Vize, jakou potřebujeme/1113

  Vize, jakou potřebujeme/1113

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/59

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

84. článek: Levice v množném čísle,19.9.2024, Ladislav Zelinka

Celé zde: https://casopisargument.cz/59465

Příspěvky Ladislava Zelinky považuji za jedny z nejlepších. Především vzhledem k jeho syntetickému myšlení. Kdo je sleduje delší dobu, může si všimnout, jak v každém z nich postoupí o krok dál k pochopení toho, o co jde a co dělat.

Levice v množném čísle – 1. část

Ladislav Zelinka

Kdo jasně vidí svůj cíl i cestu, jak se k němu dostat, má šanci stát se vůdčím politikem.

Kdo vidí jenom cíle, ale cesty moc ne, může mu dělat ideologického tajemníka. Kdo naproti tomu "umí" jen ty cesty a s cíli si nedělá starosti, může se stát "velrybářem", "kasírtaškou" nebo jak se těmhle zákulisním hráčům říká. A když někdo z toho vyjmenovaného neumí nic, stává se politologem. Někteří z nich se pokoušejí porozumět oné spleti cílů a cest – tedy obsahu své disciplíny – a někdy se jim to daří, jindy moc ne (jak už to ve vědě bývá). Ale jiní se spokojí jen s pomocnými pracemi na vědeckém poli a donekonečna třídí, škatulkují, pojmenovávají, a hlavně stále přejmenovávají zkoumané jevy (ale to se, prosím, netýká jen politologie – i ostatní vědy mají takovýchto talentů požehnaně).

Z důvodu namnožení těch škatulkovačů či pojmenovávačů už dávno nemáme v politice jen pravou a levou stranu (a také střed), nýbrž nekonečné množství pravic a levic, ba i těch středů. Pokud někdo chvíli nesleduje masmédia, rychle ztrácí orientaci. Tak, jako se nám rozhojnilo LGBT hnutí do tolika poddruhů a podskupin, i na jiných částech politického spektra se to hemží jako na rozoraném mraveništi stále partikulárnějšími kategoriemi.

Onehdy jsem narazil v souvislosti se vznikem a volebním úspěchem německého hnutí Sahry Wagenknechtové (BSW) na pojmenování "konzervativní levice". Jak vidno, těm zmíněným pojmenovávačům už nějak začaly docházet škatulky a nálepky, a tak je začínají recyklovat. Tuhle technologii znám od své babičky (provázky jsou v plechovce od kakaa s nápisem "špunty") a proto mne ani nemate, ani nepřekvapuje. Ale – aniž jsem kmenový "nominalista" – v tomto případě cítím, že onen nálepkovací a pojmenovávající chaos může hodně komplikovat jakékoli integrační procesy (mluvím sice hlavně o levici, ale platí to i šířeji).

Problém spočívá v tom, že levice se po přelomových letech 1989/1990 "ztratila v lese" a naivně se spolehla na to, že se z něj vymotá podle turistických značek, které jí tam namalovali její protivníci. No, nevymotala se dodnes. Nejprve si nechala podstrčit zástupná politická témata (dramatik by napsal "kukaččí vejce nastražená pravicí") jako práva menšin (čím menších, tím lépe), militantní ekologismus a bezbřehé přerozdělování. Jestliže v prvním kroku by to ještě nemuselo znamenat úplnou katastrofu (pokud by levice vedle svých hlavních témat přibrala ta zmíněná jako přiměřeně vedlejší), druhý krok (kvůli kterému byla tato past nalíčena) již katastrofický byl. V myšlení lidí se to (jako vždy) otočilo tak, že všechno, co souvisí s právy menšin, žab a s bezbřehým plýtváním penězi je levicové, resp. že je to sama podstata levice jako takové. [1]

[1] Rukolapně to jde ozřejmit na příkladu konfliktu Izraele s Hamásem v Gaze. Původní ochrana práv menšin (Palestinců – tj. sociálně etnické entity) se přelila do podpory Hamásu (nábožensko-politické entity) a ve finále i islámu proti judaismu. A korunu tomu nasadili pojmenovávači, kteří dovodili, že řetěz: Palestinci – Hamás – muslimové končí u levice, takže každý správný evropský levičák by se měl stát muslimem, resp. že není levicovějšího náboženství než islám. A kdo nesouhlasí s heslem "Od řeky k moři", je přinejmenším fašoun a na levici nemá co dělat.

Není se tedy co divit, že levice se stále není schopna integrovat a lidé ji stále nevolí. Jak by také mohli! Stačí se podívat kupř. na stránky evropské levice nebo německé Die Linke (která je její páteřní stranou). Pokud dostanou ve volbách nějaké hlasy, je to buď z nostalgie/setrvačnosti nebo z protestu. Ale kdo by je volil jen podle programu?

K tomu:

Zde téměř není co komentovat. Místo těžkopádných diskusí chodících "kolem horké kaše" prosté sdělení, že část levice (kromě té "konzervativní", "nacionalistické", téměř "fašistické" a "proruské", která ovšem kupodivu v očích voličů představuje velkou, mnohonásobnou většinu přeživší levice), ta "správná" část levice, tj. "progresivistická", "kulturní" si nechala podstrčit "kukaččí vejce nastražená pravicí" (a přestala být levicí).

Důležitější ovšem je otázka, jak je možné, že "levice se po přelomových letech 1989/1990 "ztratila v lese"? Vždy příčinou nemohlo být nějaké "ideové vyčpění" v oblasti chápání toho, o co jde a co dělat (řešení hádanky dějin, tj. "odkud kam jdeme") během jednoho roku. Ani během deseti let. Muselo to trvat mnohem a mnohem déle. Celá desetiletí. Odpověď na otázku, jak k tomu "ideovému vyčpění" levice mohlo dojít NEMŮŽEME OBEJĺT.

(Pokračování druhou částí pojednání z pera L. Zelinky)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Výlet na Říp. Spojil jsem ho s návštěvou Roudnici, kde se konala dost významná akce, kterou pořádal Petr Bureš známý jsou TV Petr Bureš, kde jsem měl nedávno dost důležitý videorozhovor na aktuální téma, viz: https://www.youtube.com/live/qubWlNUzPVI

Z úpatí Řípu. V dálce je vidět Roudnici.

Lipová alej, kterou se mírně stoupá k Řípu. Tam už je cesta strmější.

I z úpatí je vidět hodně daleko. Roudnice jako na dlani. V dálce České středohoří se zbytky prvního sněhu.

Nejstrmější č