Vize, jakou potřebujeme/1148

Vize, jakou potřebujeme/1148

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/16

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

K teoretickým základům

Dobré teorie není nikdy dost. V předcházející části jsme využili (v implicitní podobě) teoretické prvky, které významně rozšiřují základní model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí. Musíme totiž vzít v úvahu dva podstatné momenty, které umožní přiblížit modely realitě a lépe je testovat:

Zaprvé to, že investiční příležitosti, kterými každý člověk disponuje, nejsou neměnné, ale vyvíjejí se. Lze zejména rozlišit investiční příležitostí:

- v podobě předpokladů pro rozvoj investičních příležitostí;

- investiční příležitosti, které vznikají rozvojem předpokladů pro využití investičních příležitostí.

Zadruhé to, že realizace investičních příležitostí (jejich podstatné části) dvou různých osob není na sobě nezávislá:

- existují investiční příležitosti jedné osoby, kterou daná osoba může zvýšit svůj budoucí příjem, pokud investuje do potlačení investičních příležitostí druhé osoby (investiční příležitosti spojené s pozičním investováním);

- existují investiční příležitosti jedné osoby, jejichž realizace generuje výnosné investiční příležitosti druhé osobě (komplementární investiční příležitosti).

Dobře navržené mechanismy by měly:

- omezovat roli pozičního investování;

- využívat kaskádové efekty (to, že některé investiční příležitosti jedné a téže osoby či ekonomického subjektu otevírají cestu k realizace jeho dalších, ještě více výnosných investičních příležitostí);

- vyvolat synergické efekty, kdy investiční příležitosti využité jednou osobou (jedním ekonomickým subjektem) otevírají cestu k realizaci výnosných investičních příležitostí druhé osoby (druhého ekonomického subjektu).

Ve všech třech případech se jedná o vztah mezi primárními a sekundárními investičními příležitostmi.

Diagnóza každého systému je zřejmá:

- buď převládne poziční investování a dochází ke dvojí ztrátě efektivnosti (jednak je část investičních prostředků využívána na poziční investování, které žádné pozitivní efekty nepřináší, jednak jsou eliminovány investiční příležitosti, které by mohly významné efekty přinášet;

- nebo převládne orientace na využití kaskádových a synergických efektů.

Praktické řešení spočívá ve vytvoření podmínek, za kterých cesta využití primárních investičních příležitostí otevírá cestu k využívání ještě výnosnějších sekundárních investičních příležitostí (kaskádového i synergického typu).

To nastává v případě, že konkurující si subjekty:

- nejsou omezovány vnější autoritou (včetně závislosti na prostředcích přidělovaných vnější autoritou);

- konkurenční prostředí eliminuje ty subjekty, jejichž ekonomická efektivnost je snížena vysokou mírou pozičního investování uvnitř nich.

Konkrétní příklad dvou firem:

- Jedna firma dostává od vyšší autority (určitého institucionálně zakotveného subjektu nebo více subjektů) neoprávněné dotace a předražené zakázky odměnou za to, že jsou z firmy vyváděny prostředky ve prospěch těch, kteří v dané institucionální struktuře působí). V takové firmě jsou starší, poctiví odborníci nepotřební, resp. mohly by vytvářet překážky omezující možnosti parazitování na společenském organismu.

- Druhé firma založila svoji ekonomickou efektivnost na tom, že její personální obsazení je založené na vytváření tvůrčího komplementárního (i z věkového hlediska) týmu, který je základem jejího inovačního potenciálu. K tomu si vytvořila vnitřní firemní kulturu a prosazuje se svou inovační aktivitou.

Úroveň institucionálního systému společnosti můžeme posuzovat podle toho:

- zda vyšší autorita vytváří rovnoprávně podmínky pro ekonomickou konkurenci firem;

- zda je provázána s některými firmami (a prostřednictvím nich vysává ze společenského systému veřejné prostředky ve prospěch struktur reprezentujících "vyšší autoritu"), zatímco v případě těch firem, které vsadily na rozvoj inovačního potenciálu, dbá ‚v lepším případě), aby "nepřerostly", nestaly se příliš nezávislými, nezačaly vytvářet s obdobnými firmami horizontální struktury doplňující se v rámci dělby práce a nezávislé na vnější autoritě.

Jak z tohoto hlediska funguje současný institucionální systém (coby vnější autorita)?

Co ke vztahu reálně fungujících a žádoucích mechanismů (ve smyslu teorie návrhu a uplatnění mechanismů) teorie návrhu a uplatnění mechanismů sděluje?

Aktuální úkol: Jak existující situaci popsat dostatečně obecným modelem, tak aby:

- v něm byly obsaženy všechny možné alternativy;

- všechny alternativy tendencí vývoje;

- role vnější autority a možnosti jejího působení na účastníky systému;

- poskytoval jednotnou výchozí symboliku pro řešení všech úloh, které v rámci systému vznikají.

Tomu se budeme věnovat v dalším pokračování. Nyní v závěru zdůrazníme jen to, že nastíněný koncept byl důležitou oporou při formulování představy o reformě penzijního systému, kterou jsme dali v předcházející části.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období mezi Vánocemi a Novým rokem jsem trávil v Athénách. Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

Akropole viděně z Nekropole. V Brně máme ještě Krpole.

Trochu jsem si ji přitáhl a získal impresionistický obraz.

Nekropole v plné kráse.

A takto to tady na přelomu roku kvete. U nás už taky bude brzy kvést.