Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: K tomu pro vsechny, kdo se svym rozvojem prekrocili zlomovy rok 1989.Etymologický význam slova spravedlnost je odvozen od slova správný, správne stanoveno nebo urceno, rozhodnuto;
Významy spravedlnosti, tak jak jej nacházíme v různých filosofických pojetích:
1. nejstarsí význam spravedlnosti je rovnost ve smyslu fyzické a psychické vybavenosti cloveka s tímto významem se potkáváme ve starovekém myšlení (Platon, Aristoteles - spravedlnosti jsou schopní jen jedinci moudrí a tudíz morální; spravedlnost je ctností vsech ctností a lidé schopní jednat spravedlive jsou nositelé dokonalé ctnosti atd.)
Pro me paradoxne tento význam vsak velmi zajímave zaznívá pak ve filosofii F. Nietzscheho (1844-1900)- spravedlnosti jsou schopní pouze silní, zdraví,- zdatní – tudíz i morální lidé Nietzsche jednoznacne transformuje tuto fyziologickou zdatnost do etické roviny; (Spravedlnost je podle nej výpoved o svých ctnostech a to je výpoved o tom, co je moje bytí a az tak se to promítá do mého jednání.) V prvním významu má spravedlnost význam vztahu k sobe samému a je výrazem síly sebeuvedomení, kvality mého já; (spravedlnost a morálka)(posudte sami, kdo si to v ceske spolecnosti s opevovanym vzdelavanim uvedomi).
Druhý význam oznacuje způsob, casto predepsaný způsob, nejakého jednání; myslí se tím jednání, které je v souladu s platnými zákony a smlouvami; (Hobbes, Kant,) (spravedlnost jako způsob jednání)
Tretí význam: spravedlnost jako specifická struktura lidských vztahů; tato struktura se nám zretelněji vyjeví, kdyz spravedlnost odlisíme od péce a solidarity; (spravedlnost jako sociální kvalita). Péce charakterizuje asymetrický dvouclený vztah; za péci, která je hodná tohoto jména, se neocekává zádná protisluzba, neceká se zde nejaká odpoveď; pomáhám, protoze chci!! Solidarita je naproti tomu zalozena na vzájemnosti, na ocekávání spolecného jednání, i presto zůstává zásluznou povinností! Spravedlnost vyjadruje totiz takovou kvalitu vztahů, která je vyjádrená v tricleném vztahu- proste je stanovena tretí neutrální institucí- soudem- právním systémem - v mnohych zemich zapadni Evropy standard, v CR?
V dejinách právní filosofie se objevují různé teorie spravedlnosti, které bychom mohli rozlisit z tohoto hlediska na teorie- které
a) usilují o zdůvodnení objektivního kritéria spravedlnosti- Karl Marx- práce, potreby, utilitarismus- podle toho, co prináší uzitek, atd.
b) procedurální teorie, které ríkají, ze zádné objektivní kritérium neexistuje a je mozné se jen domluvit na urcitých pravidlech procedury rozdelování statků a moci;
V uvazovani o VIZI by mela jeji pestitele spise zajimat nez prekonane a nepochopene marxisticko-leninske myslenky spise procedurální teorie spravedlnosti J. Rawlse (1921-2002)Hlavne práce: Teorie spravedlnosti, A Theory of Justice, Spravedlnost jako férovost: Prepracování. , Justice as Fairness: A Restatement. Rawls jiz na rozdíl od klasického pojetí smlouvy, nevysvetluje vznik spravedlivé spolecnosti, ale jde mu o vysvetlení toho, jak je utvárená spravedlivá struktura spolecnosti - Rawls navazuje na tradicní myslenku známou jiz od Aristotela, ze rolí spravedlnosti ve spolecnosti je prispívat k blahu jejích clenů. Rawls vychází z predpokladu, ze spolecnost je rozumná (s hlupaky a ignoranty to nikdy nepujde), je sdruzením jedinců (obcanů), kterí svou vzájemnost vyjadrují tremi základními způsoby:
-systémem kooperace s produkcí sociálních statků;
-konflikty zájmů, dané napr. spory o rozdelování jsou reseny regulacemi podle principů spravedlnosti
-nároky obcanů jsou vystaveny verejnému posouzení Rawls v této souvislosti mluví o osobní racionalite, tzn. schopnosti uznávat stejné principy spravedlnosti a vsichni o tom vedí;
institucionální racionalite- vzájemně uznávané principy jsou zarucovány institucionálne ("právo").
b) Predmet spravedlnosti
- spravedlnost podle Rawlse není ideou, ideálem, který usiluje o vytvorení rovných vztahů, ale vychází z významu spravedlnosti, který usiluje o odstranění svévolných rozdílů a ustanovení, které mohou vzniknout mezi soupeřícími stranami, (kritizuje absolutizaci svobody jako základního práva. Na rozdíl od tradicní teorie dohody (smlouvy) (Hobbes, Locke) prirozeností cloveka není svoboda, ale rovnost; )