Příklad stability mechanismů: JZD Slušovice

Příklad stability mechanismů: JZD Slušovice

Zatímco v seriálu k vizi běží důležitá série k teorii mechanismů (což je součást teorie her s největší mírou angažovanosti při řešení reálných společenských problémů), probíhá v okruhu pěstitelů vize diskuse k otázkám, které s tímto tématem více či méně bezprostředně souvisejí. Vybírám několik významných příspěvků z této diskuse a zařazuji je paralelně se sérií k teorií mechanismů s tím, že je pak ve vhodném kontextu zařadím i do seriálu k vizi.

První příspěvek, který jsem vybral, je od Jiřího Kohouta. Zajímavý a přínosný je tím, že řadu otázek, které nastoluje teorie mechanismů, zařazuje přímo do jednoho z podstatných historických kontextů:

Pamětník o stabilitě mechanismů uvnitř JZD Slušovice

Jiří Kohout

Dnes jsem vedl asi hodinový rozhovor s jedním z pamětníků na JZD Slušovice, který pracoval v jeho bývalém vedení. Vaše poslední dva články o teorii návrhu a uplatnění mechanizmů mně přivedli na dvě zcela jednoduché otázky související s vaším výkladem.

Jednalo se o čistě praktické otázky z fungování uvnitř JZD Slušovice, které ale naprosto souvisí s teorií mechanismů, protože jsou příkladem toho, jak stabilní může být mechanizmus, když je navržen i s okrajovými podmínkami správně.

Otázka č.1 - Byl v rámci let 1963 - 1989 někdy učiněn pokus o odvolání pana F. Čuby z funkce předsedy družstva?

Odpověď pamětníka:

Nebyl jsem v JZD Slušovice od prvního zvolení p. Čuby na pozici předsedy. Nastoupil jsem až v roce 1972, tedy mohu hovořit pouze za tyto roky. Předseda byl volen řádnou členskou schůzí. Schůze byly pravidelné, ale moc jsem se jim nevěnoval. Na předsedu byl vždy navrhován jediný kandidát p. Čuba, nepamatuji si, že by někdy došlo k tomu, že by byl navrhován protikandidát. Situace byla taková, že si dovedu dost dobře představit, že kdyby byl navržen protikandidát, a byl-li by byl lepší než p. Čuba, tak by si jej družstevníci zvolili. Nikdo takový se ale za celé období nenašel.

Komentář:

Proč jsem se na toto ptal? Pro mne je to jeden z mála důkazů potvrzující, že správně navržený systém může fungovat stabilně a všeobecně prospěšně. Každý systém se vyvíjí s tím, jak se mění okrajové podmínky, a jak na ně systém dynamicky reaguje. JZD Slušovice se v letech 1963 - 1980 příliš nevymykalo z průměru. Ano byla tam vyšší produktivita práce, zejména kvůli zavedení přidružené výroby, ale raketový růst tržeb přišel až po tomto období se zavedením strategických programů. Období 1963 - 1980 bych nazval hledáním způsobů jak?, období 1980-1989 bylo obdobím raketového růstu - dvě naprosto odlišná období, ale stále stejný předseda.

Důležité je si uvědomit, že předseda družstva byl zvolen vždy členskou schůzí na období 2 let. Ustanovení do funkce tedy bylo daleko více demokratické v porovnání např. s řediteli v národních podnicích. Našel-li by se někdo, komu by družstevníci více věřili, nebo kdo by pomocí pozičního investování nastolil atmosféru znevýhodňující p. Čubu, tak by velmi jednoduše došlo k výměně předsedy.

Otázka č.2 - Při předávání pracovišť do Socialistické péče mohlo dojít k situaci, kdy vedoucí skupiny pracovníků, která si převzala pracoviště do své péče se rozhodl, že z nějakého důvodu při odměňování významně upřednostní jednoho, nebo více členů skupiny před ostatními členy. Vznikla někdy takováto situace? Jak by se tomuto mohli členové skupinky bránit? 

Odpověď pamětníka:

Nevím, že by někdy v JZD k tomuto došlo. Naše snaha byla dělat tyto skupinky co možná nejmenší a s co možná nejpodobnější náplní práce, aby k tomuto nedocházelo. Byly jsme hodně rovnostářští, a nedovedu si představit takovou situaci. Náš ideál byl, aby se vytvořil takový systém, kde každý pracovník bude zodpovídat jen sám za sebe. Ideál byl velikost skupiny - 1 pracovník.

Nepamatuji si, že by se kdy nějaká skupinka rozpadla. Byla-li nějaká nespokojenost, tak si zvolili jiného "předáka".

Pamatuji si dokonce, že otec pana předsedy F. Čuby jako vedoucí stavebního podniku čelil dvěma stávkám, kdy stávku vedla jeho snacha - ale i to se zvládlo.

Komentář:

Otázku jsem položil zcela záměrně. Zajímalo mně, zda se něco takového dělo, jaká by byla reakce atd. Rozdíly v odměňování jsou dnes nejčastější důvod nespokojenosti na pracovišti a vytvářejí prostředí umožňující poziční investování. JZD Slušovice jsou mým tématem dnes už víc jak 10 let, mám načteno, shlédnuto snad vše, co na toto téma vyšlo, ale nikde se nepíše ani nemluví o každodenním životě družstevníka. Záměr mého dotazu byl, zda v systému JZD mohl vzniknout zárodek pro nespravedlnost a následné zneužití a poziční investování. Odpověď je, ano mohl, ale byl systematicky potírán nastavením pravidel, které vedli k tomu, že na místa vůdců se systémově nemohli prosadit lidé, kteří by pletichařili a upřednostňovali zájmy své nad zájmy skupiny. V takové případě by došlo k poklesu výkonnosti skupiny, následně špatnému hodnocení při tříměsíčním vyhodnocení, následně k odvolání z funkce a určení nového vedoucího. Pro tento systém stačí jeden velmi dobrý vedoucí na pozici předsedy, a jeho nekompromisní hodnocení svých podřízených, a celý systém je uveden v chod.