Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Pro doplneni ...VINCENT P. CRAWFORD, Kalifornská univerzita v San Diegu
V literature o spravedlivém delení hraje důležitou roli metoda "rozdel a vyber". Tato technika rozdelování balícků statků se zdá být nestranná, vyzaduje jen malou spolupráci agentů a je témer bez administrativních nákladů. Je proto do jisté míry záhadou, ze nasla tak málo uplatnění v reálném svete, kde nekdy i zdlouhavá a nákladná jednání vedou pouze k nedokonalým dohodám. Bud má tato metoda nevýhody, které jeste nejsou dostatecne pochopeny, nebo je nedostatecneě vyuzívána. Vicent Crawford zkoumá hru, která vzniká, kdyz se dva agenti dohodnou na pouzití metody rozdel a vyber. Analýza vede k vyresení výse zmínené hádanky a identifikuje trídu situací, kdy lze důrazně doporucit nahrazení konvencních rozhodcích postupů metodou rozdel a vyber. Dále se ríká, ze agent, který by dal prednost balícku zbozí jiného agenta pred svým vlastním, závidí druhému agentovi. Alokace, pri níz zádný agent nezávidí druhému, se bude nazývat a/air alokace.
Známou vlastností dvouclenné verze hry rozděl a vyber je, ze kazdý hrác si můze zajistit, aby U.e nezávidel druhému. Rozdelovatel (D) toho můeze dosáhnout tím, ze rozdelí tak, aby lez byla lhostejná k volbě jeho soupere; vybírajícímu (C) stací, kdyz si po rozdelení D vybere svůj nejpreferovanejsí balícek. Je zajímavé, ze hráci si mohou pojistit, ze výsledek hry je spravedlivý, ale k posouzení její uzitečnosti jako spravedlivého rozdelovacího prostredku je treba více informací o alokacích, které hra skutecne generuje. Je myslitelné, že v prípadě hráců motivovaných vlastním zájmem by hra mohla generovat nespravedlivou alokaci navzdory výse uvedenému výsledku. Abychom se dozvedeli více o metode rozděl a vyber, predpokládáme, ze hráči se snazí získat co nejzádanejsí balíček. Predpokládá se také, ze se nechovají kooperativne, protoze vyjednání vzájemně prijatelného vyrovnání by bylo relativne snadné, kdyby byli ochotni
spolupracovat, a metoda by pak byla zbytecná. V. Crawford v clánku je formuloje problém D a je charakterizována jeho optimální nekooperativní strategie. Jak naznacují Kolm, Luce a Raiffa a Singer, bezný názor, ze D by mel rozdelit svazek tak, aby D byl lhostejný k volbe C, je mylný. Pokud D s jistotou zná preference C, za velmi obecných podmínek - zhruba, ze chování hráců lze popsat maximalizací spojitých a silně monotónních funkcí uzitku a ze statky jsou homogenní a dokonale delitelné – jeho optimální strategie zahrnuje rozdelení svazku tak, aby to byl C, a nikoli D, kdo je lhostejný k jeho volbe.
Jakmile je optimální strategie D charakterizována, vyplývá z toho nekolik zajímavých záverů. Jak upozornuje Kolm, Luce a Raiffa, se domnívají, ze v prípadě, kdy se strategie alokace vyplývající z této hry jsou vzdy Paretovsky efektivní, je nepravdivé. Za predpokladu konvexních preferencí Kolm ukazuje, ze výsledkem hry je spravedlivá alokace, formalizuje a dokazuje Luceovo a Raiffovo tvrzení, ze role rozdelovatele je výhodou, pokud D zná preference C, a konstatuje, ze pokud jsou preference konvexní a identické, hra generuje Paretovsky efektivní alokaci a zachází s
agenty stejne. V. Crawforduv prispevek obsahuje nové důkazy vsech techto výsledků, které se nespoléhají na konvexitu, a zavádí nekteré zcela nové vety. Ukazuje se, ze alokace, která je výsledkem hry, zachází s agenty méne rovně nez alokace konkurencní rovnováhy s rovným příjmem a za dalsího mírného behaviorálního predpokladu je efektivním bodem v mnozine vsech spravedlivých alokací. A konecne, výsledky rovného zacházení a Paretovy efektivnosti získané pri identických preferencích jsou robustní v tom smyslu, ze pokud mají agenti témer identické preference, je výsledkem témer rovné zacházení a témer Paretova efektivita.