Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Von Neumannuv cíl vytvorit abstraktní matematiku ambiciózního sociálního vysvetlení:
V casopise Journal of Political Economy napsal Jacob Marschak z Chicagské rozsáhlou recenzi, která vysla také jako Cowles Commission Paper. "V úvodu svého príspevku napsal: "Se statickou ekonomií není vse v porádku. První cást recenze je venována mistrovskému výkladu obecné hry trí hracu, dvou kupujících a jednoho prodávajícího. Jaké resení vznikne a jaká implikace v nem bude záviset na normách chování, "právních nebo morálních kodexech" (1946, JIZ u J. von Neumann a O. Morgensterna). V případě hry dvou osob s nulovým souctem je predpokládaná symetrie inteligence hráců v kontrastu s Keynesovou analýzou v 10. kapitole Obecné teorie, který popisuje význam pro "tretí stupne, kdy venujeme svou inteligenci predvídání," ríká, jaký průmerný názor ocekává, ze bude průmerným názorem". Marschak se domníval, ze hlavním úspechem von Neumannovy teorie v knize Teorii her a ekonomickem chovani (1944, Priceton University Press) není v jejích konkrétních výsledcích, ale v tom, ze "vnesla do ekonomie nástroje moderní logiky a v jejich pouzití s ohromující silou zobecnení". Zdůraznil postup, pri nemz byly empirické pojmy vytvorené na základe zkusenosti formulovány do teoretických pojmů, které se pak od zkusenosti odpoutávaly, dokud se nedospelo ke konecným záverům. V tomto okamziku byly "materializovány"opet transformovány do jazyka konkrétní oblasti, pripravené k empirickému testování. Souhlasil s von Neumannem, ze matematická ekonomie dosud neoprávnene si vypůjčila nástroje ze starší fyziky, "aniz by se více zabývala logickými základy, nez bylo tehdy ve obvyklé". Není vsak divu, že Marschak mel pocit, ze autoři podcenili hodnotu existujících prací v matematické ekonomii, zejména ve srovnání s "vágními propozicemi predmatematické ekonomie". Na záver vysoce ocenil "jednoduchost, jasnost a trpelivost" knihy, která je "podívanou na energické myslení". Na záver dodal, jiz de nekolikrat na techto strankach autora radim.valencik.pise napsanou vetu: "Jeste deset takových knih a pokrok ekonomie je zajisten". Jiný Rus, dobre vzdelaný v matematice a statistice, byl tehdy na dovolené z Iowa State na Guggenheimove stipendiu v Cowles Commission, kde napsal recenzi knihy. Také Leonid Hurwicz po systematickém výkladu vyjádřil zdesení, jeste vetsí nez Marschak, a nevybíravými útoky von Neumanna a Morgensterna na soucasné techniky používané v ekonomii. Tato disciplína si podle nej nemohla dovolit luxus vyvíjet se co "nejlogictejsím" způsobem, když bylo zapotrebí, aby se výsledky venovaly fluktuacím zamestnanosti apod. Clověk nepotreboval vzdy matematický důkaz, aby vedel, ze kartel je pravdepodobný, a nebylo ani jasné, ze konecné výsledky teorie her budou natolik odlisné od výsledků dosazitelných soucasnými metodami, aby to ospravedlnilo strohost úvodní kapitoly. Tyto "vágní výtky" byly podle Lea Hurwicze stezí "hodny konstruktivních úspechů zbytku knihy" - coz O.Morgensterna muselo bodnout. Vsiml si také zvláštní absence odkazů na drívejsí autory: clovek by mohl dojít k záveru, ze autori znali pouze Böhm-Bawerka a Pareta. Dnes Böhm-Bauwerka a Pareta nechapou v CR takrka vsichni. Presto bylo dílo von Neumanna a Morgensterna mimorádným pocinem, "pozoruhodne prehledným a fascinujícím", "vzácnou událostí" (Hurwicz,1945). Richard Stone z Cambridge v časopise Economic Journal citlive upozornil na síri záberu této práce a poznamenal, ze bude zajímat nejen matematiky, ekonomy a studenty her jako takových, ale také sociology, politické teoretiky a studenty diplomatické a vojenské strategie. Podrobnou a působivou recenzi napsal v casopise Review of Economic Studies Harvard Carl Kaysen. Podle jeho slov je pro pouhého ekonoma "aktem jisté troufalosti vynáset soudy o velkém díle, v nemz autor, který je brilantním logikem, matematikem a fyzikem, s pomocí ekonoma nabízí vsem ekonomům nový základ pro jejich MYSLENI, základ, je zároven rozsáhlý a jemne opracovaný, vytvorený nekonecnou prací" (1946-47). Axiomy uzitku vsak povazoval za slabé místo. Zatímco von Neumann se spokojil s glosováním tohoto problému s poznámkami, ze není mozné vytvorit konzistentní systém axiomů, který by umoznoval uzitek z hazardní hry, a ze alespon axiomatizace psychologického domény bylo dosazeno, Kaysen zdůraznil skutecnost, ze lidé kupovali losy, kupovali pojistky a jednali jako podnikatelé. Kaysen poznamenal, ze pokud von Neumann a Morgenstern zjistili, ze "není mozné konzistentne formulovat pojem uzitecnosti hazardních her, tím hůre pro jejich postulátové systémy". Hlavní potíz vsak nespocívala v uzitku, ale v neurcitosti koncepce resení, která casto umoznovala
nekonečný rozsah hodnot, ktere mohl dosáhnout jeden hrác. Aby mela teorie "praktickou hodnotu ve skutecne slozitých prípadech", musela by ríci neco o tom, jaké síly by v dané situaci fungovaly, jaké koalice by se vytvorily, jaké kompenzacní platby by se provedly. Prozatím, uzavrel Kaysen, neslibovala teorie her zádnou revoluci v ekonomii. Z krátkodobého hlediska se ukázalo, ze Kaysen mel pravdu. Prestoze si kniha nasla ojedinelé, důkladné ctenáre, jako byli Gerard Debreu, Herbert Simon a John Harsanyi, a prestoze von Neumannovo pojednání o ocekávaném uzitku zaujalo ekonomy-statistiky, jako byli Friedman a Savage, dílo jako celek nebylo komunitou ekonomů siroce zprvu prijato. Jak von Neumann predpovídal a jak hlásaly nekteré recenze, matematický aparát knihy, obtízná dostupnost a naprostá podivnost tématu způsobily, ze se kniha v ocích mnoha ctenárů-ekonomů jevila jako rebelská. Co se s ní tedy stalo? Pokud se akademičtí ekonomové v bezprostredne poválecném období o teorii her nezajímali, kdo se o ni zajímal?
Abych na tuto otázku odpovedel, musíme opet odbočit od ekonomie a zamyslet se nad tím, co se delo behem druhé svetové války, kdy spolu von Neumann a Morgenstern, byt stále sporadicteji, psali. Strucne receno, za války doslo k rozvoji operacního výzkumu a s ním i k aplikaci malé, relativne malé cásti teorie her na analýzu vojenských operací. Zde teorie her vstoupila do sveta. Tato válecná zkusenost následne formovala poválecné období, kdy pokracovala podpora operacního výzkumu a casem i rozvoj spolecenských ved studené války. V tomto izolovaném svete, jehož stredobodem byla korporace RAND, se teorie her stala konstitutivním prvkem, který se prirozene vymkl von Neumannovi z rukou. Po celou dobu války i po ní, at uz v aplikacích na bojisti, nebo ve spolecenské sebekontrole v laboratori studené války, byly pozadavky z teorie her nové. Při její aplikaci, at uz na souboje stíhaců bombardérů nebo na experimentální hry, doslo k výraznému rozpadu rozsahu, se teorie vzdálila sirokému tématu sociální konfigurace a rekonfigurace, které von Neumanna PŮVODNE zaujalo. Uprostred akcidentů dejin byl jeho cíl vytvorit abstraktní matematiku ambiciózního sociálního vysvetlení tise zapomenut.