Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Narozdil od stacilovskeho houfovani pod zastavami jiz neexistujicích statu ci vlastenecke svatoplukovske proklamace na polich z odcizeni, doporucil bych zkoumání sebe sama a vcetne pohledu na svet se stát svobodnejsím, nez povoluji vlastenecke ulity. Tak jak ukázali idealiste v epose od Immanuela Kanta po Georga Wilhelma Friedricha Hegela vcetne pozdního díla Friedricha Wilhelma Josepha Schellinga.
Na pocátku padesátých let minuleho stoleti Arrow, Debreu, McKenzie a dalsí ekonomové brilantne preformulovali Walrasův systém konkurencní rovnováhy tak, aby umoznil obecné a jednoduché důkazy jeho logické konzistence. Leon Walras zalozil Lausannskou skolu a je povazován za jednoho z hlavních predstavitelů neoklasicismu a původce modelu vseobecné rovnováhy. V mikroekonomii zastává myslenku, kdy zdrojem hodnoty je nedostatek. Podle Josepha Schumpetera byl nejvetsím ekonomem vsech dob, coz se jiným rodákum z Moravy dodnes tezce skousava. Vyse uvedeni Kenneth Arrow (1972) a Gérard Debreu (1983) získali za vypracování tohoto modelu samostatne Nobelovu cenu za ekonomii. Lionel W. McKenzie vsak toto ocenení neobdrzel. Výsledky jejich zkoumání se casto shrnují do vety "konkurencní rovnováha existuje", coz je docela neskodné, pokud si uvedomíme, ze to, co dokázali, nebylo tvrzení o ekonomické realite, ale o koherenci teoretického systému. Rovnováha" je nutne teoretický pojem, a proto její prítomnost ci neprítomnost musí být vlastností nikoli jevů samotných, ale způsobů, jak o nich uvazovat.
Tyto úvahy byly zvlástě důlezité pro konkrétní reformulace, které se zacaly nazývat Arrow-Debreuův (A-D) model konkurencní vseobecné rovnováhy. Stejnojmenní autori, které v různé míre predvídali Irwing Fisher, Friedrich August von Hayek a John Hicks a kterí si mozná zpocátku nebyli tak metodologicky vedomi, jak se stalo pozdeji, dali základním pojmům "zbozí" a "rovnováha" nový význam, který byl tak dechberoucí, ze predstavoval neco zásadne nového. Vymysleli napríklad kontingentní zbozí, coz jsou smlouvy o koupi, které nyní specifikují obchod, jenz se má uskutecnit k urcitému stanovenému budoucímu datu v závislosti na tom, jaký stav prírody bude tehdy „panovat," a ty byly predtím na této úrovni obecnosti zcela neznámé. Setkal jsem se s vyroky pestitelu VIZE kteri vysitali, jak je neoklasicka teorie prekonana a jak nema spolecenskemu rozvoji co dat. Zastavam nazor, ze ani ekonomie produktivni spotreby se neposune dale, pokud se nevymezi a neprihlasi k neoklasickym zakladum.Zacina odborne prosvitat, ze pri liknavem pristupu nekterych pestitelu k puvodnim teoriim nevznikne, a zustane pri mudrcovani a hrabecimi radami starych panu.
Výsledkem byl model takového rozsahu a pruznosti, ze zpocátku smetl vsechny pred sebou, coz bylo jen umocneno rychlým znovuobjevením a konecným důkazem Edgeworthovy domnenky, ze pri vhodne nekonecném poctu agentů se jádro ekonomiky shoduje s mnozinou konkurencních alokací. V polovine sedesátých let se A-D model skutecne jevil jako to, co mnozí lidé dodnes povazují za základní kámen moderní neoklasické ekonomie. Ale práve její prednosti byly v jistém smyslu její zkázou. Tím, ze model explicitne a podrobně stanovil podmínky, na nichz jsou zalozeny jeho základní vety - existence, efektivita, "vycíslení ceny", jádrová ekvivalence, lokální jedinečnost atd. by mela pomoci zjistit jeho omezení. Pozitivneji receno (jak by to melo být), triumf modelu A-D ukázal cestu k dobre definovanému výzkumnému programu a identifikaci, analýze tech situací, kde selhává. Nikdo si toho nebyl vedom více nez sám Kenneth Arrow a nikdo to nevítal lépe. Ostatne pred nekolika desetiletími vysel jeho slavný, ale obskurne publikovaný clánek "The Organization of Economic Activity” uvedl radu problémů, které se dnes podobají výzkumnému programu po A-D, který, jak ukazuje tento prispevek, byl v následujících letech skutecne dodrzován. Mezi omezení rozsahu modelu A-D, která zmínil K. Arrow, patrily napríklad asymetrické informace a jejich nepríznivé důsledky, nepríznivý výber, morální hazard a zprostredkování, strategické chování, rostoucí výnosy a predevsím neúplné trhy.
Soucasne zaujal k původnímu modelu rozumne konzervativní prístup a ukázal, ze vhodnou reinterpretací významu zbozí A-D jeho rámci formálne zohlednit nekolik problémů "externalit". Protoze vsak trhy s externalitami obvykle zahrnují malý pocet kupujících a prodávajících", takze "i kdyby bylo mozné definovat konkurencní rovnováhu, neexistovala by zádná síla, která by k ní systém vedla", zdálo se, že toto konkrétní vítezství je Pyrrhovo. Jak rekla Joan Robinsonová v príbuzné souvislosti pred témer padesáti lety: Kdyby byl svet takový, ze by byla mozná dokonalá
konkurence, byl by takový, ze by zbozí nepredstavovalo zádný problém" (Economica, 1941). Je prílis brzy na to, aby si pestitele VIZE mohli ríci, úspesná bude realizace výzkumného programu teorie produktivni spotreby bez kontrastu ci opomijeni neoklasickeho programu A-D. V současné dobe vypadá stejně jako jakakoliv postmodernistická spolecenska aktivita i ekonomie roztrístene, komplikovane a neúplne, pricemz sjednocení a zjednodusení, návrat ekonomie k akterovi je nutna. To se vsak vzhledem k vnitrním obtízím ekonomicke teorie dalo ocekávat. Jedním ze znepokojivých témat, které se prolíná mnoha nedávnými príspevky, je logické znepokojení nad tím, co zakladatel chicagske a ucitel nobelistu Frank Knight nazýval "iracionální vásní pro nezaujatou racionalitu", a následná, i kdyz neochotná ochota prijmout jako náhradu nejakou blíze nespecifikovanou formu omezené racionality ve smyslu Reinharda Seltena . To je neuspokojivé uz proto, ze stejně jako v prípadě nelinearity, nekonvexity a nekonecna lze být neracionální a iracionální nescetnými způsoby doprovazenými izolacemi, cly a ke konfliktum mezi narody vedoucimu vlasteneckemu blouzneni.