Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Intelektuální historie teorie designu mechanismů sahá prinejmensím k utopickým socialistům devatenáctého století, jako byli Robert Owen a Charles Fourier. Tito myslitelé byli znechuceni tím, co povazovali za zlo vznikajícího kapitalistického systému, a tvrdili, ze socialismus nabízí humánnejsí alternativu, a nekdy se zapojili do zakládání experimentálních komunit, jako byla New Harmony v Indiane.
Prímejsí vliv na moderní teorii mela kontroverze o plánování, která dosáhla nejvetsí intenzity ve 30. letech 20. století. Hlavními protivníky na jedné strane byli Oskar Lange a Abba Lerner, kterí presvedcive tvrdili, že pri správném postupu může centrální plánování kopírovat výkonnost volných trhů (Lange 1936 a Lerner 1944). Tvrdili, ze plánování můze napravit závazná "selhání trhu" - zejména ta, která se projevila behem velké hospodárské krize - a tím potenciálně prekonat trhy. Na druhé strane Friedrich von Hayek a Ludwig von Mises tvrde odmítali moznost, ze by se plánovaný systém mohl nekdy priblízit úspechu volného trhu (von Hayek 1944 a von Mises 1920).
Tato polemika byla důlezitá a fascinující, ale pro nekteré pozorovatele, jako byl Leonid Hurwicz, byla také spíse frustrující. Důvodem byl nedostatek pojmové presnosti: kritické pojmy jako "decentralizace" zůstávaly nedefinované. Navíc argumenty uvádené obema stranami byly casto velmi neúplné. Cástecne to bylo proto, že jim jednoduse chybel technický aparát - zejména teorie her a matematické programování -, aby mohly vyvodit skutecne presvedcivé závery.
Zde vstoupil Leo Hurwicz. Inspirován debatou se pokusil podat jednoznacné definice ústredních pojmů a toto úsilí vyvrcholilo v jeho dvou velkých dílech Hurwicz (1960) a (1972), kde také zavedl kritický pojem slucitelnosti pobídek. Práce inspirovaná Hurwiczem a dalsími prinesla mezi ekonomy siroký konsenzus, ze von Hayek a von Mises meli ve skutecnosti pravdu - trh je "nejlepsím" mechanismem tam, kde (a) existuje velký pocet kupujících a prodávajících, takze zádný jednotlivý subjekt nemá významnou trzní sílu, a (b) neexistují významné externality, tj. spotreba, výroba a informace jednoho subjektu neovlivnují výrobu nebo spotrebu ostatních (*)." Mechanismy zlepsující trh jsou vsak obecne mozné, pokud je porusen jeden z techto predpokladů. Hurwiczova práce dala vzniknout rozsáhlé literature, která se do značné míry rozvetvila dvema různými smery. Na jedné strane existují práce, které vyuzívají speciální, vysoce strukturované soubory ke studiu konkrétních otázek, napríklad jak alokovat verejné statky, jak navrhovat aukce a jak strukturovat smlouvy. Na druhé strane existují studie, které získávají výsledky na obecné, abstraktní úrovni, tj. co nejméně predpokládají preference, technologie atd. Práce Erica Maskina (2008) v různých obdobích spadala do obou kategorií ovsem s důrazem na obecné výsledky.
* Viz napríklad Peter Hammond (1979), který zhruba ukazuje, ze konkurenční trh je jediným mechanismem slucitelným s pobídkami, který vede k individuálně racionálním a Paretovsky optimálním výsledkům, a James Jordan (1982), který ukazuje totéz, pokud slovo "slucitelný s pobídkami" nahrazeno slovem "informacne dostatecný", za předpokladů (i) a (ii).
' Viz například Theodore Groves (1973) a Edward Clarke (1971) pro prípad verejných statků a Jean-Jacques Laffont (1985) pro prípad informacních externalit.