Vize, jakou potřebujeme/1153

Vize, jakou potřebujeme/1153

Třetí příspěvek, který jsem vybral, je od Emila Šilhána, uveřejňuji ve čtyřech částech.

Mj. – též autor tohoto článku vyjádřil chuť podílet se na tvorbě vize.

Vize skutečného sjednocení – část 3.

Emil Šilhán

Tento rok rozhodne o naší budoucnosti, mnozí to předpovídali již před několika lety, někteří již před desítkami let a je to zaznamenáno i v podvědomí části naší veřejnosti.

Zde si dovolím předložit příklad "nosné myšlenky" - předvolebního hesla, které může občany této země sjednocovat:

"Konec podpory politických stran a politiků, konec rozdělení společnosti dle ideologií politických stran".

Jedná se o pouhé předvolební heslo, ale je důležité, protože "ovce nechtějí přemýšlet, chtějí se správně rozhodnout". Není třeba se tomu divit, je to logické, je to výsledek života ve špatném systému.  Nechci tímto označením nikoho dehonestovat, ale takto jedná cca 65 % obyvatelstva, a to z různých důvodů.

(Prosím mějte na paměti, že označením "ovce" nechci nikoho diskriminovat, je to pouze označení té skupiny obyvatel, která má několik obecně podobných rysů chování právě s ovcemi.

)

Toto snadno pochopitelné heslo, může značnou část obyvatelstva sjednotit, ale logicky ne za nějakou novou politickou stranou. K tomuto heslu je tedy nutno vytvořit nosný systém řízení společnosti. Skutečnost, že je potřebná změna celého systému, a to nejenom řízení státu je mnohým známa, ale nikdo zatím, zdá se mi, nepřinesl jasnou koncepci.

Dnes je lidem předkládána teze typu: "politické strany jsou neodmyslitelnou součástí demokratického politického systému "

Ve skutečnosti byly politické strany začleněny do ústavy až na začátku 90. let našeho století.

Jejich neodmyslitelnost je tedy zakotvena pouze v našich myslích ve spojení s aktuálním systémem řízení, a to ještě po relativně krátkou dobu.

Proč se tedy není možno politickým stranám, jež jsou strůjci systému vlády tohoto státu, vyhnout?

Nosné heslo do předvolební kampaně tedy zdá se máme, ale co dál? Heslo samozřejmě nestačí, musí být vytvořen nový systém, respektive jeho "páteř", která musí být schopna prezentace, aby se další členové nového systému byli ochotni do vedoucích kruhů* přidat. Tato "páteř" je základ pro sjednocení vedoucích členů nového systému.

Dále je třeba vybrat "tvář" předvolební kampaně, osobu, nebo společenství několika "tváří". Tito jedinci zodpovědní za medializaci nového systému budou podrobeni schopnostem rétoriky každým dnem, a umožní ostatním na systému pracovat, protože pozornost médií a obyvatelstva bude stržena především na ně.

Mediální kampaň je základem úspěchu stávajícího systému, a proto dnes představitelé alternativní a mimoparlamentní opozice v hlavních mediálních prostředcích mainstreamu nedostávají šanci, ale není třeba se toho obávat.

Jen si představte situaci, kdy princip této vize, tedy heslo, páteř a tvář = nový systém, nadchne a osloví alternativní scénu jako většinu a ta se rozhodne do boje za naši budoucnost zapojit.  Když se zapojí média od malých, od jednotlivců aktivních na soc. sítích, po střední ( Rádio Univerzum, Inovace Republiky, Protiproud atd.), až po větší jako EPOCH TIMES, PRIMA NEWS, pak již "vlnu informací" nikdo nezastaví.

(Nicméně mediální propagaci je třeba zpracovat profesionálně do všech detailů, aby působila na jednotlivé sociální skupiny konkrétními a efektivními kroky. Tomu se tu však nechci věnovat.)

Vyvstává otázka, zda budou významní jedinci a společenství z oblasti alternativy a mimoparlamentní opozice ochotni propůjčit svou tvář této iniciativě. Základem musí být "obyčejná" práce v prospěch většiny a nikoliv jedince, protože je spolupráci třeba nabídnout všem, kteří mají schopnosti a ochotu spolupracovat, tedy nezávisle na příslušnosti k jakékoliv ideologii. Pak jak věřím, může dojít k všeobecné podpoře.

Ano je třeba sjednotit alternativu i opozici, ale zároveň "nezavírat dveře" před schopnými jedinci (a že jich není mnoho), které již v politice máme.

Pokud se nyní ta část národa, která má znalosti, schopnosti, morální, duchovní a etické vlastnosti, aktivně nezapojí do snahy změnit budoucnost našeho národa, ztratí v očích občanů kredit. Nejsem si jist, zda právě Aristoteles prohlásil "kdo má znalosti, má i povinnost je použít pro dobro všech", ale jsem přesvědčen, že tomu tak má být. (Doufám, že ve chvíli, kdy tyto řádky čtete si uvědomujete se všemi důsledky, že tím mám na mysli právě vás.)

Když jsem tuto vizi tvořil, zamýšlel jsem se také nad otázkou, jak definovat vztah Čechů k řízení státu, jaké máme národní cítění, sebevědomí, a to i z pohledu historického. Domnívám se, že jsme dlouhodobě vystaveni cílené snaze naše národní cítění potlačit. Ze strany církve, Anglosasů, Germánů a to snad již od dob středověku po současnost. Například tvrzení, že "jedno z možných vysvětlení etymologie názvu Slovan, Slované, pochází z nordického názvu pro otroka - Slav, Slave", je typickým příkladem snahy o deformování národní paměti.

Češi jsou potomci národa Boe, nejsme primárně bojovníci a kolonizátoři, ale máme v sobě potenciál spolu-práce, který je nutno probudit a vytvořit mu podmínky pro život. Boe (Čech) představoval ve středověku synonym pro vzdělanost a velkomyslnost. Bohemia = velkomyslná země (království).

Velmi přesně popsal náš národ R. Heydrich "Nordického, germánského člověka přesvědčíte nebo zlomíte. Čecha, slovanského člověka, lze jen těžko přesvědčit, vždy se ohne, nikdy ho nezlomíte. A když ho přestanete ohýbat a pustíte jej, tu se zase vzpřímí, zase tu stojí a znovu je vám protivníkem."

K tomuto citátu je nutno dodat, že jeho popis se týkal jen určité části národa, právě tak, jako moje výzva v podobě této vize, je určena jen těm, kteří nesou díky svým morálně volním vlastnostem "povinnost vůči zbytku našeho národa".

Nyní je třeba přejít od slov k činům, to je podstata této vize s mým pohledem na to, jak je možné postupovat. Jak bylo uvedeno, je třeba ji podrobit kritice v dialogu a cizelovat ke stavu, který bude možno prezentovat úzké skupině "zakladatelů sjednocení" pro nadcházející volby.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období mezi Vánocemi a Novým rokem jsem trávil v Athénách. Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

Jedno z nejhezších foto. Přitáhl jsem vzdálenou zasněženou horu. Karabolu, která má 1413 metrů nad moře. Pochopitelně zasněžený vrchol. Vzdušnou čarou je 20 km od centra Athén. Foceno z Akropole.

Tady je další výhled z Akropole.

Takto to tu nějak kdysi vypadalo. Vlevo nahoře Olympijský stadion. Ten antický.

Koule pokrytá tajůplnými symboly.