Vize, jakou potřebujeme/1180

Vize, jakou potřebujeme/1180

Dobré teorie není nikdy dost (bez drtivé ideové převahy opřené o dobrou teorii to opravdu nepůjde, jdeme do velmi těžkého období, současná globální moc se v zemích EU bude držet zuby nehty a hrotit situaci do krajnosti). Prorocký příspěvek Vladimíra Proroka to ilustruje i dokazuje. Na tématu více než atraktivním. Uveřejňuji na pokračování ve čtyřech dílech, odlišuji barvou a připojuji své poznámky.

Politika a reálie současného světa – 4. část

Vladimír Prorok

Evropa a EU (dokončení z předcházející části)

Do evropských záležitostí zasahuje i Rusko, které mělo primárně zájem na exportu svých surovin do Evropy a získávání odtud nových technologií a průmyslových výrobků. Rusko tak v Evropě podporovalo síly, které upřednostňují ekonomickou spolupráci před vojenskou konfrontací. Konflikt s Ukrajinou je reakcí na konkrétní situaci a ruské elity nemají zájem na jeho přenesení za hranice Ukrajiny. Pokud vyjdeme z teze, že válka je pokračování politiky a politika je koncentrovaný výraz ekonomiky, pak válka s NATO nemůže být cílem Ruska, protože a) i možné vítězství by bylo Pyrrhovým vítězství – devastovaná území a velké lidské ztráty, b) ekonomicky v Evropě nemá co získat – suroviny má Rusko vlastní a potřebné zboží nakoupí v Asii nebo obejitím sankcí i v Evropě.

Možným důvodem pro silové řešení může být nicméně ochrana ruských menšin v okolních státech, pokud ty nerespektují podle názoru Moskvy jejich kulturní a politická práva.

Specifickou kapitolu představují pro Evropu islámské menšiny, které se mohou pod vlivem zhoršující ekonomické situace v zemích západní Evropy radikalizovat. Jejich střet s radikalizující se pravicí Západu může prohloubit konflikt mezi Západem a islámskými zeměmi, které jsou dodavatelem surovin do Evropy. A je otázkou, zda islámské země upřednostní své ekonomické zájmy nebo solidaritu, založenou na náboženském nebo národním principu. Mimo jiné v podobné situace je i Rusko a Střední Asie, která byla historicky pod vlivem Moskvy.

V kontextu výše uvedené situace se objevují scénáře osamostatnění střední Evropy, respektive pásu od Polska až po Řecko. Scénář Trojmoří je historickým projektem Polska, snažícího se získat silnou pozici v Evropě a nahradit upadající Německo v jeho roli vazala USA. Tato představa ale podle všeho nezapadá do Trumpova scénáře reindustrializace USA, který spíše předpokládá jednat s jednotlivými státy než s aliancemi států. Kdo má naopak zájem na tomto projektu, je jednak Velká Británie, která s ním spojuje svou ambici vytvořit vlastní zónu vlivu a vytlačit z Evropy Rusko, jednak světová oligarchie - stoupenci globálních projektů, usilujících rovněž o isolaci Evropy od Ruska, které není ochotno se jim podřídit. Druhý projekt je Rakousko-Uhersko II., za kterým stojí kromě staré rakouské šlechty i Vatikán. Tento projekt má jednak ochránit střední Evropu před islamizací a pravoslavím, což je zájem Vatikánu, a zároveň nebránit spolupráci s pravoslavným Ruskem, disponujícím surovinami, což je základ pro ekonomickou stabilizaci střední Evropy. Je logické, že tyto dva scénáře nejsou kompatibilní a zároveň předpokládají shodu zemí střední Evropy v ekonomických zájmech a politických cílech. Diametrálně protichůdné názory Polska, Česka, Slovenska, Maďarska ukazují na malou pravděpodobnost jejich prosazení v dostatečně reprezentativní podobě.

ČR je součástí západního světa a evropského prostoru. Jinými slovy, nese všechny důsledky politických rozhodnutí elit Evropy a může být pouze součástí některého z výše uvedených scénářů. Klíčové v současné situace se jeví být vztah k EU a NATO, okolo kterých se koncentrují hlavní problémy. Podpora obou organizací veřejným míněním je zatím nad 50 %, přičemž zároveň existuje řada pochybností týkajících se způsobu řešení konkrétních problémů. Minimálním požadavkem levice ve vztahu k EU je zásadní reforma, garantující konec projektu velkého resetu a zastavení federalizace, maximálním požadavkem je vyhlášení referenda o setrvání v EU. Druhý krok je logický, pokud by se nepodařilo reformovat EU, nicméně nedává odpověď na otázku institucionalizace a směřování následného ekonomického rozvoje. Prostor pro alternativy se může otevřít v důsledku prosazení multipolárního modelu ve světě. Ve vztahu k NATO je minimálním požadavkem důsledné naplnění Charty NATO upřednostňovat diplomatická řešení před používáním sily a hledat řešení v rámci systému kolektivní bezpečnosti, maximálním požadavkem je opět referendům o vystoupení, respektive v první fázi vystoupení z vojenských struktur NATO a následné hledání alternativních modelů zajištění bezpečnosti ČR vyhlášením neutrality nebo v rámci nové struktury v Evropě budované na základě možných dohod velmocí (Jalta II).

Z hlediska rozvoje a stability občanské společnosti v ČR, kam patří i odbory, jsou výše uvedené 3 globální projekty zásadním problémem. Projekt velkého resetu destruuje průmyslovou základnu státu, která je stále základem pro zaměstnanost a sociální stabilitu, aniž by ji něčím pozitivním nahrazoval. Projekt Washingtonského konsensu přenáší rozhodování na nadnárodní struktury, jejichž cílem je dosahování pozitivního efektu v rámci světové dělby práce a zisku TNK, přičemž zájmy lokalit jsou druhořadé, respektive jejich vliv na celkové rozhodování při slabosti místních elit může být zanedbatelný. Projekt udržení hegemonie Západu a konfrontace s RF a Čínou znamená posilování vojensko-průmyslového komplexu na úkor sociální sféry a navíc zvýšené riziko velké války, kde ČR leží na zóně střetu. Regionální projekty zatím nejsou natolik rozvinuty, aby bylo možné jednoznačně identifikovat pro nás pozitivní scénář. Platí zde ale premisa, že potřebujeme trhy a suroviny, abychom byli schopni využít svých komparativních výhod.

K tomu:

V názoru na roli a perspektivu Středoevropského prostoru a v rámci toho i Středounijního prostoru se s V. Prorokem lišíme. A to v následujících bodech:

1. "Scénář Trojmoří (který) je historickým projektem Polska, snažícího se získat silnou pozici v Evropě a nahradit upadající Německo v jeho roli vazala USA" není jediným projektem týkajícím se této oblasti. Spíše bych řekl, že existují jiné a významnější projekty.

2. Nelze nevidět zásadní odlišnost Středounijního a Euroatlantického unijního prostoru. Nelze nevidět, že Středounijní prostor se stal v rámci EU diskriminovanou oblastí, ve které svoje historií zdiskreditované postkoloniální atavismy uplatňují země a instituce Euroatlantického unijního prostoru. Požadavek emancipace Středounijního prostoru je proto zcela oprávněný. Právě tak jako docenění významu spolupráce v rámci celého Středoevropského prostoru.

3. Osobně jsem přesvědčen, že velmi obtížná pozice, do které se dostal Středounijní prostor, je silnou motivací, silným impulsem k tomu, aby se právě zde zrodilo a rozšířilo pochopení toho, o co jde a co dělat, aby zde byla vypěstována perspektivní, realistická a přitažlivá vize, aby zde zvítězil rozum, abychom zde našli cestu z pasti setrvačného vidění světa, kterou lze projít osudovým úskalím.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Naposledy se vracím k období mezi Vánocemi a Novým rokem, které jsem trávil v Athénách. (Brzy i u nás bude tak teplo, jako tam v prosinci a lednu.) Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

Blíží se konec roku i konec nádherného pobytu v Athénách. Poslední vycházka do hor mezi Athénami a letištěm. Počasí mně popřálo příjemné rozloučení.

Pozůstaky prastarých dolů, kde se těžily různé rudy.

Kousek odsud pozůstatky nedávného lesního požáru.

A samozřejmě nádherná příroda.