Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Stejne jako vetsina matematických oborů má i teorie her své koreny v urcitých problémech vycházejících z zivotních situací. Jedná se o situace, které zahrnují nutnost rozhodování,
kdy výsledky ovlivní dva nebo více rozhodovatelů. Preference rozhodovatelů se obvykle vzájemně neshodují, dnesni prispevek predikuje, ze dohoda je spasou. Neklade si,
bude vynutitelna …nebo se odvede dalsi dcera starnouciho krale nenasytne sani. Strucne receno, teorie her se zabývá rozhodováním v konfliktních situacích. Strany konfliktu vstupují do jednání, pokud kazdá z nich doufá, ze z jeho výsledků bude mít prospech. To v konfliktu Putin vs USA uplne neplati! Zde jsou uvahy v dnesnim clanku zcestne. Putin s USA nespolupracoval a tim padem nevzniklo pozicni investovani pri spolecne akci. Kazdá strana získá, pokud se v důsledku jednání dohodnou na postupu, který by mel vést k výsledku, který je pro obe (nebo vsechny) zúčastnené strany výhodnejsí nez výsledek, který by mohl nastat, kdyby k dohode nedoslo. Pak by byli racionalni. Pokud jsou dotycnými výsledky pouze různé výsledky hry s nulovým souctem pro dve strany (tedy válkou), pak je zrejmé, ze zádná vyjednaná dohoda nemůze být soucasne výhodná pro obe strany a hrozi pokracujici konflikt. Autor stranek uvadi tri kroky prechodu od obtížne resitelného konfliktu k jeho plnému vyresení a obnovení spolupráce je u stavajicich rusky mluvicich akteru -nemozne. Pokud totiz v takové hre jedna ze stran uprednostnuje jeden ze dvou mozných výsledků, je jisté, ze ve stejné míre bude uprednostnovat i druhý výsledek. Takze akteri mohou hrozit a posilat lidi na stec do vycerpani zdroju. Teoretici her se snazí porozumet konfliktům a spolupráci studiem kvantitativních modelů a hypotetických príkladů. Tyto príklady mohou být v mnoha ohledech nerealisticky jednoduché, ale díky této jednoduchosti mohou být základní problémy konfliktu a spolupráce na techto príkladech lépe viditelné nez v mnohem slozitejsích situacích reálného zivota. I kdyz se tedy clovek nikdy nedostane do situace, v níz by pozice lidí byly tak jasne vymezené, jako jsou ty u pozicniho investovani, které by meli studovat teoretici her, můze studiem techto hypotetických príkladů lépe pochopit skutecné konkurencní, co-opetiticni, ci koperativni situace. Jak je uvedeno v predchozich prispevcich, existují dva základní předpoklady, které teoretici her o hrácích obecne ciní: jsou racionální a jsou inteligentní. Necham znovu jako v prvnim dile na ctenarich techto stranek, aby posoudili nakolik jsou hraci D. Trump a V. Putin analyzovatelni pomoci teorie her, a vubec texty na techto strankach.