Vize, jakou potřebujeme/1111

31. prosinec 2024 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/57

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

82. článek: Existuje ještě opravdová levice?,4.9.2024, Pavel Tuček

Celé zde: https://casopisargument.cz/59170

Příspěvek P. Tučka je dalším pokračováním diskuse o "jednotné lidové frontě", kterou vyvolal svým článkem P. Kužel (viz 48 pokračování). Jedná se o nejurputnější a nejdelší disku na stránkách časopisu !Argument. Bohužel i jeho příspěvek ukazuje na to, kam vede Leninovo nabádání: "Kdo se pouští do dílčích otázek bez před běžného vyřešení obecných otázek, bude nevyhnutelně na každém kroku bezděčně "narážet" na tyto obecné otázky. A narážet na ně slepě v každém jednotlivém případě znamená odsuzovat svou politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti."

Toto jde druhá část příspěvku s mým komentářem:

Existuje ještě opravdová levice? – 2. část

Pavel Tuček

Další smutnou kapitolou, kterou brilantně pojímá Vítek Prokop (a opomíjí Michal Ševčík) je postoj k marketingovému projektu Green Deal. Tvrdit po dvě stě letech intenzivní průmyslové činnosti a sedminásobném zvýšení celosvětové populace, že vliv člověka na klima není prokázán – jak to přitom velmi často činí i aktuální hvězda české intelektuální levice Petr Drulák – je v naprostém protikladu s dosavadním recenzovaným poznáním přírodních (exaktních) věd. Petr se tak mimoděk stává dalším užitečným pomocníkem fosilního velkokapitálu, který přitom stále postupuje podle stejného pravidla "socializace nákladů a privatizace zisků" (pozadí Green Deal je skvěle popsáno a vysvětleno v článku Vítka Prokopa).

Za největší paradox propagandistického šílenství s názvem Green Deal já osobně považuji fakt, že pokud by socialistické Československo přežilo (geopolitické změny a touhu občanů po masovém konzumu), byla by to dnes země paradoxně nejvíce obdivovaná z hlediska green politiky. Míra osobní spotřeby tehdy byla rozhodně na udržitelnější úrovni, významnou část hospodářství zahrnovalo samozásobitelství a recyklace (v podstatě vše bylo opravitelné z tuzemských náhradních dílů). Individuální automobilismus byl spíše výjimkou, za to pravidlem byla hustá síť finančně dostupné veřejné dopravy zajišťující mj. dojížďku do zaměstnání, které se nacházelo v místě bydliště. Stát se svým občanům, kteří úspěšně prošli všeobecně dostupným a bezplatným vzdělávacím systémem odměňoval umístěnkami do relevantního zaměstnání, osoby nepřizpůsobivé naproti tomu poměrně efektivně postihoval. Výstavba sociálních bytů nebyla jen tehdejším vládním programem, nýbrž žitou skutečností a založení rodiny (jako základní podmínka početně udržitelné společnosti) celospolečensky podporovanou aktivitou. Neekologičnost některých soudobých průmyslových provozů by byla současnými technologiemi určitě (vy)řešitelná a pro (tehdejší i současnou) elektromobilitu byla tuzemskými dodavateli již tenkrát vystavěna dostatečně robustní energetická infrastruktura. Ačkoliv jedním z klíčových celospolečenských témat listopadového převratu byla ekologie, nelze se (nejen) po zhlédnutí výše uvedených reportáží o firmě AVE zbavit pocitu, že v přístupu státu k ochraně životního prostředí se za 35 let nic podstatného nezměnilo. Ostatně také k dobrému vzdělání či zaměstnání je i v současnosti zapotřebí především známosti a správné ideologické zabarvení v duchu současného prozápadního establishmentu...

Bohužel hlavní slabinou obou textů – původního Vítkova i Michalovy reakce – je zanedbání aktuálního (v podstatě globálního) stavu lidské společnosti, kdy se pomocí informačních technologií vlastněných a kontrolovaných globální či lokální oligarchií podařilo kulturně rozbít evolučně (geneticky) determinované mechanismy sociální soudržnosti. V současné atomizované společnosti, kterou svojí klecovou performancí geniálně vystihl disident Milan Kohout, je sice jednoduché v sekundě (i) pod falešnou vlajkou mobilizovat takřka miliardy, na druhou stranu jsou obyvatelé těchto internetem spojených individuálních virtuálních bublinových světů málo akceschopní v reálném fyzikálním světě a bez dlouhodobé mediální masáže nemá jejich zápal výdrž potřebnou k celospolečenské změně. Dále toto vede k prohlubování úpadku fungování demokratického systému založeného na dobrovolné volební účasti, která nyní generuje veřejné instituce reprezentujících (převážně) společenské minority...

K tomu:

1. Odvolávat se na "dosavadním recenzovaným poznáním přírodních (exaktních) věd" svědčí o tom, že autor vůbec nemá představu o tom, jaká cenzura v oblasti "exaktních věd" působí, jak jsou rozdělovány prostředky atd. Ale to je samostatný problém, kterému budu věnovat při jiné příležitosti.

2. Za povšimnutí spíše stojí to, jak pro prosazení restriktivního pohledu na způsob řešení současných problémů (ve stylu Klause Schwaba a jeho "Velkého resetu") P. Tuček opěvuje minulost: Restrikce spotřeby, umístěnky, doprava jen za účelem dojíždění do práce... - To už je spíše vyšinutý pohled. Horší je, že autor nevidí cestu k překonání orientace na "masový konzum" v orientaci na plný rozvoj schopností člověka a jejich uplatnění, že si neklade otázku, co je k tomu třeba a na jaké bariéry to naráží. Místo toho volá po návratu k minulosti.

3. Není divu, že jeho úvahy vyúsťují do apokalyptické vidění světa: "V době, kdy je na spadnutí trvalé fyzické připojení lidstva pomocí mozkových implantátů do internetu, jsou diskuze nad globální či lokální demokratickou změnou systému bohužel zcela odtržené od reality. Obávám se, že především toto poznání vede řadu jinak schopných intelektuálů a politiků k pragmatickému posluhování současnému systému". – Pokud lidé budou dostatečně používat svůj rozum, žádná apokalypsa tohoto typu nehrozí. Ale chce to začít jej používat. To platí i pro autora analyzovaného článku.

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Cesta zpět od Jarova podél ke Károvského údolí. Pravidelně sem před Vánocemi chodím na procházku. Nejen proto, že zde roste na několika místech penízovka sametonohá, ale toto údolí i jeho okolí ladí s ročním obdobím. Skalní útvar nad Jarovem.