Vize, jakou potřebujeme/1134

Vize, jakou potřebujeme/1134

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/67

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

88. článek: Několik poznámek k důchodové reformě,20.11.2024, Ilona Švihlíková

Celé zde: https://casopisargument.cz/60585

Pojednání Ilony Švihlíkové k tzv. důchodové reformě je významné z několika hledisek. Navazuje na článek J. Mertla a publikační platformu !Argumentu obsahově doplňuje o důležitý aspekt současného dění. Věnuje se jedné ze zásadních otázek, které budou hrát významnou roli v nadcházejících sněmovních volbách i po nich (ukáže se, kdo jak to myslí a myslel vážně se skutečnou změnou). V neposlední řadě poskytuje důležitý podkladový materiál pro ilustraci toho, jaký metodologický význam má a zejména může mít teorie mechanismů (jejich designu a implementace).

Několik poznámek k důchodové reformě – část 1.

Ilona Švihlíková

Tak nám vláda přišla s důchodovou reformou, paní Müllerová. Vzhledem k neoblibě této vlády, a k tomu, co to vlastně provedla, je šance, že nějaká příští vláda udělá z reformy kuličku, na kterou s chutí šlápne. To, že vláda protlačuje návrhy silou, že vytváří neskutečný chaos, že opakovaně obelhává odbory a vysmívá se sociálním partnerům – to už je jaksi politický kolorit zpupnosti pěti/čtyřdemolice. Točit celou reformu na parametru věku odchodu do důchodu je prostě špatně. Jednak již delší dobu vidíme nárůst počtu lidí využívající předčasné důchody. Vláda si ani nebyla schopná zjistit, proč lidé odcházejí dříve do důchodu? Je to proto, že už jsou "za vodou"? Protože už nemohou, jsou nemocní a unavení? Nebo protože druhou alternativou vedle předčasného odchodu do důchodu je být nezaměstnaný (resp. nezaměstnatelný?). Jak je možné, že vláda staví reformu na parametru, který už nyní není relevantní, a ani se neobtěžuje si zjistit, jaké motivace stojí za využíváním předčasných důchodů?

A dále: Omezit kategorii náročné profese, a přitom operovat pojmy a kategoriemi, které nemají žádnou legislativní oporu (povinná platba zaměstnavatele u náročných profesí a nepovinný pilíř, co to jako má být?), to je další chucpe současné vlády.

Podívejme se nejprve na několik základních parametrů současného systému, než pak předložím návrhy rozprostřené mezi několik kroků a období, jak by bylo nejvhodnější situaci řešit.

Podotýkám, že můj přístup vychází z toho, že

a) Lidé jsou bohatství naší země. To, že se dožívají vyššího věku, se musí ekonomicky a společensky projevit pozitivně. Reforma je tu proto, aby využila potenciálu lidí a zajistila jim důstojné a naplněné stáří.

b) "Problém" tedy nespočívá v tom, že se lidé dožívají vyššího věku, přičemž lidský věk má samozřejmě své geneticky dané limity, ale to, že se v uplynulých třiceti letech narodilo méně dětí. Propopulační politika musí být součástí sociální politiky, když ne z důvodu stability průběžného systému (což lze řešit i jinými způsoby), pak určitě jako nástroj zachování národa.

c) Jakýkoliv důchodový systém stojí na určitém mechanismu přerozdělování mezi těmi, kteří vytvořili hodnoty a nyní již z řady důvodů nemohou a mezi těmi, kteří jsou aktivní v dané době. Každá společnost nějaký takový mechanismus musí mít, jinak se její společnost rozpadne v mezigenerační válce a nenávisti (která je ovšem pro řadu politiků velmi atraktivní nástroj, jak získávat hlasy).

d) Klíčový parametr je, že budoucí společnost (ekonomika) musí generovat hodnoty. Je vcelku jedno, v jakém mixu (lidé x kapitál (roboti, AI) je bude generovat, protože to lze vyřešit mechanismem redistribuce bohatství. Katastrofa je, pokud nic negeneruje. V takovém případě může být klidně věk odchodu do důchodu stanoven na 105 let. Úvahy typu "bude jeden pracující na tři důchodce" jsou relevantní jen z hlediska zdanění práce (pokud chybí zdanění kapitálu). Opakuji: hlavní je, kolik hodnoty dokáže taková společnost vytvořit! Pokud díky vyšší produktivitě práce za využití moderních technologií vytváří větší hodnoty, pak jde jen o to najít mechanismus, který tuto hodnotu bude ve společnosti redistribuovat.

e) Reforma je prováděna postupně. První fáze je elementární nastavení pořádku v systému.

K tomu:

Za povšimnutí stojí především upozornění na to, že vláda silou moci prosazuje paušální nucené prodloužení doby odchodu do důchodu, přitom i při současném nastavení délky odchodu do důchodu dochází k nárůstu těch, kteří tuto možnost využívají, či v mnoha případech spíše zneužívají. Oprávněně si klade otázku: "Jak je možné, že vláda staví reformu na parametru, který už nyní není relevantní, a ani se neobtěžuje si zjistit, jaké motivace stojí za využíváním předčasných důchodů?"Tady by to chtělo na danou otázku odpovědět: Vláda ustupuje tlaku lobby vysokopříjmových kategorií (z lékařských, právnických, poradenských apod.) profesí. Je to jeden z naprosto typických projevů pozičního investování, při kterém prostřednictvím selhávaní institucí vysokopříjmové skupiny diskriminují občany s nižšími a středními příjmy. Nebezpečí není jen v tom, že je tím ohrožována udržitelnost penzijního systému, ale podlamována solidarita ve společnosti. Průběžný penzijní systém by měl být (a může být!) nastaven tak, aby byl oporou i pro vyšší střední vrstvy, které se podstatným způsobem podílejí na kvalitě společenských vztahů. Vláda drobnými dílčími kroky vzdálila penzijní systém od této role (např. snížení odvodů sociálního pojištění pracujícím důchodcům místo zvyšování doživotní renty). K tomu se ještě dostaneme.

Většina z bodů (až na jednu výjimku), kterými předznamenává svůj článek, je dobře formulována. Ocenit je nutné především ten první: "Reforma je tu proto, aby využila potenciál lidí a zajistila jim důstojné a naplněné stáří."Tj. aby místo paušálního vynucování motivovala k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění dle individuálních možností každého.

Formulování bodu c) je nepřesné, resp. přinejmenším si zasluhuje doplnění. V průběžném penzijním systému nejede ani tak o solidaritu "mezi těmi, kteří vytvořili hodnoty a nyní již z řady důvodů nemohou, a mezi těmi, kteří jsou aktivní v dané době" (tj. mezigenerační), ale o solidaritu mezi těmi, kteří ve vyšším věku mohou a chtějí pracovat, a těmi, kteří z různých důvodů již pracovat nemohou (tj. vnitrogenerační solidaritu, která dává pojmu "pojištění" smysluplný obsah). To má pro konstrukci funkčního systému zásadní význam. Kromě toho musí být vhodnou formou do systému zabudována ještě příjmová solidarita.

Výše uvedené poznámky rozvinu v dalších pokračováních.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pohled z Havraní skály. Trochu jsem si přitáhl moře, Salaminu a Peloponés.

Detail místní přírody.

Pohled z Havraní skály, vpravo je vidět Akropole, vlevo moře u přístavu Pyreus.

Střed Athén vpravo od Akropole (ta je víc vlevo). Je vidět, že poměrně vysoké kopce jsou i v centru Athén.