Nepochopil jsem, co je to "eusystémovost". Vždyť přece žádná EU neexistuje. Pokud by existovaly nějaké funkční orgány takové instituce:

- Musely by zafungovat, když došlo k teroristickému útoku na kritickou infrastrukturu zemí, které jsou označovány jako "eurounijní". Konkrétně na Nordstream 2. Zvlášť, když bylo závažné podezření, že se na tomto útoku podílela i cizí stání moc.

- Musely by se ozvat, když vedoucí představitel jiného státu vznesl neomalený požadavek na velikánskou část území jedné z "eurounijních" zemí, na Grónsko, tj. součást Dánského království. Projevilo se nějak, že nějaké EU existuje? Ani k předvolání zástupce příslušné země, aby podal vysvětlení, nedošlo.

- Nemohly by smést pod stůl závažné podezření podložené dokumenty, že se vedoucí představitel toho, co se nazývá EU, zapletl do korupční aféry, při které byla zneužita kovidová tragédie dopadající fyzicky i ekonomicky na téměř každého obyvatele zemí, které jsou označovány jako eurounijní.

Ve všech těchto případech EU neexistovala a neexistuje. Dokáže někdo odpovědět na otázku, co je to "systémovost" ve vztahu k EU? Podle mě existuje jen banda bruselských parazitů, slouhů současné globální moci. Kdo to nevidí (a ani necítí ten smrad rozkladu), je mimo mísu.

Považovat požadavek referenda k EU za něco "antisystémového" je mimoňství. Už proto, že na takové referendum je už stejně pozdě. Pokud by nějaké referendum mělo smysl, pak by otázka v něm položená měla znít takto: Můžeme čekat, že nám někdo pomůže, nebo si musíme pomoci sami? (Ani na této otázce nevidím nic antisystémového a troufnu si předpovědět výsledek, který by znamenal, že by ani nebylo nutné, spořit se o to, od koho očekávat pomoc; údy bruselské moci by to ale určitě nebyly.)

Odkud se mimoňství vzalo? Z mentálních deficitů? Z chorobné touhy někomu sloužit? Je to důsledek vydíratelnosti určitých osob či skvěle odvedené agenturní práce, která umožnila ovládnout snadno manipulovatelné osoby? Ono to je vlastně jedno, ale ti, kteří vnutili Maláčové její pozici, se k ní zachovali bestiálně. A také připravili několik osobností, které jsou schopny samostatně myslet a které mohly sehrát určitou pozitivní roli v politice, o příležitost, která se jim nabídla. Jinak se zase tak nic strašného nestalo. Hloupost a slouhovství se staly ještě více viditelnými, což plní pozitivní roli v probouzení, dozrávání a vyzráváni veřejného vědomí a povědomí. A to je to hlavní, o co dnes jde. Reziduum těch, kteří jsou mimo mísu, mimoňů, už nikdo nebere vážně.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12083-existuje-jeste-eu-nebo-je-to-jen-banda-parazitu.html

Když začala národem kolovat nahrávka s vystoupením tehdejšího generálního tajemníka Milouše Jakeše Českem (zvlášť horlivě šířená na stranické půdě KSČ), všem bylo jasno, že se musí něco změnit. Zejména těm, kteří shledávali něco přitažlivého na myšlence budoucnosti bez vykořisťování, na možnosti přiblížit se ke společnosti, ve které bude lidská sounáležitost na lidské úrovni.

Ať měl ten či onen tu či onu konkrétnější představu (a mnohdy se tyto představy lišily tak jako se liší představy věřících o Bohu), bylo (těm "komunisticky věřícím" – a bylo jich hodně) jasné, že takto to dál nepůjde, že se něco musí změnit. Hloupost má své meze, a pokud se projeví na nejvyšší úrovni, pohřbívá to myšlenku. Svědčí to o tom, že je "tam nahoře" něco shnilého. Proto se také většina těch, kterým byla myšlenka socialismu či komunismu blízká, odhodlali podpořit změny. Ještě před listopadem. A není náhodou, že mezi těmi, kteří probojovávali cestu ke změně a stáli v prvních řadách, byli ti, kteří byli vyloučení během normalizačních čistek ze strany, ale nikdy nepřestali věřit v to, že se jejich ideály alespoň zčásti naplní. Žije jich již málo, ale jejich děti (dnes už též v pokročilejším věku) a snad i vnuci si to pamatují.

Proč to připomínám? Protože se děje něco, co zdánlivě nedává smysl. Když srovnáme posledních několik vystoupení Fialy se slavným projevem Jakeše v Červeném Hrádku, tak to není jen obdoba, ale hlubší úpadek.Úpadek postrádající komickou Jakešovu upřímnost. Je to myšlenková prázdnota pokrytecky překrouceného obrazu reality. Úpadek nejen racionality, ale i morality.

Mj. rozdíl je ještě v jednom – Jakeš se vždy v rámci svých možností či spíše omezení snažil tehdejší cizí moci vzdorovat, Fiala se jí podbízí způsobem, který je až nechutný. Ale toto vše ještě není to nejhorší či přesněji zarážející a překvapující. Jak mě pamětníci té doby potvrdí, Jakeš neměl u normálních lidí zastánce. Všichni, kteří se nejen sžili se socialistickou realitou, ale viděli v nápravě chyb i budoucnost, která z této reality může vyrůst (tehdy to byla ještě většina národa), vůči tehdy projevenému úpadku ducha vystoupili kriticky. Je to logické, pokud věřím nějaké myšlence a nejsem padlý na hlavu, budu tu myšlenku hájit a nesu plnou zodpovědnost i za to, kdo ji reprezentuje. Pokud selže, nemohu mlčet. Takto se chová člověk, který má určitou integritu.

A to je ta největší záhada dneška. Jak to, že ti, kteří nemohou vyprázdněnost, omezenost, hloupost, pokrytectví, podbízení se cizí moci nevidět (tak padlý na hlavu těžko kdo může být, a pokud by byl, tak by spíše někam zalezl a mlčel) vystupují na obhajobu pokleslosti, která nemá v dějinách naší země obdobu? Kombinace chorobného kariérismu, lísání se k protektorovi, absence jakýchkoli zábran či snaha přesvědčit sama sebe o něčem, v co už nevěřím? – Každopádně naprosto nesrovnatelné s realismem, úctou k vlastním ideálům a odvaze těch, kteří se po Červeném Hrádku (mnozí ještě dříve) vydali cestou podpory změn.

Kolik bude ještě potřeba dalších Fialových "Hrádků", než to dojde i posledním stafážistům?
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/12080-jakes-fiala-a-co-my.h