není to hra mezi kočkami a myšmi, ale evoluční hra mezi myšmi, které nechají a které se nechají chytit, následně zplodí potomstvo a kočkami které se nenažerou a které se nažerou, následně zplodí potomstvo; ostatně známe to ze hry "rybičky, rybičky rybáři jedou, kterou jsme hráli v dětství.)

- Není to tedy především hra USA-Rusko, ale při podrobnějším pohledu je to v USA hra mezi Trumpovou skupinou a skupinou reprezentující globální moc, v Rusku hra mezi Putinovou skupinou a tím, co vzešlo z kukaččích vajec současné globální moci v jelcinovském hnízdě v dobách unipolarity. Při ještě bližším pohledu (a bylo to zřejmé i z nejnovějších jednání) jde o hru mezi těmi, kteří poctivě usilují o kooperativní řešení, a mezi penetrováním výše uvedené polarity uvnitř USA a uvnitř Ruska do skupin reprezentovaných Trumpem a Putinem. To je maximální horizont, který lze vidět čtením reality z otevřených zdrojů prostřednictvím prizmatu vyzbrojeného teorií na současném stavu jejího vývoje.

- Nelze si nepovšimnout (což je jedním z dokladů toho, že se jedná právě o výše pospané hry), že kooperace mezi Trumpovou a Putinovou skupinou se v logice věci projevuje v poměrně úspěšné snaze izolovat rozhodování o dlouhodobém řešení konfliktu od vlivu současné reprezentace nejen Ukrajiny, ale i Evropské unie, což má zásadní význam. Právě tyto reprezentace se totiž snaží udělat z příměří jen boxerskou přestávku mezi koly, tak aby se během ní našel způsob, jak obnovit síly vyčerpaného boxera a najít způsob, jak podrazit ty, kteří tomuto "příměří" jako cestě k řešení konfliktu uvěřili. S tím ovšem nyní neuspějí (po překročení určité míry podrazů se již podrazákům nevěří, mj. právě o tom je povídka Lva Nikolajeviče Tolstého Chlapec a vlci) a spíše lze očekávat, že ve snaze podílet se na využívání obrovských kaskádových investičních příležitostí, pro využití kterých se otevírá prostor, se začne skupina eurozoufalců rozpadat.

Místo závěru: co dál?

Teď je nejvhodnější doba seznámit se s tím, co se podařilo v rozvoji teorie, tj. v propojení konceptu ekonomie jako hlavního přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směru jejího vývoje (která tímto přesahem přestává být "neoklasickou", ale stává se ekonomií vyššího typu) udělat. Tak, aby to bylo co nejvíce srozumitelné každému, kdo umí a chce přemýšlet. To ovšem není tak jednoduché. Uvidíme, jak se to podaří počínaje příštím dílem seriálu k vizi.

(Pokračování v naznačeném směru)

A k tomu trochu inspirující přírody:

(Tentokrát většinou namalované...)

Kulturní část mého nejbližšího sociálního okolí mě přiměla (donutila) navštívit výstavu ve Valdštejnské jízdárně. Zde je něco o ní:

Národní galerie - Valdštejnská jízdárna

ÉCOLE DE PARIS: Umělci z Čech a meziválečná Paříž

8.11. 2024 - 2.3. 2025

Mezi další zajímavé výstavy, které můžete navštívit v Národní galerii ve Valdštejnské jízdárně patří i tato, která nám přibližuje české umělce působící ve Francii v meziválečné Paříži. Mnozí by očekávali známé umělce okolo Kupky, ale tato výstava je zaměřena na umělce, kteří se u nás propagují mnohem méně. Na výstavě se představují umělci: Georges Kars, Othon Coubine, Francois Zdeněk, Maurice Eberl. Naše malíře doplňuje ale třeba i Modigliani, Soutine a další... Jaká témata jejich tvorby se prezentují. Je to obyčejný život chudinské Paříže, prostitutky, modelky, výjevy z kaváren, barů. To velmi pěkně doplňují jemné krajinky od Coubina.

Podrobněji i s některými foto zde: https://www.facebook.com/groups/701399133346992/posts/3064069690413246/

Nakonec jsem byl příjemně překvapen. Jednoznačně u mě nejvíce zabodoval Othon Coubine, tedy přesněji Otakar Kubín, o něm více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Kub%C3%ADn

Pro zajímavost: Narodil se v Boskovicích, dostal titul zasloužilý umělec, byl vyznamenán Řádem práce.

Tak si výstavu projděme...

Obraz z ranného období, kdy do krajiny vkládal člověky. Později od toho upustil, příroda je asi hezčí bez nich. Na druhé straně si všímal toho, co v přírodě po lidech zůstává (zříceniny, chaloupky, cesty, sady, pole...)