Vize, jakou potřebujeme/1129

Vize, jakou potřebujeme/1129

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/63

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

85. článek: Je český sociální systém neudržitelný?,2.10.2024, Jan Mertl

Celé zde: https://casopisargument.cz/59653

Příspěvek Jana Mertla otevírá problematiku, které takto systematicky nebyla do té doby věnována na stránkách časopisu !Argument dostatečná pozornost.

Podstata jeho sdělení je srozumitelně vyjádřena hned v první části jeho pojednání.

Je český sociální systém neudržitelný? – 1. část.

Jan Mertl

V souvislosti s bilancí veřejných rozpočtů a sociálně-ekonomickým vývojem se v médiích často objevuje otázka udržitelnosti českého sociálního zabezpečení. Většinou mají autoři na mysli udržitelnost finanční, tedy fakticky ufinancovatelnost efektů jednotlivých sociálních systémů v daném fiskálním roce a do budoucna. A podobně jako Národní rozpočtová rada, docházejí k závěru, že za daných parametrů to může být složité, v pesimistických projekcích až fatální.

Příčinou těchto závěrů však není konstrukčně či systémově daná neudržitelnost dostupnosti příslušných efektů (jako je třeba doživotní starobní důchod v adekvátním náhradovém poměru, dostupná zdravotní péče, náhrada výdělku při nemoci aj.), ale to, že české sociální zabezpečení se zmítá v neujasněnosti žádoucího sociálního modelu, konfliktu protichůdných a v deklaratorní rovině často ideologicky vyhraněných pozic relevantních politických sil, převažující averzi Čechů k placení daní a nepochopení základních daňových principů, ale i redukci sociální politiky na její nejužší pojetí "péče o potřebné a znevýhodněné".

Tento stav není úplně náhodný – je částečně výsledkem průběhu transformace české ekonomiky, kdy za socialismu sociální politika deklaratorně nebyla potřebná, neboť základní teze spočívala v tom, že všichni se budou mít v zásadě souměřitelně a nikdo bez vlastního zavinění nebude vyčleněn ze společnosti. Že to tak vždy úplně nebylo, je také pravda, nicméně výchozí pozice pro ekonomickou transformaci byla taková, že začneme sociální politiku nově a účelně koncipovat, aby tuto transformaci umožnila a podpořila bez výraznějších sociálních otřesů. Nicméně záhy se ukázalo, že řada relevantních aktérů chápala sociální politiku primárně v jejím nejužším pojetí, a zejména v první dekádě po sametové revoluci dominovalo v české sociální politice z hlediska ideového liberální pojetí. To oslovovalo i část veřejnosti, k čemuž přispěly nové možnosti, které se pro řadu lidí otevřely a souměřitelná výchozí pozice většiny obyvatel.

Současně se konstituovala nová daňová soustava, z níž připomeňme alespoň zavedení DPH a vytvoření systému sociálního a zdravotního pojištění. Zatímco před rokem 1989 byla daňová politika v zásadě determinována dosaženým předstupněm očekávané socializace výrobních prostředků a dalších aktiv – konec konců jedním z komunistických ideálů byl "stát bez daní" (plná socializace = nebude z čeho daně vybírat a stát bude financován ze samotných výnosů společného vlastnictví) – v tržní ekonomice se očekávalo, že daně budou hrát standardní roli zdroje financování veřejných statků a služeb, jako je tomu ve většině vyspělých zemí. Nicméně na to nebyla česká veřejnost zvyklá a postupná konstituce daňového systému s sebou nesla také rozvoj nového národního sportu – vyhýbání se a obcházení daňové povinnosti. Vedle zjevných daňových podvodů si lze vzpomenout např. na sbírání účtenek v rámci rodin a kamarádů do účetnictví OSVČ, když ještě jejich daňový základ byl kalkulován pouze jako rozdíl skutečných příjmů a výdajů.

K tomu:

Hlavní sdělení lze stručně zformulovat takto: Problém udržitelnosti českého sociálního systému nehledejme v něm samotném, ale v tom, jak je nastaven daňový systém. Při dobře nastaveném a ošetřeném daňovém systému se o udržitelnost českého sociálního systému nemusíme obávat. To nejcennější nacházíme až v závěru jeho článku:

Dobře si zapamatujme. Dobrý sociální systém má i zdrojovou roli a tato role poroste. Zásadním způsobem. V takové míře, že se stane hlavním faktorem ovlivňujícím jak dynamiku, tak i kvalitu ekonomického růstu.

Proto si prizmatem tohoto veledůležitého závěru ukážeme některé další myšlenky uveřejněné v Mertlově pojednání, které je poměrně dlouhé, takže budu postupovat selektivně. Rozkliknutím odkazu na článek si zájemce otevře přístup k celému textu, což mu vřele doporučuji, protože vynechávám i celou část, kde jsou formulována rozumná doporučení, jak zkultivovat daňový systém.

(Pokračování dokončením reflexe Mertlova článku)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období relativního klidu mezi  Vánocemi a Novým rokem jsem strávil v Athénách. Město obklopené horami. Příroda je zde poznamenána trochu větším chladem než v jiných částech šířeji pojatého Středomoří. Patrně je to dáno tím, že studený vzduch sestupuje z hor, které v bezprostředním okolí dosahují od 1.000 až do 1.400 metrů nad mořem. Kromě památek jsem se zaměřil i na poznávání zdejší přírody, která sazahuje až do centra města.

Centrum Athén je doslova prošpikováno antickými památkami.

Plaka. Něco jako Malá Strana u nás.

Toto už je z dalšího dne. Výlet do Pyrea. Kostel Nejsvětější Trojice.

Jesličky před kostelem. Jako u nás.