Vize, jakou potřebujeme/1175

Vize, jakou potřebujeme/1175

Do seriálu k perspektivní, realistické a přitažlivé vizi zařazuji ukázky z důležitého rozhovoru pro Parlamentní listy. Vybírám jen ty pasáže, které se pěstování vize bezprostředně týkají. Zde je odkaž na celý obsáhlý rozhovor (stojí za to ho přečíst, najdete tam výstižně kladné otázky, další témata, a hlavně zajímavé obrázky):

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Ve-hre-o-penzijni-system-jde-o-mnoho-Hamouni-ve-vlade-a-ten-hlavni-na-Hrade-Docent-Valencik-mysli-na-duchodce-770041

Část 1.

K otázce platů politiků:

Nejdříve se budu věnovat problematice platů politiků. Bylo by na to možné reagovat slovy Mistra Jana Husa "psi se perou o kost" nebo veřejností sdíleným názorem "nenažranost a arogance nezná mezí". Jenže to tak trochu nedává logiku. Nedělám si iluze o schopnosti těchto výtečníků uvažovat racionálně, ale přece jen – volby jsou už velmi blízko. Pak by se nabízelo "urvi, co se dá, dokud můžeš". Jenže ani to úplně nesedí. Chováním, které se zdá být iracionální, tedy "okázalou nenažraností", se vytvářejí podmínky, že s kořistí nebudou mít zmínění politici kam utéct.

Podle mě se nabízí jiné vysvětlení. Politici, které máte na mysli, se pohybují v prostředí, kde je standardním jevem poziční investování – přeměna majetkové výhody v nástroj diskriminace druhého ve stylu "buď ty, nebo já".

Ostatně tento jev, tedy fenomén pozičního investování, považuji za naprosto zásadní pro pochopení současnosti. Má mnoho podob. "Nejměkčí" formou je takzvaná "okázalá spotřeba", kterou popsal americký ekonom Thorstein Veblen již na počátku minulého století. Jeho knížka Teorie zahálčivé třídy se tehdy v USA stala bestsellerem. "Nejtvrdšími" formami pozičního investování jsou korupce nebo pořizování silových prostředků moci.

S okázalou spotřebou je spojen fenomén "imitační spotřeby", který se hojně vyskytuje i u nás. Lidé méně majetní si všímají toho, že jejich sousedé, kteří jsou úspěšnější, hodně investují do různých forem okázalé či prestižní spotřeby, a i lidé s nižšími příjmy je napodobují v domnění, že tím získají lepší společenské postavení. Je to záměna příčiny za následek. Většinou je tento způsob investování formou imitační spotřeby přivede spíše do nepříjemné finanční situace.

U politiků, které máme na mysli, tedy těch, kteří prosazují zvyšování svých platů, což platí jen pro některé, a u voleb bude nutné rozlišovat, funguje podobný omyl spočívající v záměně příčiny za následek. Vidí kolem sebe spoustu případů, kdy lidé s větším majetkem mají silnější pozici, aniž by třeba měli nějaké vyšší politické postavení. A tak se domnívají, že čím více majetku si během svého účinkování nahamouní, tím lepší společenské postavení budou mít. Odsud pramení ta "okázalá nenažranost". V pochopení fungování společenských mechanismů jsou mimo mísu a není jim co závidět. Ostatně není to jediné, v čem jsou mimo mísu.

Když se jedná o jejich statisícové platy, tak kolem toho jsou takové obstrukce a hádají se o tisícovky. Když se jedná o drobné pro důchodce, tak s tím byli všichni – vládnoucí politici i prezident – skoro ihned hotoví a seniorům zůstaly oči pro pláč. Co se to s těmi lidmi stalo?

K otázce Jurečkových restrikcí v penzijním systému:

Lidově by se asi řeklo, že se řídí zásadou "ber kde ber". Ale v tomto případě jde o mnohem závažnější věc. Ve skutečnosti jde o zásadní střet.

Buď strpíme rozvrat penzijního systému formou podlomení důvěry v něj – nebo z průběžného systému penzijního pojištění uděláme základní jistotu, kterou každý člověk má, a současně s tím odstartujeme změny, které vyvedou ekonomiku naší země na vyšší úroveň dynamického a současně neomezeného ekonomického růstu. Buď strpíme vynucené paušální prodlužování doby odchodu do důchodu při současném tolerování předčasných odchodů do důchodu lidí s vysokými příjmy z čistě spekulativních důvodů – nebo vytvoříme účinný motivační systém průběžného penzijního pojištění k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích.

Systém, který motivuje nejen klienta (výdělečně činné osoby), ale i poskytovatele produktivních služeb (vzdělávacích, zdravotních, lázeňských, v rámci firemní kultury), k tomu, aby člověk měl k dispozici péči orientovanou na prodloužení jeho plnohodnotného života. Systém může být nastaven tak, aby byl výhodný pro všechny, včetně příslušníků vyšších středních vrstev. Jde to! Zde jsem popsal, jak:

https://radimvalencik.pise.cz/12044-vize-jakou-potrebujeme-1147.html

Mimo jiné jsem jako motto použil Werichův výrok "A vy se lidi dívejte, že to jde!" ze závěrečné scény filmu Pekařův císař. Ona ta alternativa stojí ještě jinak. Buď projde Velký reset Klause Schwaba, kterého se jako své ideologie zmocnila a který si upravila současná globální moc jako nástroj globální restrikce všeho přerůstající v globální genocidu – nebo si otevřeme cestu k lepší budoucnosti. Ke společnosti jejíž ekonomika se vrací k člověku (místo orientace na konzum a zisk, orientace na plný rozvoj a uplatnění schopností člověka) a současně jde o návrat člověka do ekonomiky jakožto člověka, tedy jako tvora, který v ekonomice nachází plné uplatnění svých specificky lidských schopností, které dělají člověka člověkem. Jde o přechod k ekonomice, která je mnohem dynamičtější než současná, a přitom umožňuje neomezený růst, přesněji – posunutí civilizace do "vyšší levelu", ve kterém bude lidská pospolitost schopna překonat některá časoprostorová omezení místa svého zrodu, jak jsem to napsal ve článku na mých stránkách.

Ve hře o penzijní systém je tedy mnohem víc, než to vypadá na první pohled. V nejbližší době půjde hodně o to, zda to dojde i těm politickým subjektům, které představují alternativu vůči současné politice devastace a ponížení. Podle toho se také ukáže, nakolik důvěryhodný je ten či onen politický subjekt z hlediska své odborné vybavenosti a také odolnosti vůči současné globální moci. Ve hře jsou z tohoto hlediska zejména ANO, SPD a Stačilo!...

Cílem je systém, ve kterém to, co každý do systému v přepočtu na reálnou hodnotu v době výplat odvede, dostane v podobě doživotní renty zpět po odpočtu těchto věcí. Zaprvé odvodu na bázi příjmové solidarity, tedy testované jednotné penzijní dávky pro všechny, kteří splní příslušné předpoklady a stanou se účastníky systému (mělo by stačit pět až deset procent). Zadruhé režijních nákladů na správu systému (měly by stačit tři promile z vybrané částky). Zatřetí návratné částky na stabilitu systému vůči demografickým a cyklickým výkyvům (Přibližně tři procenta. Tato částka je odvedena, aby v obdobích, kdy ji bude třeba využít, byla do systému vrácena, tedy aby v nepříznivých obdobích nemuselo docházet k restrikcím v penzijní

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Naposledy se vracím k období mezi Vánocemi a Novým rokem, které jsem trávil v Athénách. (Brzy i u nás bude tak teplo, jako tam v prosinci a lednu.) Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

A už zase pod  Akropolí. Kousek od historického centra.

A už procházíme nejrušnější částí.

Turista si zde užije. Stojí za to něco tohoto koupit?

Následující den velký výlet do přírody v okolí Athén. Trochu jsem to přehnal a v kopcovitém terénu urazil pětadvacet kilometrů. Kolena protestovala hodně dlouho.