Ekonomie produktivní spotřeby 2

Podkladový materiál k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Bude průběžně doplňován. Uvítám poznámky, upozornění na nepřesnosti, případně návrhy na vylepšení formalizace. Uveřejňuji odděleně od seriálu, protože obsahuje poměrně náročné pasáže, které jsou určeny odborníkům. To, co se nevejde sem, bude uveřejněno v pokračováních odlišených čísly (1, 2, atd.).

Ekonomie produktivní spotřeby, poziční investování, mechanismy 2

Případ dvou hráčů kdy: P_xx⁽¹⁾ ≠ Ø, P _xy⁽¹⁾ ≠ Ø, P_yy⁽¹⁾ ≠ Ø, P_yx⁽¹⁾ ≠ Ø ˄ x_y⁽¹⁾ ˃ 0, y_x⁽¹⁾ ˃ 0

Je to případ kdy realizace investičních příležitostí jedním hráčem přináší pozitivní investiční příležitosti pro druhého hráče.

Obrázek 7:

Obrázek 7 vychází z obrázku 6. Původní linie mezního výnosu jsou šedě, nové černě, lze je vyjádřit:

f_x´(x⁽⁰⁾) = (a_x – b_x.

x⁽⁰⁾) + (a_xy – b_xy.x⁽⁰⁾)

f_y´(x⁽⁰⁾) = (a_y – b_y.y⁽⁰⁾) + (a_yx – b_yx.x⁽⁰⁾)

V obou případech předpokládáme, že hráči realizují investiční příležitosti podle maxima součtu výnosů ve druhém kole.

Šedá oblast je zlepšení, které přináší vzájemné využití investičních příležitostí, které vygeneroval druhý hráč při realizaci svých investičních příležitostí.

Výše vyjádřená situace má velkou řadu intepretací, z nichž za uvedení stojí dvě krajní:

- Případ kolonizace: Investicemi do těžby některých surovin či pěstování určitých plodin mohou investoři vytvářet další investiční příležitosti v dané zemi. Současně si však mohou přivlastňovat tak velkou část tímto vzniklého navýšení příjmu z využití investičních příležitostí, že mohou využít poziční investování k diskriminaci druhé země (jejích obyvatel). Tento případ je ovšem nestabilní v dalším kole. Jakmile jeden z hráčů (kolonizovaný hráč) zjistí, že prostředky získané využitím zvýšení výnosnosti druhého hráče jsou rozdělovány v podmínkách existence pozičního investování (část prostředků z minulého kola slouží ke zlepšení pozice jednoho z hráčů), přestává se orientovat na maximalizaci součtu výnosů obou hráčů v dalším kole.

- Případ komplementarity v tvůrčím týmu: Spojení osob s různými typy schopností v tvůrčím týmu vytváří natolik významné efekty, že se nikomu nevyplatí zvyšovat své příjmy porušováním (většinou neformálních) pravidel uvnitř týmu. V týmu se mezi hráči vytváří poměrně stabilní Nashova rovnováha. (Ta bývá v realitě často narušována tlakem zvenčí.) Při existenci určité hustoty týmů a horizontálních vztahů mezi nimi, může být takto vytvářený ekonomický systém poměrně stabilní.

Případ dvou hráčů kdy: P_xx⁽¹⁾ ≠ Ø, P _xy⁽¹⁾ ≠ Ø, P_yy⁽¹⁾ ≠ Ø, P_yx⁽¹⁾ ≠ Ø ˄ x_y⁽¹⁾ < 0, nebo y_x⁽¹⁾ < 0

Je to případ kdy realizace investičních příležitostí jedním hráčem potlačuje investiční příležitosti druhého hráče.

Existuje i řada dalších významných interpretací.

Pokud chceme podrobněji vyšetřit tyto případy, musíme se věnovat případu, který je ve vztahu k předešlému určitým způsobem symetrický. Předběžně poznamenáme, že tento případ je velmi citlivý na způsob rozdělení výnosů z využívání investičních příležitostí, které vytváří jeden hráč druhému při realizaci vlastních investičních příležitostí. Zejména jde o to, kam směřuje celý systém, protože diskriminace v počátečním stavu, které jsou téměř nezaznamenatelné, mohou mít značné důsledky.

Metodologická poznámka k využití modelů: Rodina jako příklad vícekolového uvažování

Ve velkém množství případů, které potřebujeme vyšetřit prostřednictvím nástrojů, které využíváme, vystačíme s dvoukolovým modelem:

- První kolo je dáno výchozími podmínkami.

- Ve druhém kole je do (finálních) výplat promítnutá současná hodnota očekávaného výnosu ve všech dalších kolech, tj. v budoucnosti.

Budoucnost se vždy odhaduje obtížně a všichni reální hráči jsou vystaveni riziku, že se dopustí chyb. Proto před dalším výkladem stojí za to zařadit pasáž, která ilustruje případ, kdy dlouhodobou budoucnost uvažujeme, resp. kdy se nevyhneme uvažování dlouhodobé budoucnosti. Ukážeme, co zpřesňuje naše rozhodování a umožňuje nám vyvarovat se chyb, ale umožňuje identifikovat i to, jakých chyb se můžeme dopouštět. Jedná se případ rozhodování o pořízení dětí.

V dobách, kdy neexistovaly systémy penzijního pojištění, aby toto rozhodnutí chápáno jako investiční, protože od pořízení (zpravidla většího počtu) dětí očekávali chudší rodiče určité zabezpečení ve stáří. Jednotlivé etapy postupného investování lze načrtnout například takto:

1. Pořízení celoživotního partnera (rozhodnutí, s kým uzavřít sňatek).

2. Rozhodování o pořizování dětí.

3. Rozhodování o tom, kam orientovat profesní přípravu dítěte (dát do učení, zabezpečit vyšší vzdělání apod.).

4. Ovlivnění výběru partnera přímého potomka.

...atd.

To vše dlouho před tím, než se začnou projevovat výnosy z příslušné dlouhodobé a mnohokolové investice.

Individuální kalibrování prožitků by v těchto případech bylo nedostatečné. Proto v každé pospolitosti z hlediska těchto rozhodování fungovaly také společenské mechanismy (zvyklosti, normy, tabu), na které byly napojeny i účinné společenské faktory vývoje prožitkového mechanismu jednotlivců. Tj. systém rozhodování, výrazně ovlivněn prožitkovým systémem a informační výbavou v dlouhodobém rozhodování byl napojen na společenské faktory kalibrující individuální prožitkový systém a jeho racionální podporu.

S významnějším společenskými změnami se stávalo (a stává stále častěji), že setrvačnost systému či naopak snaha přizpůsobit se změnám vedou k nejrůznějším chybám v rozhodování.

Konkrétní příklady najdeme v nespočetné řadě literárních děl. Jen jako ilustraci lze uvést filmové zpracování Tisíciročné včely, kdy otec (ve filmu zosobněný Kronerem) vsadí na investici do vysokoškolského vzdělání syna (ve filmu zosobněný Dočolomanským). Ten se však nestane nositelem investičních příležitostí přinášejících výnos investorovi, ale samostatným hráčem, který rodinu obehraje (okrade). Investice do právnického vzdělání poskytnutého v Praze v té době (a nejen v té době) může být hodně riziková...

Z uvedeného příkladu vyplývají kromě jiného dva závěry:

- Pozor na selhávání společenských faktorů kalibrujících náš prožitkový rozhodovací systém a jeho informační vybavenost.

- Pozor na to, kdo všechno se může z nositele investičních příležitostí stát samostatným hráčem.

Obecný závěr z výše uvedeného konkrétního příkladu:

Abstraktní modely musí obsahovat nástroje výpočtu optima prostřednictvím matematických nástrojů. Reálné využití těchto teoretických nástrojů je však nutné orientovat na reálné rozhodování, a to zejména v následujících směrech:

- Porovnání modelů s realitou a odvození praktických doporučení, a to mj. i formou vhodný experimentů.

- Rozvíjení vlastní představivosti tak, abychom při rozhodování či při interpretaci teoretických závěrů postihli co nejvíce souvislostí.

- Identifikování toho, co je v dané situaci nejdůležitější.

- Identifikování nejčastějších omylů, kterých se v rámci individuálního i skupinového rozhodování lidé dopouštějí.

- Citlivé vnímaní složitého procesu vývoje (dozrávání a vyzrávání) společenského vědomí a povědomí z hlediska nejvýznamnějších změn, které v dané době probíhají.

Obecně teoretické závěry z dosavadního vývoje teoretických nástrojů (modelů):

Abychom se lépe orientovali v dalším výklad, soustředíme se ve shrnutí předešlého na to nejdůležitější:

1. Ve většina případů hrají mimořádně významnou roli investiční příležitosti, které vznikají druhému hráči (jsou vygenerovány) při realizaci investičních příležitostí prvního hráče, ve dvoukolové hře jsou to konkrétně P_xyi⁽¹⁾, P_yxi⁽¹⁾, tj. ty investiční příležitosti, které jsou obdobou pozitivních externalit.

2. Pokud by se hráči vědomě orientovali na realizaci svých investičních příležitostí podle součtu výnosů z vlastních a cizích investičních příležitostí v dalších kolech (tj. x_y^(j), y_x^(j)), byl by systém dynamický a efektivní. – Odsud vyplývá jedna z nejvýznamnějších otázek: Co tomu brání? (Jedná se o důležité kritérium toho, zda ve vztahu k realitě je teorie relevantní, tj. má dostatečnou vypovídací schopnost), nebo ne.

3. Na tuto otázku neodpovíme bez toho, abychom uvažovali fenomén pozičního investování, tj. případ, kdy jeden z hráčů (např. X) využívá část svých investičních prostředků k diskriminaci druhého hráče.

4. Toto poziční investování může působit následujícími směry:

4.1. Ovlivnit rozdělení výnosů z využití investičních prostředků jednoho hráče k realizaci investičních příležitostí druhého hráče, a to zpravidla ve prospěch věřitele (viz obrázek 6).

4.2. Ovlivnit rozdělení výnosů z využití investičních prostředků jednoho hráče k realizaci investičních příležitostí, které vznikají jednomu z hráčů (jsou vygenerovány) při realizaci investičních příležitostí druhého hráče (viz obrázek 7).

4.3. Při zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí investováním do potlačení investičních příležitostí druhého hráče (k tomu případu se dostaneme). Zde může dojít i k tomu, že se dlužník v důsledku ztráty investičních příležitostí mění ve věřitele (vytváří si úspory, kterými disponuje druhý hráč), přičemž v tomto případě si většinu výnosu přivlastňuje dlužník.

4.4. Při donucení dlužníka (např. hráče X) k tomu, aby jednostranně při realizaci investičních příležitostí upřednostnil ty, které mají významnou složku výnosu ve prospěch věřitele (např. hráče Y), tj. aby (v daném případě hráč X) preferoval investiční příležitosti podle P_yxi⁽¹⁾.

(4.1. - 4.4. jsou dost odlišné případy a každý hraje určitou roli.)

Ad případ 4.3.

Vyjdeme z obrázku 6 a upravíme jej příslušným způsobem:

Obrázek 8.

Šedě je upozaděna původní situace.

(1) Hráč Y obětovává část svých investičních prostředků k potlačení investičních příležitostí hráče X (viz šipka ukazující posun od linie y⁽¹⁾´ k linii y^(1.1)´

(2) Tím dochází k potlačení investičních příležitostí hráče X, viz příslušná šipka

(3) Současně s tím se zvyšuje výnosnost investičních příležitostí hráče Y, viz příslušná šipka

V daném případě dochází i k tomu, že se dlužník v důsledku ztráty investičních příležitostí mění ve věřitele (vytváří si úspory, kterými disponuje druhý hráč), přičemž v tomto případě si většinu výnosu přivlastňuje dlužních.

Můžeme předpokládat, že situaci může ovlivnit hráč disponující příjmovou převahou, a tudíž i možností pozičního investování. Rozlišíme, co oproti výchozí situaci, co oproti výchozí situaci získá (část vyznačenou modře) a ztratí, část vyznačenou červeně:

Obrázek 9:

Optimum odvodíme podobně jako je předvedeno na obrázku 5.

Vidíme, že v tomto případě dochází k poklesu celkové efektivnosti systému:

Obrázek 10:

Porovnáme to, o kolik se zvýšily příjmy v systému (modře vyznačená část) a s tím, o kolik se příjmy snížily (červeně vyznačená část).

Metodologická vsuvka

I v tomto případě stojí za to připomenout, že ať už je hráčem člověk sám za sebe nebo reprezentant (jeden z reprezentantů) určité firmy či instituci, rozhoduje se především prostřednictvím svého prožitkového mechanismu (neprovádí příslušné výpočty, ale využívá svůj "cit pro danou situaci"). To může vést pochopitelně k řadě selhání, tj. odchylek od optimálního rozhodnutí, tedy tzv. biasům. Modely, které dáváme slouží k následujícímu:

- Umožňují kultivovat naši představivost, která je základem prožitkového mechanismu.

- Napomáhají k tvorbě modelů zaměřených na odhalení typických chyb v rozhodování a k jejich vyhodnocení.

- Jsou základem pro identifikování typických situací ve společenském dění, z jejichž rozboru vyplývají důležité praktické závěry (týkající se např. realizace reforem, resp. návrhu funkčních, tj. prosaditelných a efektivních, mechanismů).

- Při simulaci vývoje se zadanými parametry, které slouží k tomu, aby bylo identifikováno to, na co je systém citlivý.

(Pokračování)