Vize, jakou potřebujeme/1121

Vize, jakou potřebujeme/1121

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/2

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

Malá vsuvka určená těm, kteří ztratili důvěru v teorii:

Spoustu z nich znám velmi dobře. Značná část z nich považuje za vrchol moudrosti "teorii nadhodnoty" a domnívá se, že "znárodnění" vyřeší vše, nepotřebujeme teorii a nemusíme nejen nic vymýšlet, ale ani přemýšlet. Nějak přehlížejí to, že v žádné zemi se nenašly fungující mechanismy toho, jak dosáhnout "společensky žádoucího stavu" rozdělení nadhodnoty. Tj. jak řešit typickou otázku (jednu z mnoha), kterou se v návaznosti na slavnou diskusi Mises-Lange ve 30. létech zabývá teorie mechanismů.

Mj. v tomto kontextu lze uvést příklad rozdílu mezi pohledem teorie her hledající "vektorové řešení" (rozdělení výplat mezi hráče) a rozšířením teorie ve směru návrhu a uplatnění mechanismů.

Představme si, že máme ekonomiku, kde kapitál patří buď státu, nebo firmě (na vlastnictví se podílejí manažeři i zaměstnanci). Jak si mohou rozdělit "nadhodnotu"? Je několik možností:

1. Rozdělení zadá stát (podle čeho a jaké?).

2. Vedení managementu bude vyjednávat s vedeném odborů o rozdělení výplat (řešení hledáme jako vektor výplat buď prostřednictvím kooperativní hry, nebo nekooperativní strategické hry). (Zde jsou k dispozici velmi dobré výsledky, např. v práci Thomson, W 2010, Bargaining and the Theory of Cooperative Games: John Nash and Beyond, Edward Elgar, Cheltenham, UK.)

3. Stát pro danou oblast navrhne a bude se snažit uplatnit vhodné mechanismy. Zde okamžitě vyvstávají dva problémy, které se při "vektorovém řešení" (hledání rozdělení výplat) nevyskytují:

- Rozlišen legálních a reálných her (obrovský přínosný skok).

- Problém arbitra (a tím i "hlídače hlídače").

Tím se teorie výrazně přibližuje realitě a nastoluje nový okruh problémů. Právě tomu se dále budeme věnovat. Vždy např. vedení managementu může "koupit" vedení odborů a dohodnout rozdělení v neprospěch zaměstnanců. Dokáže "arbitr" (stát) zadat a uhlídat "neporušitelná pravidla"?

A ještě něco: Spoustě přehmatů a omylů v období, které se nazývalo "budování socialismus" se bylo možné s využitím teorie designu a implementace mechanismu vyhnout. Na druhé straně žádnou teorii nelze izolovat od zájmového a tím i ideologického kontextu. Ten se promítá i do teorie mechanismů. Ale k tomu se teprve dostaneme.

Nyní již další část z pera W. Trockela:

"...návrh mechanismů, kde zájem o kompatibilitu pobídek vede k otázce, zda lze určitý (žádoucí) výsledek navodit jako rovnováhu určité herní formy. Hledá se vlastnost stability, která je rovnováze vlastní. Tato vlastnost se neztrácí, pokud existují jiné rovnováhy, i když nevyvolávají žádoucí výsledky. V tomto kontextu se zdá přijatelné omezit se na přímé hry a pravdivou implementaci. Druhou částí je teorie implementace. Zde se používají nepřímé formy her, ale předmětem zájmu jsou všechny rovnováhy. Mechanismus je v tomto rámci považován za přijatelný pouze tehdy, pokud všechny rovnováhy vyvolávají žádoucí výsledky." (Trockel 2001).

Tato pasáž je vně kontextu obtížně srozumitelná, protože vyjadřuje myšlenku v procesu zrodu. Pokud se zde hovoří o rovnováhách, mají se na mysli Nashovy rovnováhy (případ, kdy se nevyplatí jednostranně změnit přijatou strategii). Jak ukázal již K. Nash, existují hry, kde je více rovnovách tohoto typu, což může komplikovat nalezení jednoznačného řešení. V této části W. Trockel upozorňuje na to, že při řešení některých úloh to nemusí být významné, ale při řešení jiných to významné je. O něco později již píše práci, kde v návaznosti na Hurwiczovu myšlenku přednesenou v rámci nobelovské přednášky nazvané příznačně "Ale kdo bude hlídat strážce?" rozvíjí téma "všech Nashových rovnováh": "Zabývá se (Hurwicz) problémem skutečné implementace a klade si otázku: "Jsou Nashovy rovnováhy sebevynucující?" Hurwicz pak naznačuje skutečnost, že v Nashových rovnováhách mohou existovat pro hráče výhodné jednostranné odchylky k fyzicky proveditelným, ale nelegálním strategiím. Tento poznatek ho vede nejprve k otázce, jak prosazovat legální strategie, a poté k rozlišení mezi danou "legální hrou" a větší "skutečnou hrou", do níž je legální hra zasazena. Hurwicz zavádí dva pojmy "úspěšného prosazování" (successful enforcement)": "Říci, že pravidla legální hry jsou úspěšně prosazována, znamená, že výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance by vyžadovala pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá se proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu."(Trockel 2022)

Výše uvedené lze interpretovat takto:

1. Je nutné rozlišit mezi hrou, jak byla nějakou autoritou navržena, jak byla stanovena její pravidla, tj. "legální hrou" a "skutečnou hrou", tj. tím, co se odehrává skutečně v realitě, kde na "legální hru" působí její kontext. Každý reálná hra se hraje v nějakém skutečném prostředí, v reálném kontextu.

2. Pravidla hry, tak, jak jsou nějakou autoritou (tu můžeme pojmenovat různě, v názvu své nobelovské řeči, jak jsme viděli, používá L. Hurwicz pojem "strážce") zadána lze v širší, tj. reálné hře porušit či neporušit. V užší hře jsou to nepřípustné strategie, v širší přípustné. Legální hra se úspěšně prosadí (což je z hlediska nastíněné problematiky klíčový pojem), když není pro hráče výhodné porušovat pravidla. Mj. podobně je definována i "evolučně stabilní strategie", v případě lidských pospolitostí se touto problematikou zabývala E. Ostromová, která právě z Bielefeldu (kde působí W. Trockel) přinesla řadu cenných poznatků.

3. Za zmínku stojí tato formulace: "pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem". Čtenář si nepochybně vzpomene na jednu z nejpikantnějších scén ve filmu Hoří má panenko!, kde je rozkradena tombola, což je komentováno slovy jednoho ze zúčastněných: "Kdo kradl, je na tom, jako by vyhrál, kdo nekradl je na tom, jako by prohrál."

4. Vždy záleží jak na autoritě vynucující pravidla ("strážci"), tak na kontextu hry. Ten se může změnit. Žádná se "úspěšně neprosazuje" na věky věků, protože vždy může dojít ke změně podmínek, v nichž se "legální hra" odehrává. Nicméně vidíme, jak prizma teorie her napomáhá lepšímu vidění reálných problémů.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období relativního klidu mezi  Vánocemi a Novým rokem jsem strávil v Athénách. Město obklopené horami. Příroda je zde poznamenána trochu větším chladem než v jiných částech šířeji pojatého Středomoří. Patrně je to dáno tím, že studený vzduch sestupuje z hor, které v bezprostředním okolí dosahují od 1.000 až do 1.400 metrů nad mořem. Kromě památek jsem se zaměřil i na poznávání zdejší přírody, která sazahuje až do centra města.

Tajemné vrchy jsou téměř v centru Athén. Říká se jim Turecké hory. Pod nimi z druhé strany je velký park se sportovním areálem. Určitě si tam vyjdu.

Vlevo je vidět Akropoli. Mohutně vypadající kopec vpravo od ní má necelých 300 metrů nad mořem.

Nejvyšší kopec v bezprostředním okolí Athén má 1109 metrů nad mořem.

Vánoční výzdoba obchodního centra. Také zde strojí vánoční stromeček.