Vize, jakou potřebujeme/1198

Vize, jakou potřebujeme/1198

Do seriálu k pěstování vize zařazuji volné pokračování nedávno uveřejněného příspěvku doc. Vladimíra Proroka. Některé myšlenky prezentoval na 77. veřejném setkání k pěstování vize. Vsunutí tohoto příspěvku do série věnované otázce role teorie (a teoretického časopisu) má svůj význam, který objasním v návaznosti na Prorokovo pojednání.

AKTUÁLNĺ SITUACE A PERSPEKTIVY LEVICE – část 1.

Doc. Vladimír Prorok, CSc.

Opticky lze současnou situaci charakterizovat jako fázi narůstajícího chaosu. Klíčovým úkolem pro levici a vědu je jeho strukturování, což je i podmínkou pro stanovení optimální strategie. Tento úkol je neřešitelný jak na úrovni běžného každodenního vědomí, které zůstává na jevové stránce procesů, nedisponuje pojmovým aparátem a metodami pro hlubší uchopení reality, tak i na úrovni tradičních ideologií s jejich schématickým vnímáním skutečnosti a na ně navazujících vědeckých metodologií: normativně-ontologického, empiricko-analytického, fenomenologicko-existenciálního a neomarxistických přístupů. Efektivní variantou se může za dané situace stát teorie systému a teorie chaosu, zabývajících se tzv. nelineárními systémy. Ty se vyznačují několika vlastnostmi:

·       jsou citlivé na vstupní podmínky,

·       výstupy nejsou proporcionální vstupům,

·       celek není stejný jako jeho části nebo dokonce není odvoditelný z částí,

·       není evidentní, co je příčinou a co je následkem.

Dynamika a neurčitost varianty rozvoje je dána citlivostí na vstupní podmínky, kdy i malá změna v duchu butterfly efektu může vyvolat zásadní změnu systému (přechod kvantity v kvalitu). Neurčitost vývoje je dána naší neschopností vnímat všechny vazby a proměnlivý význam jednotlivých prvků v čase a prostoru. Reakcí na to je koncept tzv. "černých labutí". Druhý princip - výstupy nejsou proporcionální vstupům, odráží fakt strukturování reality na metasystém – systém - subsystém a řetězení impulsů prvků nacházejících se jak na stejné úrovni, tak i na různých patrech struktury.  Jednotlivé prvky systému a jeho vnější prostředí, představované dalšími systémy, vytváří síť, přes kterou se přenášejí impulsy, mající podobu pozitivní a negativní zpětné vazby. Jinými slovy, akce vyvolává reakci nejen v jednom směru, přičemž i slabý podnět může mít zásadní význam, pokud je systém ve stavu nerovnováhy. Mnohočetnost prvků a vazeb tak neumožňuje jednoznačně prognózovat vývoj situace, a proto se hovoří o atraktoru jako poli možných řešení.  Třetí princip  - celek není stejný jako jeho části nebo dokonce není odvoditelný z částí, ukazuje na to, že dílčí znalosti jednotlivých aspektů reality (systémů) neposkytují znalosti celku, neboť celek není jen mechanickým souhrnem částí, ale vzniká organickým propojením částí, kdy vznikají synergetickým efektem nové vlastnosti. Z tohoto důvodu není náhoda, že nové objevy vznikají na hranicích mezi vědními obory a díky propojování odborníků z různých oblastí. Navíc na formování celků mají vliv i vnější faktory, proto celek není odvoditelný z částí i při respektu k synergetickému efektu. Poslední charakteristikou je neevidentnost toho, co je příčina a co následek. Každá příčina má následek, i když ne jeden, a každý následek je zároveň i příčinou pro další změny. Kromě toho díky řetězení impulsů a existenci paralelních struktur (systémů), jejichž rychlost vývoje není identická, dochází ke křížení. Každá akce vyvolává reakci, která následně ovlivňuje zpětně působící subjekt, přičemž reakce mohou být časově zpožděné a zprostředkované přes další systémy.

Česká republika a levice, včetně té české jsou pouze jedním z hráčů světového systému, jehož nosnou tendencí je v současnosti globalizace, respektive rozvoj technologií, majících globální dopady. Řešit proto lokální problémy bez ohledu na vnější prostředí není možné, což platí pro všechny subjekty, ale zejména pro subjekty s nízkým mocenským nebo vlivovým potenciálem, mezi které patříme. Efektem globalizace je zkracování sociálního prostoru a času, tedy prohloubení závislostí a vznik "motýlího efektu". Liberální podoba globalizace spojena s unipolárním modelem mezinárodních vztahů začala vyvolávat reakci na úrovni regionů, na které měla globalizace negativní dopady. Proti globálním projektům se tak začínají prosazovat regionální projekty, které tvoří základ pro multipolární model mezinárodních vztahů. Vzniká tak "chaotická struktura vztahů", která je pro subjekty s neadekvátním vnímáním reality nepřehledná, a proto i nebezpečná. Určující tendence vývoje jsou dány aktivitami klíčových aktérů, respektive střety jednotlivých subjektů na politickém poli. Komplikujícím faktorem je to, že část subjektů aktivně využívá teorii chaosu a snaží se prosazovat své zájmy v rámci konceptu řízeného chaosu, zatímco druhá část je objektem narůstajícího chaosu, který přiživují svou neschopností se rozebrat. Neurčitost vývoje navíc podporují jevy spojené s přírodními cykly, jako jsou klimatické změny, pandemie apod., kde je možný podíl lidí na jejich průběhu, nicméně, jak je velký, je předměte sporu i mezi vědci. Ke klíčovým projektům současnosti, za nimiž stojí jednotlivý aktéři, patří:    

(Pokračování druhou, závěrečnou částí série)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Po cestě do Karlových Varů si, pokud mně to umožňuje čas, plánuji kratší zastávku. Při ní si znovu  zopakuji předpokladaný průběh výkuky - jak co vysvětlit. Spojuji přitom příjemné s užitečným, resp. nechám se inspirovat tím, co je pěkné a zajímavé. Toto už je z procházky po Karlových Varech a následné procházky večerní Prahou.

Nejstarší kolonáda.

Někdy dokáže zapadající slunce kouzlit. Krásně obarvilo i koleje.

A ještě jeden poholed.

A