Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Podstata legalni hry
Predpoklad, ze úcastníci dodrzují predepsanou funkci odpovedi v korespondencnim mechanismu, i kdyz prípadne pouzívají nepravdivou charakteristiku, lze vse odůvodnit následovne. Můzeme si predstavit, že existuje systém vynucování - kontroly, který by vyzadoval, aby úcastník byl schopen zdůvodnit své chování jako slucitelné s jím deklarovanou charakteristikou. Pokud by pouzil nejakou "nelegální" funkci nastavení (at uz s pravdivou, nebo nepravdivou charakteristikou), mohl by vytvorit funkci chování (předpokládanou pozorovanou inspektorem), kterou by nebylo mozné vysvětlit jako "legální". Dále problém modelování prosazování ala Leonid Hurwicz. Tato problematika je mnohem sirsí, nez tento termín naznacuje. Vezmeme si zavedení instituce sociálního zabezpecení. Ta vyzaduje nejen vynucování, aby lidé dodrzovali pravidla, ale i slozitý aparát, který poskytuje poteebné informace a zarízení pro výběr daní a vyplácení plateb. Nekdy jsem používal termín " genuine implementation " skutecné provádení pro oznacení postupů, které mají takové institucionální usporádání ucinit ÚCINNYM. Jedním z aspektů skutecného provádění institucionálního usporádání (tj. institucí ve smyslu je časté využívání institucionálních subjektů k jeho dosazení. Príkladů, jako jsou agentury spravující systém sociálního zabezpecení, je mnoho. Lze vsak uvazovat i o institucionálních usporádáních vytvorených dlouhodobým zvykem a vynucovaných spontánním jednáním skupiny, kde neexistuje zádný institucionální subjekt pověřený jejich správou nebo vynucováním.
Problém modelování vymáhání práva prinásí nekteré obtízné problémy. Zacneme tím, ze existuje názor, ze Nashova rovnováha se z definice vynucuje sama. Domnívám se, ze je tím mysleno, ze pokud je skutecný provádecí aparát (v ceskych pomerech tzn. metodika) zaveden tak, ze jsou pravidla hry dodrzována a výsledková funkce je efektivní, pak zádný hrác nemá motivaci jednostranně prebehnout do ilegalni oblasti. Obecne vsak v konkrétní podobe hry, peedepisující konkrétní oblasti strategií a výsledkové funkce, není nic, co by hrácům bránilo uchýlit se k "nelegálním" strategiím, ani neexistuje automatická jistota, ze výsledky urcené výsledkovou funkcí nastanou, pokud není k dispozici pozadovaný parát.
Nestací ani rozsírit formu hry tak, aby predepisovala postupy, jimiz se rídí proces vymáhání, protoze podobné námitky lze vznést i vůči této rozsírené forme hry. Jedná se o tzv. problém "nekonečného regresu". O nekonecnem regresu jindy. Existuje i jiný názor, ze vymáhání je nemozné kvůli moznosti korupce ze strany osob poverených vymáháním a jejich nadrízených. Ci cela instituce je infikovány koalicemi vzajemneho kryti porusovani obecne prijatelnych zasad. ("Kdo bude hlídat strážce?") Zdá se, ze je mozný nekonecný regres. Rámec, jak se tomuto paradoxu vyhnout, zahrnující pojem "prirozené formy hry", je diskutován v Hurwicz (1993a).