ondrey: Koncept spolupráce je pro lidskou spolecnost bazalní i v teorii her důlezitý, ale je ponekud subtilní. Pojem kooperovat znamená "jednat spolecne, se spolecným cílem". Ctenár se muze najit v pravidelnem rozhovoru s tvurci VIZE, tak v preklopenim do radku monografie. Je vtazen do prostredi, kde skrze proces mysleni si uvedomuje, myslim tedy jsem. Můzeme predpokládat, ze aby koalice dvou nebo více jednotlivců jednala spolecne se spolecným cílem, museli by jednotlivci odlozit své samostatné funkce uzitku (tedy i pozicni investovani) a vytvorit neco zcela nového - kolektivní funkci uzitku pro urcení svého spolecného chování. S takovým koncepcním prístupem je vsak obtízné pracovat, protoze jediné, s cím v nasi realite stejne jako v teorii her skutecne musíme pracovat, je nas předpoklad, ze kazdý hrác je inteligentní a racionální rozhodovatel,...
Teorii her lze definovat jako studium matematických modelů konfliktu a spolupráce mezi inteligentními racionálními rozhodovateli. Teorie her poskytuje i obecné matematické techniky pro analýzu situací, v nichž dva nebo více jedinců ciní rozhodnutí, která ovlivní blahobyt a tím i spotrebu druhého jedince. Teorie her jako taková nabízí poznatky zásadního významu pro vedce ve vsech oborech spolecenských ved i pro praktické rozhodovatele. Situace, které teoretici her studují, nejsou pouhými rekreacními aktivitami, jak by se bohuzel mohlo zdát z termínu "hra". "analýza konfliktů" nebo "interaktivní teorie rozhodování" by mohly být popisně výstiznejsími názvy pro tento obor, ale...genialni John von Neumann a brilantni Oskar Morgenstein ji vymezili
s nadhledem prave tak charaktristickym pro stredoevropsky prostor, ze ktereho jako vetsina z nas i oni oba vzesli.
“Lidé se mohou chovat zcela jinak k tem, s nimiz ocekávají dlouhodobý vztah, nez k tem, s nimiz neocekávají žádnou budoucí interakci. Abychom pochopili, jak můze být racionální a inteligentní chování ovlivneno strukturou dlouhodobého vztahu, studujeme game theory a v ni opakované hry” pise nobelista Roger Myerson. V opakované hre existuje nekonecná posloupnost kol neboli casových bodů, v nichz hráci mohou získat informace a zvolit tahy. To znamená, ze opakovaná hra má nekonecný casový horizont, na rozdíl od konecných herních stromů, které jsou casto prezentovany, v mediích a ucebnicích, jako úvod do game theory. V opakované hre, protoze zádný tah není...
Analýza jakékoli hry nebo konfliktní situace musí zacít specifikací modelu, který hru popisuje. Proto je treba peclive zvázit obecnou formu nebo strukturu modelů, které pouzíváme k popisu her. Přílis jednoduchá struktura modelu nás můze nutit ignorovat podstatné aspekty skutecných her, které chceme studovat. Prílis komplikovaná struktura modelu můze ztízit nasi analýzu tím, ze zamlzí základní problémy. Abychom se vyhnuli temto dvema extrémům, pouzívá se pro reprezentaci her nekolik různých obecných forem, navrh mechanismu a odtud je jen krucek k mechanismu pozicnimu investovani.