Vize, jakou potřebujeme/1122

Vize, jakou potřebujeme/1122

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/3

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

Vraťme se ještě jednou k Hurwiczovu pojmu ""úspěšného prosazování" (successful enforcement) legálních her". Jedná se o jeden z klíčových pojmů. Mechanismy, které zajistí žádoucí sociální stavy, musí tomuto požadavku vyhovovat, konkrétně:

"Říci, že pravidla legální hry jsou úspěšně prosazována, znamená, že výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance by vyžadovala pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá se proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu."(citováno podle Trockel 2022)

To odpovídá zdravému rozumu, který nás tentokrát neklame. Pokud někdo navrhne a do praktického života zavede mechanismy, které umožňují některým podvádět a získávat tak výhodu jedněch oproti druhým, nic dobrého z toho asi nevzejde. Takové mechanismy nebudou splňovat ani další ze zásadních podmínek dobře navržených mechanismů, totiž to, aby slaďovaly motivace hráčů (resp. aby docházelo ke konvergenci stimulů).

Tím se ovšem pootevírá další podstatný rozdíl mezi řešením kooperativních či nekooperativních her, která má podobu vektoru (rozdělení) výplat a mezi teorií návrhu a uplatnění mechanismů: Návrhem rozdělení výplat role teorie kooperativních či nekooperativních her končí; výrazně jinak je tomu v případě výstupů teorie návrhu a uplatnění mechanismů, zde teorie nemůže ignorovat, co se bude odehrávat po dosažení "žádoucích sociálních stavů", resp. zda to skutečně budou "žádoucí sociální stavy".

Tuto zásadní odlišnost si L. Hurwicz velmi dobře uvědomoval a částečně si to uvědomují i jeho pokračovatelé. Teorie je zde v trochu jiné pozici, protože musí odhadovat a v případě reálného uplatnění i zkoumat, co se bude dít v praxi. K tomu musí být i metodologicky vybavena:

1. Při navrhování mechanismů musí pracovat minimálně s myšlenkovými experimenty převedenými do podoby matematických modelů.

2. Využívat empirickou analýzu reálného fungování mechanismů obdobného typu (co nejvíce blízkým těm, které jsou navrhovány) v praxi.

3. V případě, že dochází k využití výsledků teorie (navržených mechanismů) v praxi, zaměřit pozornost na to, zda v procesu uplatnění nedošlo k nevědomému či záměrnému deformování toho, co teorie navrhovala.

4. Následně pak vyhodnotit to, jak mechanismy reálně fungují, včetně toho, zda postupně nedochází ke změnám podmínek.

Role teorie je tedy v tomto případě mnohem komplexnější a podstatným způsobem se odlišuje od neoklasického pohledu, který končí dosažením užitků jednotlivých aktérů. K tomu následující poznámka v podobě textu, který jsme uveřejnili již dříve:

K otázce úspěšnému prosazení legální hry G ve skutečné hře H

Výše uvedené budeme ilustrovat na následujícím příkladu: Vraťme se z hlediska problematiky "úspěšného prosazování" k otázce vztahu "legální hry G" a "skutečné hry H". Není nic objevného, když řekneme, že zatímco legální hru G jsme schopni poměrně přesně popsat, při popisu skutečné hry pracujeme vždy s modelem, který se od reality více či méně odlišuje. Pokud se nám podařilo dosáhnout úspěšného prosazení legální hry G ve skutečné hře H v určité situaci (tj. žádný hráč si ve smyslu Nashovy rovnováhy nemůže polepšit, pokud jednostranně změní svou strategii tím, že začne porušovat pravidla legální hry G), nemusí tato situace trvat věčně. Přesněji – ve většině případů se dříve či později ukáže, že model skutečné hry, který jsme nazvali H, nepočítá se všemi možnostmi porušení pravidel v legální hře G, tj. že existují nelegální strategie (které jsme dříve neznali), které v rozšířeném modelu skutečné hry H (v rozšíření toho modelu, se kterým jsme doposud pracovali) umožňují, aby si některý z hráčů či někteří hráči zvýšili svoji výplatu v původní legální hře G volbou (nově objevené) strategie porušující pravidla.

Proto je vhodné označit výchozí legální hru a výchozí model skutečné hry jako G₀ a H₀ (obojí mohou být matematicky definované modely, případně tyto modely mohou být doplněny dalšími prostředky, které je popisují).

Jakmile narazíme na případy, kdy porušení pravidel způsobem, který se doposud nevyskytoval (například tajné použití počítačových programů během šachové partie na toaletě) a se kterým původní legální hra G₀ nepočítala (v případě G₀ nemáme na mysli pravidla hry šachy, ale turnajová pravidla této hry), musíme provést úpravy ve stanovení pravidel legální hry.

Schematicky: Pokud narazíme na případ H₀→H₁ (narazili jsme na nelegální strategie, které jsme doposud neuvažovali, musíme vytvořit rozšířenou představu skutečné hry, většinou ve formě modelu doplněného dalšími prostředky popisu) a návazně upravit pravidla legální hry, tj. G₀→G₁ (přejít od výchozího modelu k rozšířenému). K tomu:

- Zatímco obvykle platí H₀⸦H₁ (nový popis skutečné hry je rozšířením předcházející), pro model legální hry to neplatí.

- Konkrétní příklad: Buď zavedeme pravidlo zakazující, prokazující a sankcionující používání zakázané strategie (zakážeme používání počítačových programů během turnaje, zavedeme účinnou kontrolu a sankce, aby se podvádět nevyplatilo, pak platí G₀⸦G₁), nebo naopak osvobodíme hru od určitých pravidel či omezení (zavedeme freestylové turnaje, pak neplatí G₀⸦G₁). Úspěšné prosazení ve smyslu Nashovy rovnováhy ve vztahu legální a skutečné hry může být výsledkem obou cest. (To známe z moha příkladů z praxe, kdy se to, co lze nazvat "legalizací" v praxi osvědčilo, nemusí tomu tak být vždy).

Uvedený postup se může opakovat:

Tro atd.

G₀→G₁→G₂→G₃ atd.

Přičemž řetězce se mohou větvit.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období relativního klidu mezi  Vánocemi a Novým rokem jsem strávil v Athénách. Město obklopené horami. Příroda je zde poznamenána trochu větším chladem než v jiných částech šířeji pojatého Středomoří. Patrně je to dáno tím, že studený vzduch sestupuje z hor, které v bezprostředním okolí dosahují od 1.000 až do 1.400 metrů nad mořem. Kromě památek jsem se zaměřil i na poznávání zdejší přírody, která sazahuje až do centra města.

První pohled na Akropoli z blízka. Z parku, který je mezi parlamentem a prezidentskou rezidencí.

Park je poměrně velký a s řadou zajímavých míst.

I v tuto dobu toho zde ještě kvete poměrně hodně.

To je foto z večerní návštěvy nákupního centra. Všimněte si, že vánoční symboly jsou zde hodně podobné našim a i celkové prostředí je stylizováno spíše dle našeho klimatu.