Vize, jakou potřebujeme/1128

Vize, jakou potřebujeme/1128

Zajímavý a významný pohled na pěstování vize vrhl Dušan Mišík. Z "druhé strany", tj. z hlediska jsou vizi nechceme:

Vize, kterou nechceme/2

Dušan Mišík

Vědeckotechnická revoluce a možnosti jejího využití u zneužití

Radovan Richta v Civilizaci na rozcestí zdůrazňuje význam vědy, vědeckotechnické revoluce ve změně poměrů ve společnosti. Jeho uvažování předpokládá řetězec změn. Rozvoj vědeckého poznání bude měnit charakter výrobních sil směrem k automatizaci a nahrazování řady nudných činností automaty.

To zvedne produkci, sníží čas nutný pro reprodukci individuí i společnosti, což bude znamenat zvětšení objemu volného času a nově nabytý volný čas umožní rozvoj intelektuálních schopností člověka i rozsah jeho poznání. To bude mít následně vliv na další rozvoj produkčních sil, které ještě více osvobodí člověka od práce, nutné k reprodukci jednotlivců i společnosti jako celku. Zanikne úsilí lidí žít na úkor druhých. Svoboda tvořivosti lidí umožní rozvoj jiných lidí a společnosti jako celku.

Skupina kolem Radima Valenčíka dospěla v určení vize k poznatku, znázorněnému v níže vloženém schematu:

1) Posun ve vidění reality:      _od↑^k

Upouští od původní vize, kdy proletariát převezme politickou moc, odstraní soukromé vlastnictví výrobních prostředků a postupně vytvoří rozvojem produktivních sil sociálně spravedlivou společnost, v němž svobodný rozvoj každého bude podmínkou svobodného rozvoje všech. Společnost, ve které nebude uplatňován útlak jedněch nad druhými, společnost, kde se všichni naučí dodržovat elementární pravidla lidského spolunažívání při zachování široké rozmanitosti jedinců. V souladu s R. Richtou klade důraz na rozvoj poznání, vědy a vědeckotechnické revoluce.

I když je mi tato vize velice sympatická, musím poznamenat, že J.N. Harari také počítá s evolucí lidstva pomocí poznání, vědy, vědeckotechnické revoluce a dokonalejší práce s informacemi. Dotahuje však věc k vytvoření kasty bohů a jejich servisní třídě, vylepšených geneticky, pomocí čipů a nutných změn pro stabilizaci společnosti, nalezení funkčního a harmonického vztahu s přírodou. A to i za podmínky drastického snížení populace na planetě.

Abych to shrnul. Jak R. Richta tak i WEF ovlivněno teorií J.N. Harariho vycházejí z evoluce společnosti na základě rozvoje poznání, uplatněného ve zdokonalení produkčních sil, které povedou ke změně člověka a společnosti. Obě vize zastávají stanovisko evoluce, ale každá jinak. Vypadá to tak, že k rozvoji poznání a produktivních sil musíme přidat další podmínky. R. Richta i WEF vychází ze skutečnosti změny produkčních sil a z této skutečnosti odvozuje možnost, kterou systematizuje do vlastní vize. K tomu je třeba vzít v úvahu, že každý ze subjektů je determinován svým společenským postavením a kulturou spojenou s jeho sociálním zařazením ve společenském řebříčku. Z jeho postavení a kultury vyplývá i vůle zabývat se vlastní vizí a dotáhnout ji až do stanovení cílů a jejich dosažení. Zastánci Harariho vize mají silnou motivaci zachovat svoji dominantní pozici. Mají k tomu znalosti a zdroje, zejména si mohou najmout ty nejlepší specialisty na všechno. Vedle toho dochází k jevu, že část jednotlivců z řad majetné třídy vystoupí proti vizi právě této třídy. Z důvodu lidských, nebo z důvodů logických, kdy mají na stávající skutečnost a možnosti budoucího vývoje jiný pohled než většina příslušníků vlastní třídy.

Pracující třída připomíná spíš strategii sardinek. Plují v houfu, a když predátor nějakou uloví, stále jich zůstává hodně. Pravděpodobnost, že sardinky mohou přijít o život, se pohybuje v řádu setin procenta. Takže stanovisko sardinky by mohlo znít: "MĚ SE TO NETÝKÁ". Riziko je enormně malé. Smůla sice někoho postihne, ale mě rozhodně ne. Sardinky však nesmí potkat lovící skupinu delfínů. Jsou to velice inteligentní bytosti, disponující bohatým slovníkem. Při lovu postupuji společně, dokonale koordinovaně. Obyčejně vyloví hejno sardinek téměř do posledního kusu. Tento postoj se naštěstí netýká všech příslušníků pracující třídy. Jejich působení spolu s rostoucí nespokojenost pracující třídy s poměry časem vybuchne rozloží stávající poměry. Pak bude velice záležet na tom, jestli bude existovat připravení skupina lidí pro řízení společnosti, nebo se společnost propadne do chaosu, který bude mít za následek destrukci produkčních sil a značné lidské oběti.

Kdybych si měl dnes vsadit na vítěze ve vizích, vsadil bych na vizi Y.N. Harariho. Sám jako jednotlivec nemám možnost vetřít se do přízně mocných a zajistit si přežití genetickým vylepšením a zařazením do servisní třídy. Spíš je pro mě určena eutanázie kanadského premiéra Justina Trudeaua. Pro mnohé spoluobčany je vize přežití a zařazení se do servisní třídy přijatelná strategie. Naděje je součástí vůle k životu. Hodně lidí cítí naději, že depopulace půjde mimo ně. Naopak, že jejich schopnosti a píle je zařadí do kasty jednoho promile vyvolených bohů, nebo aspoň do servisní třídy. Bohatství teče plným proudem. Stačí se pouze přičinit. Živoření a depopulace jsou konspirační pohádky a pokud ne, tak postihnou pouze líné a neschopné spoluobčany. Bez nich bude svět lepší. Tak smýšlí ještě velká část lidské populace.

Svět se mění. Co bylo nemyslitelnou konspirací, získává i prostým okem rozeznatelné obrysy. Doufám, že lidé prohlédnou situaci a seznámí se se skutečností a z ní vyplývajícími možnostmi budoucnosti. Na rozdíl od sardinek opustí pasivitu, lhostejnost k vlastnímu bytí a začnou aktivně pracovat na svém přežití. Začnou jako vědomý subjekt ovlivňovat evoluci, které jsou součástí. Odmítnou vizi, kterou nechceme.

K tomu:

Já si naopak vsadím na vítězství normálních lidí. Výše uvedený střet, který z určitého hlediska D. Mišík mapuje poměrně přesně, je nutné doplnit ještě o jeden aspekt. Jedná se o standardní střet v dějinách, kdy se ti, kteří mají privilegia, brání nástupu nového. Jak říká D. Mišík: "Zastánci Harariho vize mají silnou motivaci zachovat svoji dominantní pozici."Jenže toto už neplatí:"Mají k tomu znalosti a zdroje, zejména si mohou najmout ty nejlepší specialisty na všechno."Jakmile se však někdo vydá cestou obrany výsad, které se přežily, spadne do pasti setrvačného hloupnutí. "Teoreticky" si může najmout nejlepší specialisty, ale prakticky a fatálně spadne do procesu "dosazování ještě větších hlupáků, ještě horlivějších a agresivnějších slouhů současné globální moci stávajícími hlupáky a horlivými agresivními slouhy současné globální moci" (viz: https://radimvalencik.pise.cz/11949-nemecke-platy-rakusan-pomaha-fialovi.html ). Vždyť to vidíme na vlastní oči. Jak jsem napsal v době, kdy píšu tyto řádky: Fialova předčasná demence bidenovského typu je projevem "inteligence" těch, kteří ho řídí a takto zřídili.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období relativního klidu mezi  Vánocemi a Novým rokem jsem strávil v Athénách. Město obklopené horami. Příroda je zde poznamenána trochu větším chladem než v jiných částech šířeji pojatého Středomoří. Patrně je to dáno tím, že studený vzduch sestupuje z hor, které v bezprostředním okolí dosahují od 1.000 až do 1.400 metrů nad mořem. Kromě památek jsem se zaměřil i na poznávání zdejší přírody, která sazahuje až do centra města.

Ještě jeden pohled z vrchu kousek od Akropole.

Hned pod tímto vrchem.

Pohled na Akropoli zdola.

Jeden za zbytků antických Athén.