M. Slouka: K debatě o vizi

Zatímco v seriálu k vizi běží důležitá série k teorii mechanismů (což je součást teorie her s největší mírou angažovanosti při řešení reálných společenských problémů), probíhá v okruhu pěstitelů vize diskuse k otázkám, které s tímto tématem více či méně bezprostředně souvisejí. Vybírám několik významných příspěvků z této diskuse a zařazuji je paralelně se sérií k teorií mechanismů s tím, že je pak ve vhodném kontextu zařadím i do seriálu k vizi.

Druhý příspěvek, který jsem vybral, je od Miroslava Slouky, je inspirující i osvěžující. A přímo k věci. Mj. – autor vyjádřil chuť podílet se na tvorbě vize.

Pár poznámek po debatě k VIZI, konané dne 12.1.2025

Miroslav Slouka

Když už jsme "narazili" (ale byl to opravdu jen letmý dotyk) na "metodologii", pak bych rád upřesnil toto:

Vize by měla mít (nejméně) tři oddíly: A. současný stav, B. stav žádoucí; C implementace.

Jelikož budou výsledky směřovat jak k širší veřejnosti, tak i k odborníkům jednotlivých oblastí a problematik, pak považuji za klíčové rozhodování o "jazyku", kterým budou všechny 3 části formulovány. Jazyk musí mít co možná správně a funkčně definované pojmy, pohyby, zásahy/opatření. Uvědomme si, proč např. řečník na místo "řád", nebo "socioekonomická formace" použil termín "paradigma". Slovník nemůže mít příliš konotativních výrazů, směřujících k marx-leninské teorii, jinak nebude bohužel brán tento podnik jako důvěryhodný.

Rovněž by měly být charakterizovány různé systémy a subsystémy společnosti, a mělo by být jasno v prioritách těchto subsystémů i v otázce vhodnosti jejich postulování, vyčlenění a "řešení" samostatnou analýzou a narací.

Jedno pnutí je tedy vzhledem k potenciálnímu čtenáři, další pnutí bude mezi disciplínami, které operují často stejnými termíny, ale s odlišným významem (tedy odlišnými pojmy!) A rovněž obráceně vzato, každá disciplína má "své" nové pojmy, na které je zvyklá, a bude na rozhodnutí, zda je používat v kontextu dané disciplíny a zda, nebo jak je používat na celek tak, aby to nekolidovalo s jinými významy jiných částí.

Analýza současného (a poté i žádoucího) stavu bude muset také vyřešit dekompozici celku "právě takovým navrhnutým" systémem, který bude odpovídat záměru/cíli celé práce. Tady ovšem nelze přehlédnout to, že už samotný teoretický pohled na "změť", která stojí před námi, vyvolává otázku, jak oslovovat (jakým jazykem, jakými pojmy) jednotlivé skupiny či vrstvy společnosti funkčním způsobem. Často totiž analyzujeme společnost jako celek, nebo jen některé jeho základní vrstvy, aniž bychom dobře znali skutečný stav diferencovanosti "životních způsobu", od kterých se ta která "řečová hra" odvíjí.

Často se osvědčuje i "oddělené rokování" o metodologických otázkách, při současném používání dalšího "metaslovníku", jímž budou metodologické otázky řešeny (tj. "mimo" obsah řešení základní posloupnosti směrem ke stavu žádoucímu). I tento "metajazyk" musíme dobře znát.

I když jsem "implementaci" zařadil až na třetí místo v pořadí, je třeba na ní myslet už při formulování vhodných pojmů, z nichž některé budou klíčové, jiné spíše doprovodné. Implementace je "samostatnou" činností do té míry, do jaké budeme rozplétat ve svých úvahách "priority" jednotlivých "článků", představujících "události změny". Implementace by měla analyticky jít do větší hloubky (větší délky řetězů podmíněnosti).

Připomenu (možná trivialitu, možná ne), že každý "pojem" a tudíž i každá "pozorování" a "představování si" jsou vždy již "předem impregnovány" nějakou teorií (Quine). Celek se "skládá z různých teorií", které by do sebe měly zapadat (být vůči sobě "konsilientní").

Zároveň platí, že originálního řešení se dosahuje zpravidla tím, že se vyřeší rozpory mezi jednotlivými pojmy a případně se zavedou termíny (a pojmy!) jiné, vyhovující lépe poznané skutečnosti a představám jejích změn.

Při nedělním setkání mj. vyplynula i otázka, jakým způsobem pracovat s "rychlými proměnami" předmětu zkoumání (subsystémů společnosti). Každá analýza je přitom "synchronickým řezem", analýza možnosti implementace pak musí pracovat s "dvojí časovostí", neboli sladit proud již probíhajících změn a procesů se změnami, které mají být náplní implementace.

Často se v podobných úvahách objevují zkraty typu: "a pak už se to nějak samovolně stane (rozpadne, zmizí, objeví se) atd. I tady mají veškerá tato "dokonání" řetězce podmínek a z nich vyplývajících opatření či "ošetření", kdy je třeba "samopohyb" držet v žádoucí trajektorii změn.

Při myšlenkové "dekonstrukci" i následné "konstrukci" žádoucího stavu je třeba promýšlet "kroky jednotlivých hráčů" a provádět "analýzy citlivosti" (kam až sahají dané předpoklady, které často bereme jako samozřejmé), a rovněž pracovat s analýzami a "řízením rizik".

(Pokračování diskusních materiálů)