Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Viditelna absence formální teorie rozhodování
Princip, podle kterého teorie her klasifikuje hry, nejlépe pochopíme, pokud se na teorii her budeme dívat jako na teorii, které se zabývá formální stránkou racionálního rozhodování. Důraz v tomto zamysleni kladu na slovo "formální", které v tomto kontextu znamená "bez obsahu". Jak jiz bylo mockrat na tomto blogu napsano, teorie her byla zpocatku rozvíjena jako odvetví matematiky. Dnes tomu, tak po nekolika desetiletich neni, je multidisciplinarni. Matematika se zabývá formálními vztahy napríklad aritmetika se nezabývá jablky, ovcemi nebo dolary, ale pouze VZTAHY mezi císly, at uz se jedná o jablka, ovce, dolary nebo rozpady FIAT systemu s navaznosti na dolar. Geometrie se nezabývá pozemními úseky nebo tvary objektů, ale pouze prostorovými vztahy. Podobně matematická teorie racionálního rozhodování se nezabývá problémem moudrého rozhodování, ale logickou strukturou problémů, které vznikají v souvislosti s nutností rozhodování. Ten kdo nerozumi financnimu systemu, a z reakci nade mnou obou akteru JE JASNE videt, ze v reakci na novinarske kachny, oda komentatori nemaji o financnim systemu velke povedomi. Ani nechapou, kdy nastava financni krize, u dolaru by to byla menova ci u Credit Suisse to mohla byt bankovni. Stejne jako ekonomka Marketa Sichtarova, ktera je ve svem oboru uznavana a uspesna, jeji destruktivni predpovedi uz kazdorocne nejsou naplneny. Hlavne vedou k tomu aby jste ze strachu u ni kupovali nelikvidni zlato bez jakehokoliv vynosu. Ani jeden z reakci nema paru o tom, co je to Financial Risk Management – tedy rizeni financnich rizik. Rozhodovací problém je problém výberu z ALTERNATIVNICH AKCI. A ne panica vyoranych mysi z ceskeho znarodneneho policka, omladaneho casto dnes rodinami byvalych potentatu. Je zrejmé, ze takový problém má smysl pouze tehdy, pokud ten, kdo musí provést volbu, má urcitou predstavu o tom, jaké mohou být důsledky jeho volby. Dovoluji si predpovedet, kdyz vam jde panove o predikce trendu, tak ji ani novy americky prezident nema. V nejjednodussím prípade vede kazdá volba jednání k jednomu konkrétnímu následku, takze volba jednání je ekvivalentní volbe následku z mnoziny následků. A z D. Trumpovy vyridilky se jedna o lavinu nasledku, az pomine jako Straseni a vupousteni balónku. Proto první podmínkou, která musí být splnena, má-li mít rozhodovací problém smysl, je, ze volby mají známé důsledky.
Dále je volba smysluplná pouze tehdy, pokud má volitel preference. Dlouholety vyzkum nobelisty Reinharda Seltena ukázal, ze lide vetsinou jasne preference nemaji a nebo v nich maji zmatek. Takze se nechovaji racionalne. Priklady muzete pozorovat v CR kazdy den. Volici stredu a pravice volili vladu, ktera zvysuje dane, zvysuje zadluzeni rozpoctu, ve smyslu, ze ho vyrazne neredukuje. Ale hlavne v dobe, kdy ji ekonomika stagnuje, tak nedela ucinou vladni fiskalni politiku. Tak kdo preference ma, nemuze znovu SPOLU-vladu volit. Druhou podmínkou, která musí být splnena, má-li mít rozhodovací problém smysl, je tedy existence preference vybírajícího. Opet můzeme uvazovat nejjednodussí prípad, kdy lze všechny možné důsledky jednoznacne seradit, pricemz nejpreferovanejsí důsledek nazveme první volbou, dalsí nejpreferovanejsí druhou volbou atd. Jiz jsme predpokládali, ze v nejjednodussím prípade má kazdá volba jednání práve jeden důsledek, který je voliteli ZNAM. Ja sleduji kolem sebe casto absenci tohoto „poznani“. Rozhodovací problém se tedy v tomto prípade redukuje na problém prirazení poradí preferencí důsledkům, zaznamenání, která volba vede k nejpreferovanejsímu důsledku, a její volbu. Urcite vetsina rozhodovacích problémů není tak jednoduchá. Urcitá akce můze zpravidla vést k nekolika různým výsledkům a rozhodovatel neví, který z nich v daném prípade skutecne nastane. Struktura rozhodovacího problému rozhodujícím způsobem závisí na faktorech, které urcují, který z mozných výsledků akce skutecne nastane. Pokud je skutecný výsledek urcen ciste náhodou, máme rozhodovací problém v podmínkách rizika nebo nejistoty. Teorie pravdepodobnosti je nekdy v takových rozhodovacích problémech cenným nástrojem. V některých prípadech o výsledku volby jednání nerozhoduje náhoda, ale volba jednání NEKOHO JINEHO. Tyto situace správne spadají do oblasti působnosti teorie her. Klasifikace her se rídí druhem rozhodovacích problémů, které v průběhu hry vznikají. Navíc jakákoli situace, která má abstraktní (formální) rysy rozhodovacího problému stejného druhu, jaké se objevují ve hre, může být také nazvána hrou. Tak vam preji aby jste v novem roce si ujasnili preference a podle nich pouzivali vedomou volbu. Strucne receno, to, co odlisuje hry od neher z hlediska teorie her, není váznost či neváznost situace, ani postoje úcastníků, ani povaha jednání a výsledků, ale to, zda lze jednoznacne definovat urcité volby jednání a urcité výsledky, zda lze presne specifikovat důsledky SPOLECNYCH VOLEB v ramci skupinove racionality a zda mají volitelé odlisné preference mezi výsledky. Můze se zdát prekvapivé, ze dosud nebylo napsano nic o pravidlech, která hru definují. Pravidla jsou důlezitá pouze té míry, ze umoznují jednoznacne specifikovat výsledky vyplývající z rozhodnutí úcastníků. Jakmile jsou tyto volby uvedeny a výsledky vyplývající z voleb úcastníků jsou serazeny podle preferencí kazdého účastníka, pravidla, podle nichž se hraje, jiz nemají zádný význam. Ab absurdum nemusi dojit na Stalinova slova: “Volby nerozhodují voliči, ale ti, co počítají hlasy“. Jakákoli jiná hra, která má mozná zcela odlisná pravidla, ale vede ke stejným vztahům mezi volbami a výsledky, je povazována za ekvivalentní dané hre. Strucně receno, teorie her se zabývá pravidly pouze do té míry, do jaké pravidla pomáhají definovat situaci volby a výsledky spojené s volbami. Jinak
pravidla her nehrají v teorii her zádnou roli.